Z tlamy jí visí jazyk a ona se šťastným výrazem běhá kolem svého mushera. Ostatní psi by chtěli také. Škubou sebou na vodítku a touží, aby je konečně zapřáhli před saně a oni mohli vystřelit vpřed. Pro tohle se narodili.

Konečně je handleři, pomocníci musherů, poutají do postrojů. Blíží se hromadný start čtyřspřeží, jedné z kategorií psích závodů na horské Lesné. Žalostné kňučení a štěkání několika desítek sibiřských huskyů a evropských saňových psů nebere konce. Udržet je na místě vyžaduje velkou sílu a trpělivost.

"Klid, buďte hodní," tiší je handleři. Moc to ale nezabírá. Nervozita psů narůstá a atmosféra houstne.

Jeden z pomocníků polévá hřbety saňových psů vodou. Prý je chladí před výkonem. "Když si myslí, že to pomáhá," ucedí Milan Vodáň se Soběslavi, jezdec, který má ve spřežení dva české horské psy. "Kdyby to udělal na Aljašce v mínus padesáti, tak mu rovnou odpadnou," komentuje počínání soupeře.

V dalším čtyřspřeží připraveném na startu psi podbíhají postroje, skáčou, narážejí do sebe boky a zamotávají se. Handler, který už je celý rudý v obličeji, je jen dokola rozmotává, aby mohli včas vyrazit. To se nepovede. Všechna spřežení už vystřelila na trať a handler musí opět všechny psy přerovnat v postrojích. Když jeho musher konečně vyrazí, handler odpadává a s klením odchází do lesa.

"Je to velký humbuk. Ti psi se ale těší, touží běžet a když nemohou, je to pro ně trápení," vysvětluje Jiří Suchý z Jihlavy, proč hromadný start provází tolik psích emocí. Podle něj je jen na jezdci nakolik má své psy disciplinované. Právě pomohl na trať tchánovi, kterému půjčil do čtyřspřeží jednoho ze svých psů. Sám už má za sebou odjetý skijöring, kategorii, v níž jede jezdec na lyžích nebo běžkách za psy.

Závody psích spřežení na Lesné začaly v sobotu a pokračovat budou i v neděli. Pro všechny závodníky, ať už psy či jezdce, jsou tak trochu svátkem. "Tři roky nebyl pořádně sníh. Jenže pes má sportovní život dlouhý pět až sedm let. Pokud nastane tříletý výpadek, je to půlka jeho života," vysvětluje Jiří Nešněra, který je předsedou České asociace sleddog sportu. Pochází z Děčína a na trati má ženu se čtyřspřežím.

Jezdci se svými psy jezdí také takzvaně na sucho v koloběžkách a vozících, na kterých vyvíjejí rychlost až padesát kilometrů v hodině, takže je radno jezdit s helmou v motokrosové výstroji. Tím pravým je ale jízda na sněhu.

Jiří Nešněra vyhlíží svou ženu. Letí do cíle jako druhá, štěstí jí ale nepřeje. Pár desítek metrů před cílem se jedna sanice zaboří do sněhu, sáně se překotí a jezdkyně vypadává. Cílem probíhá jen spřežení a jezdkyně musí doběhnout po svých. Čas se započítává až ve chvíli, kdy je i ona sama v cíli. Další musheři dojíždějí s nejméně desetiminutovým zpožděním.

Závod na horské Lesné uspořádala děčínská Tělovýchovná jednota Sokol Maxičky. "Je to po třech letech. Měli jsme v úmyslu pořádat závody každý rok, ale nebyl sníh," uvedla Marie Ševelová, která závodí a také je pořadatelkou za tělovýchovnou jednotu. Podmínky na Lesné si zvlášť chválí pro zázemí, možnost uspořádat hromadný start, což není všude proveditelné, a také vstřícnost majitele areálu na Lesné. "Ne každý provozovatel je ochotný pustit si do prostoru psy, protože částečně zničí běžeckou stopu," vysvětlila Ševelová. Pro všechny tyto klady také závody neproběhly v Libereckém kraji, ale přesunuly se na pomezí chomutovského a mosteckého okresu.

Závodu se účastní na šedesát závodníků, zejména ve skijöringu, mezi další disciplíny patří jízda ve čtyřspřeží a vícespřeží. Účast podpořili nejen Češi, ale také Poláci, Slováci a Slovinci. Závodů se zúčastnil i letošní medailista z Mistrovství světa v závodech psích spřežení v Kanadě Michal Ženíšek.

Nedělní část závodů odstartuje v 10 hodin.