Ojedinělá kniha mapuje nejen stavební zajímavosti monumentální budovy, ale věnuje se hlavně tomu, jak lidé v Koldomu žili a žijí. Poutavé vyprávění stojí na vzpomínkách pamětníků a rozhovorech s lidmi, pro které se stal Koldům nedílnou součástí bytí. Knihu o 272 stranách oživuje řada dobových fotografií.

Recenzenty byli architekt a historik Zdeněk Lukeš a esejista a popularizátor vědy Václav Cílek, což svědčí o důležitosti poselství nového knižního počinu.

Beneš se nepovažuje za odborného spisovatele. Je novinářem, který hledá lidské příběhy. Svou knižní prvotinou upozornil na velké téma. „Šel jsem do toho opravdu s úmyslem nepsat odbornou knihu pro architekty či sociology. Chtěl jsme tu knížku napsat pro lidi, kteří v Koldomu žijí, kterým Koldům zkřížil životní dráhu, kteří kolem toho domu třeba jen pravidelně jezdí. A hlavně, ta kniha je pro všechny lidi, kteří v Litvínově žijí, aby věděli, jak setsakramentsky unikátní dům ve městě stojí. A to byla moje hlavní pohnutka,“ řekl autor, který pochází z Prahy.

Po přestěhování do Litvínova ho na ikonickém Koldomu začalo fascinovat, že budova vznikala v 50. letech jako téměř soběstačný komplex, ze které by nájemník nemusel po práci vytáhnout paty díky službám uvnitř objektu, školkou počínaje a centrální jídelnou konče. Beneš, který v tomto objektu nebydlí, chtěl vědět, zda navržená občanská vybavenost v minulosti skutečně fungovala.

A když se dozvěděl, že na Koldomu žijí ještě pamětníci, už se rýsovala cesta ke knize, v níž promlouvají i první nájemníci. Benešovi se díky tomu podařilo získat výpovědi, které potvrzují, že část obyvatel skutečně vytvořila soudržnou komunitu, což bylo cílem tvůrců Koldomu. Ten byl z počátku víc vesnicí než běžným městským bytovým domem. Lidi se navštěvovali, účastnili se společných akcí, všichni se znali a věděli, kam kdo patří.

V této budově v mostecké části Zahražany sídlí nemocniční oddělení následné péče.
Bývalý sirotčinec v Mostě není na prodej. Nemocnice tam chce ještě vydržet

Vzpomínkami či fotografiemi do knihy přispěli například Michal Kuruc, Alena Janatová, Jiřina Musilová, Roman Dobrev, Antonín Suk, Pavla Vadlejchová a Pavel Urban, což je hasič, který zasahoval při požáru Koldomu. Obzvlášť vděčný je Beneš pamětníkovi Bohumilu Drexlerovi, který žije v Koldomu od dětství, chodil tam do školky, vyučil se v tamní restauraci kuchařem, v devadesátkách tam dělal šéfa hotelu a teď je správcem. „Ten člověk ví o Koldomu naprosto všechno. Obávám se, že bez něj ten dům shnije, protože není nikdo, kdo by byl takový srdcař,“ upozornil Beneš.

Jan Beneš
Vystudoval průmyslovku v Praze a poté pracoval jako rozhlasový technik a později jako redaktor. Je zkušeným regionálním reportérem Českého rozhlasu. V Litvínově, kde bydlí, ve volném čase moderuje pravidelná Klubová setkání, kam zve zajímavé osobnosti z různých oblastí života.

Kvůli sběru různých dat dlouhé hodiny trávil například v archivu litvínovské chemičky, kde hledal články o Koldomu v podnikovém časopisu Výstavba. Pomohlo mu i Oblastní muzeum a galerie v Mostě a Státní okresní archiv Most. Beneš se musel také vypořádat s připomínkami pracovníků akademické sféry. „Občas to trošku zaskřípalo, ale byla to krásná, byť vyčerpávající práce. Jsem opravdu vděčný všem, kteří mi s tou knihou pomohli,“ řekl Beneš. Ocenil také důvěru, kterou do něj vložilo renomované nakladatelství.

Během přípravy knihy se sešel i s potomky architekta Koldomu Václava Hilského. Cenné informace mu poskytl syn, známý shakespearolog Martin Hilský, i vnuk, architekt Ondřej Hilský. „Martin Hilský vzpomíná dodnes na to, jak se tatínek vracel z Litvínova do Prahy velmi smutný a velmi vyčerpaný,“ řekl Beneš. Na architekta totiž v závěru projektu tlačil okresní výbor komunistické strany, který chtěl doplnit na Koldům znaky socialistického realismu. „Architekt se tomu bránil, protože by to úplně narušilo čistotu té architektury, kterou plánoval. Opravdu to byl lítý boj, což je také v knize popsáno,“ dodal autor.

V knize zmiňuje i významné osobnosti, které v Koldomu žili. Byla to například antropoložka a odbornice na Amazonii Ludmila Škrabáková nebo spisovatel Josef Jedlička.

Vánoční trh na 1. náměstí v Mostě dopoledne ve středu 6. prosince.
Vánoční trh v Mostě nezdražil. Máme rozum, tvrdí prodejci. Svařák je za padesát

„Je až s podivem, že Koldům stojí víc než sedmdesát let, ale teprve až nyní vyšla první ucelená monografie, která se tomuto fenoménu věnuje. Kniha je velmi hlubokou sociální sondou, je příběhem lidí, kteří tam žili a žijí. Je skutečně fascinující, že se autor do toho takovýmto způsobem ponořil. Myslím, že v knize zúročil svou novinářskou práci a obdivuhodnou schopnost ptát se a vést rozhovory,“ upozornila patriotka a publicistka Kateřina Táborská, která moderovala prosincový křest knihy v litvínovském kulturním domě Citadela. Bylo tam narváno.

Beneš na křtu vzdal hold také své ženě. „Měla se mnou trpělivost a snášela moje deprese z toho, že ta kniha bude špatná,“ svěřil se.

Kmotrou knihy se stala litvínovská novinářka a patriotka Monika Gordíková, která svého kolegu v psaní podporovala. Hned vytušila, že se Beneš pustil do úžasné věci. „Byla jsem si jistá, že Honza dělá něco, o čem se bude mluvit, něco, co na naše město, na které jsme všichni hrdí, může opravdu vrhnout pozitivní světlo,“ uvedla Gordíková.
Beneš už o žádném domě psát knihu nechce. Nevyloučil ale, že Koldomu se bude dál věnovat v jiném literárním žánru. Nasál totiž hodně příběhů z různých společenských etap, od stalinismu po současnost. „Možná za pár let začnu psát povídkovou knížku, která by se celá odehrávala v Koldomu. Bylo by to asi jedenáct povídek, podle počtu pater. Třeba ale na to vůbec nedojde,“ poznamenal Litvínovan, který se zajímá také o unikátní sídliště Osada. Kdyby se nějaký kolektiv odborníků rozhodl napsat o této litvínovské obytné zóně knihu, možná by se zapojil a doplnil to, co je mu nejbližší – lidské příběhy a rozhovory.

Koldům
Kolektivní dům (zkráceně Koldům) je unikátní dvoukřídlový jedenáctipatrový bytový dům v ulici Podkrušnohorská v Litvínově. Je stavebně technickou památkou evropského významu. Multifunkční objekt postavený v 50. letech minulého století podle projektu architektů V. Hilského a E. Linharta zahrnoval pod jednou střechou 354 bytů i běžnou občanskou vybavenost po vzoru poválečné architektonické avantgardy. V éře totality byl výjimečný i tím, že měl mezonetové byty a podlahové vytápění.