Křídelní útočník Jaromír Hudec přijel, aby tak doplnil partu na pět prvoligových mohykánů. Pochází z Louky u Litvínova a brusle poprvé obul na zdejším rybníku zvaném Couvalák. V Litvínově strávil deset hokejových sezon. Byl prvním hráčem klubu, který okusil zahraniční angažmá. Po návratu ještě pracoval jako sekretář litvínovského klubu. Mezi kamarády a spoluhráči přezdívaný Pasák nebo Huďák se později natrvalo odstěhoval do Německa. Nyní o své kariéře promluvil pro Týdeník Mostecko.

Jak se vám líbil slavnostní ceremoniál před utkáním s Libercem, kdy jste se spoluhráči znovu nastoupili před zaplněné tribuny litvínovského zimního stadionu?

Byla to nádhera. Nečekal jsem, že to bude tak krásný okamžik a něco tak dojemného. Lidé v klubu to nádherně zorganizovali a já i kolegové z toho budeme mít vzpomínku do konce života. Bylo to moc fajn.

Setkání bývalých hokejistů v minulosti byla vždycky o zábavě a vzpomínkách. Asi jste si měli spolu s bývalými spoluhráči i tentokrát co říct.

Samozřejmě. Vždycky se povídá o všem možném, tak nějak se omílá, co se kdy událo a stalo. Samozřejmě, že většinou se to týká toho, co se dělo okolo, mimo led. Pozápasové akce a tak.

Můžete srovnat to, jaký byl hokej v době, kdy jste hrával za Litvínov vy a jaký je ten současný?

To se moc srovnávat nedá. To jsou dva naprosto rozdílné světy. Dneska je to o úplně jiné rychlosti a s ní spojeném nasazení. Hlavně, dneska jsou všichni ti hráči urostlí. Za našich časů jsme byli všichni kolem těch sto pětasedmdesáti centimetrů výšky, i když hráli samozřejmě i někteří vyšší kluci, ale dneska je to prostě jinak. Hokejisté jsou vysocí a s daleko většími fyzickými proporcemi.

A asi jste měli také při hře více volnosti nebo ne?

Kdepak, už tenkrát se taktizovalo. Hlavně, když se hrálo proti silným soupeřům, jako bylo Brno.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Mostecko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase ve středu.