Být druhý znamená mít radost, že se člověk dostal tak vysoko, nebo zklamání, že k nejvyššímu stupínku chyběl jen takový krůček?
Zklamání necítím vůbec. K přihlášení do soutěže mě ukecal kamarád, který se nakonec nezúčastnil. Přemluvil mě. Znali jsme se jen přes Facebook a on navrhl, že casting soutěže by mohla být dobrá příležitost, abychom se poznali osobně. Tak jsem kývl. Vůbec jsem nečekal, že někam postoupím. Přijel jsem tam absolutně nepřipravený, neostříhaný. Když jsem se dozvěděl, že jdu do finále, byl jsem v šoku. Takže už tohle byl pro mě velký úspěch. Nikdy jsem si o sobě nemyslel, že bych mohl uspět v takové soutěži. Po tom castingu jsem si tedy řekl, že ať už to dopadne jakkoli, já už svůj úspěch mám.

Kolik bylo finalistů?
Původně nás bylo osm. Jeden se nakonec nezúčastnil…

… Přišlo se na to, že není gay?
Ne, to ne. Odstěhoval se do Kanady, takže nemohl soutěžit.

Stal jste se také Gaymanem Sympatie. O tom rozhodl kdo?
Celkového Gaymana volí přítomná porota. Gaymana Sympatie všichni hosté, kteří byli na tom vyhlašování přítomní.

Jaký je průběh finále? Také má několik disciplín?
Čekali nás čtyři disciplíny. Byla tam módní přehlídka. Pak jsme museli odpovídat na otázku poroty. Mě se ptali, co bych udělal, aby se lidé dívali na homosexuály jinak, aby je podporovali. Zůstal jsem civět a nevěděl, co říct. Nakonec jsem odpověděl, že je potřeba tuto skupinu lidí více a lépe prezentovat. Třetí disciplínou byla promenáda ve spodním prádle. Poslední byla volná disciplína. Ta mi nevyšla, protože jsem měl připravený tanec s kamarádkou, která mi to ale na poslední chvíli odřekla. Takže jsem tančil sám. Hodnocené to ale bylo docela dobře.

Nedávno se konal další ročník soutěže Muž roku. V ní se finalisté mordují v posilovně, aby upoutali svými svaly. Měl jste to stejně?
Já se netrápil v posilovně, chodil jsem do solárka. Byl jsem tam snad obden. Na fotkách ze soutěže je vidět, že jsem absolutně nejtmavší. V posilovně jsem nikdy nebyl.

Vzhledem k vaší účasti v soutěži i k tomu, jak mluvíte, předpokládám, že nemáte před nikým problém přiznat, že jste gay.
Nemám, netajím se tím. Nikdy jsem se za to nestyděl.

Kdy jste si uvědomil, že jste homosexuál?
Vyrůstal jsem se sestřenkami a celkem brzy se objevovaly náznaky, že se mi líbí stejné pohlaví. Oficiálně jsem s tím vyrukoval v patnácti. Tehdy jsem to řekl rodině a všem kolem mě.

Jaké bylo to oznamování nejbližším? Mnoho homosexuálů o tom mluví jako o vůbec nejtěžším kroku.
S mamkou jsme se tehdy o něčem dohadovali po SMSkách a já jí to najednou vpálil. Chvilku nic a pak mi přišla zpráva, že se tím vůbec nic nemění, že mě má pořád stejně ráda. Ta kladná reakce mě možná i překvapila. Ostatní z rodiny to věděli, tušili, ale nikdo se mě neptal. Každý to pak vzal tak nějak automaticky. Nezaznamenal jsem žádný odstup.

A zažil jste někdy situaci, že by se k vám kvůli tomu někdo otočil zády? Kamarád, zaměstnavatel.
Vyloženě s tímhle jsem se nikdy nesetkal. Spíš jde o reakce na veřejnosti. Třeba když jsem byl někde s přítelem, tak okolí nás neustále pozorovalo. To je nepříjemné. Tady v Mostě jsme šli jednou po ulici a z recese se objímali. Každý se otočil. Mnoho lidí kroutilo hlavou. A právě tohle bych chtěl alespoň trochu změnit. Po té otázce poroty, o které jsem už mluvil, jsem si dal za úkol, že budu homosexuály víc prezentovat. Jsem gay, ne exot. Když půjdou po ulici dva kluci nebo dvě holky, tak jsou v podstatě atrakcí. Jedině v Praze už je to trochu jiné.

