Devatenáctiletý student Martin projde mumrajem na hlavní pláži a na zadním prázdném molu vstoupí v červených šortkách do vody. „Je to teplé,“ zhodnotí po krátké rozplavbě. Otužování mu dělá dobře. U jezera Most, které se veřejnosti poprvé otevřelo v půlce září, je už podesáté. S kamarádem nejprve uběhnou jezerní okruh dlouhý skoro devět kilometrů a po zklidnění jdou pomalu do vody. „Je to pro zdraví a baví mě to. Dnes jsem tu ale sám,“ řekne mladík před dalším ponorem.

Mostecké jezero je podle něj skvělé a chce se v něm koupat i v zimě, i kdyby byl led. „Tohle jezero je na Mostecku něco neobvyklého, prostě mostecký Jadran. Překvapilo mě, kolik je tu teď lidí. Skoro všichni bez roušky,“ dodá.

V sobotu 24. října odpoledne, kdy se oteplilo, mířily k jezeru stovky výletníků. V areálu se míjeli cyklisté, bruslaři, běžci, skateboardisté a koloběžkáři, rodiny s dětmi, mladší i starší páry, party kamarádů. Parkoviště se zaplnila. Nejvíc návštěvníků se promenádovalo na hlavní pláži, u které bylo otevřené občerstvení a dětské hřiště. „Fascinuje mě, kolik je tu lidí bez roušky,“ řekla 65letá Květa, která pozorovala dav z horní pláně, kde bylo jen pár lidí a daleko od sebe.

„Mě spíš fascinuje, že tu jsou lidi z Mostu a jedou sem autem. To je vrchol, jak jsou líní ujít pěšky tři kilometry od paneláku,“ povzdechl si 62letý Miroslav. K jezeru prý chodí občas, když má pracovní volno. Očekával, že areál bude vypadat divočejší, bez komerce, ale i tak je za něj rád. „Aspoň něco. Kdyby tu nebyla chemička, tak je to ještě lepší,“ dodal.

K místu má osobní vztah. Je rodák ze zbouraného starého města Most, které v krajině stálo před těžbou uhlí a zatopením obřího povrchového lomu. „Všechno si pamatuji. Kino, pivovar, městské lázně. Starý Most měl svoje kouzlo. Je těžké říct, co ta změna pro mě znamená. Zánik města byl nutný, potřebovali uhlí,“ řekl pamětník. Na svažité louce, odkud sledoval ruch u jezera, stála dříve synagoga postavená v roce 1873. Tu ale nezlikvidovala šachta, ale zbourali ji nacisté při takzvané křišťálové noci v roce 1938.

Senioři ocenili, že otevřená krajina s jezerem, kam kvůli dolování uhlí a rekultivaci nesměla veřejnost vstoupit půl století, nabízí jako na zavolanou dočasné vysvobození z nouzového stavu. „Vypadneme z baráku a jdeme do přírody. Tady je to nádherné!“ prohlásila na cestě od jezera 76letá Alena. I ona se nevyhnula v proměněné lokalitě vzpomínkám. „Když tamtudy procházíme, tak říkáme: tady možná stála kavárna Opera a tady možná divadlo. Prostě komentujeme, kde a co ve starém Mostě bylo,“ uvedla seniorka. „Taková ta nostalgie ke starému Mostu už ale pomaloučku vyprchává,“ poznamenal 76letý Stanislav, rodák z Mostu. Záchytným bodem mu je současná budova muzea na úpatí vrchu Hněvín, podle které určuje přibližnou polohu zaniklých objektů. Kdo chce vidět, co kdysi stálo u jezera, může se podívat na radniční web, kde je interaktivní mapa starého Mostu srovnávající minulost se současností.

Jezero vzniklo napuštěním uhelného dolu Ležáky - Most vodou z přivaděče od řeky Ohře. Má hloubku přes 70 metrů, průhlednost vody až 8 metrů a rozlohou je větší než Máchovo jezero - je široké 1,9 kilometru a dlouhé 3 kilometry. Zatopená plocha má 309 hektarů.