A nelákalo vás někdy přestěhovat se do Prahy?
Odstěhovat se někam jenom kvůli tomu, abych mohl být svůj, je hloupost. Mám tady rodinu, přátele. Praha je strašně rychlá. Nejsem pro život, abych se pořád jen za něčím honil a měl třeba dvě práce jenom kvůli tomu, abych zaplatil za bydlení. Chci mít i čas trochu žít. Proto zůstávám tady. Jsem tady spokojený.

Máte teď partnera?
Nemám. Jsem už rok sám. Měl jsem sedmiletý vztah, byli jsme i registrovaní, ale bohužel ztroskotal. Pak jsem si našel dalšího přítele, šel jsem s ním do Německa, ale také to nevydrželo. Teď nikoho nehledám a říkám, že co má přijít, přijde.

Měl jste někdy partnerku?
Ano. Někdy v patnácti letech. Chodili jsme spolu se vším všudy ještě předtím, než jsem všem řekl pravdu.

I jí? Stále jste spolu chodili, když jste řekl, že jste homosexuál?
V té době už jsme spolu nebyli. Ona si našla jiného a rozešla se se mnou, což pro mě byla úleva. Uměl jsem ji milovat, ale začínali jsme sexuálně žít a já najednou něco postrádal. Definitivně jsem se tak utvrdil v tom, že jsem gay.

Co z vašeho pohledu nemá žena a má muž? Co vám u ženy schází?
Třeba ten stisk, pořádné objetí při usínání. Mít kolem sebe velkou ruku, která vás drží.

Je těžké najít si partnera?
Opravdu pravý a jedinečný partner se hledá těžko, což je stejné i u heterosexuálních párů. Jinak ale u nás také přeskakují jiskry. Máme výhodu, že se poznáme. Stačí se podívat do očí a víte. Takže někoho najít problém není.

Ustálilo se, že homosexuálů jsou čtyři procenta. Souhlasíte?
Myslím, že to číslo je daleko vyšší. Je hodně kluků i holek, kteří to z různých důvodů tají. Znám několik takových lidí. Na jednu stranu se hrozně trápí. Na druhou se děsí toho, jak pravdu přijme okolí. Kdyby se všichni přiznali, tak to číslo by bylo opravdu mnohem vyšší. Jenom když vezmu v potaz tady náš sever, tak vím, že je nás tu spousta.

Máte na Mostecku nějaké místo, kde se scházíte?
Žádné takové místo nemáme. V Mostě by měla za pár týdnů začít fungovat diskotéka. Nejde z toho ale udělat gay klub, protože by se to pak neuživilo, nepřišli by tam totiž normální lidé kvůli předsudkům, že by si pak o nich všichni mysleli, že jsou homosexuálové.

Překvapuje mě slyšet od vás označení „normální".
Já to beru z pohledu heterosexuálů. Přijde mi to lepší než říkat pořád slovo „heterosexuální".

V současné době se hodně řeší, zda by homosexuálové měli mít právo adoptovat děti. Co si o tom myslíte?
Vím, že homosexuální rodina dokáže dítěti vytvořit krásné zázemí, ale musíme si přiznat, že na něco takového není společnost připravená a dítě by pak mohlo trpět třeba posloucháním narážek.

Balí vás ženy?
Ano, hodně. Balí mě dokonce i ty, které vědí, že jsem gay. Zkoušejí, jestli náhodou nepodlehnu. Někdy je to zajímavé, někdy už radši utíkám.

A jak těm, které nevědí, že jste gay, řeknete, že mají smůlu?
Většinou je se mnou někdo, kdo to na mě práskne, což je výhoda, protože když se mnou žena flirtuje, tak já zčervenám a mám hroznou trému.

Co odpovídáte na klasické otázky: Ty jsi teplej, jo? Proč jako?
Když mi někdo takovou otázku položí, tak okamžitě zvážním a řeknu: Ano.

Po soutěžích, jako jsou třeba Miss nebo Muž roku, dostávají ti nejúspěšnější pracovní nabídky. Co vy? Ozval se vám už někdo po Gaymanovi?
Už jsem několik nabídek dostal. Jednu hned druhý den z Dubaje. Teď je to v jednání. Stejně tak i modelingová nabídka z Prahy.

(zleva) První vicegayman Ladislav Ágh, vítěz letošního ročníku Marek Gajdoš a druhý vicegayman Michal Bogdan.

(zleva) První vicegayman Ladislav Ágh, vítěz letošního ročníku Marek Gajdoš a druhý vicegayman Michal Bogdan.