Mostecký deník se rozhodl uveřejnit, mimořádně mezi zpravodajskými příspěvky a nikoliv v sekci Čtenář - reportér, sobotní události v Janově zaznamenané účastníkem pochodu. Reagujeme tak na připomínky čtenářů v diskuzích pod články, které se věnují problematice tohoto sídliště, označovaného za romské ghetto, že redakce zaznamenala události jinak, než se staly. Redaktoři Mosteckého deníku si i nadále stojí za tím, že on-line reportáž se snažili podat co nejvěrohodněji a nehodlají na jejím znění nic měnit. Na místě byli čtyři naši kmenoví redaktoři a další externí spolupracovníci. Tato následující reportáž budiž důkazem, že jsme nezávislé multimediální vydavatelství, které nepodléhá žádným politickým ani jiným tlakům.
Redakce z příspěvku odstranila nejkřiklavější hesla, aby reportáž zůstala co možná nejslušnější a zároveň se nezměnilo její vyznění. Redakce také nesouhlasí s některými názory, které jsou v reportáži uvedeny.

Reportáž redaktorů Mosteckého deníku můžete číst na tomto odkazu. Celou problematiku můžete sledovat v tématu na stránce vpravo nahoře.

Sobota, 18. říjen 2008

Dnešní den začal téměř jako každý jiný. Krásným východem Slunce, které nás celý den provázelo. Jako na rodilého Mostečáka se na mne obraceli lidé z jiných měst, abych je dovedl na místo konání akce, kterou si vyžádali „obyčejní“, volající po vyřešení problému s nezvladatelnými cikánskými mafiány v Janově.

Policie se po celou dobu snažila zadržet co nejvíce příznivců Dělnické strany (DS). Byl jsem osobně u toho, když velitel zásahu ze dne 4. října (to je ten pán, na kterého cikánský mafián řval „co sem pouštíte vy ku..y“ a ten se mu div neomlouval) chtěl bezdůvodně sebrat jednoho osamoceného příznivce, asi nečekal, že se ho zastanou další a vytáhnou ho z jeho auta, čímž mu ukázali, že na nás si kariéru nepostaví. Ten se zklamáním raději odjel.

Dojeli jsme autobusem na tramvajovou zastávku, kde jsme po chvíli nasedli do tramvaje směr Litvínov. Po celou cestu nás doprovázely tři policejní dodávky, my jim jen mávali z okének a lidé sedící v tramvaji se jim posmívali.

Policejní obstrukce

Dorazili jsme na litvínovské nádraží, kde jsme se začali shromažďovat. Během čekání na zbytek lidí ze všech koutů země jsme zašli do přilehlé restaurace. Tam nás lidé vítali: ukazovali jsme si samolepky DS a kolega vytáhl na ukázku velikou samolepku na auto. Jeden z dělníků v montérkách, sedící u vedlejšího stolu, se zvedl se zájmem o samolepku. Kolega s ním tedy zašel k jeho autu a přilepili ji přes celé zadní okno auta.

Lidé s námi mluvili o tom, co se v Janově 4. října stalo a že máme jejich plnou podporu. Jednali jsme s Antikonfliktním týmem policie a domluvili se, že pochod povedeme v jednom pruhu silnice. Vyjednali jsme také propuštění příznivců, kteří byli drženi mimo město, jenže se tím celá akce zdržela téměř o hodinu. Zajeli jsme tedy s tlampačem na náměstí, kde na nás netrpělivě čekalo několik stovek obyvatel Litvínova. Na místě jsem ohlásil, že jsme zdržováni policií a tak se omlouváme za zpoždění.

Vrátili jsme se na nádraží, odkud se dal velký průvod do pohybu. Cestou se k nám přidaly další skupinky našich příznivců. Než jsme došli na náměstí, dosáhli jsme počtu přes tři sta lidí. Na náměstí nás nečekali jen obyčejní lidé, ale i stovky policistů. Když jsme procházeli za skandování hesel „Stop černému rasismu!“ a „Dělnická strana!“, lidé nám tleskali a vítali nás.

Starosta vypískán obyvateli města

Okolo narychlo zvolených řečníků se utvořila řada příznivců se štíty. Lidé si pak vyslechli několik projevů, směřovaných nejen na to, co se stalo před čtrnácti dny na sídlišti Janov, ale i o současné situaci v celé naší zemi, a že tomu chceme učinit přítrž. Řečníci se dočkali velkého potlesku.

Velice neoblíbený starosta Litvínova Šťovíček se osobně snažil za policejní ochrany ukončit celou akci s tím, že prý je nenahlášená (Malá poznámka: když akci nahlásíme, zakážou ji - to nemá smysl, v této zemi není svoboda slova, natož na shromažďování odpůrců současného systému - tuto akci navíc svolali naštvaní lidé, a žádný organizátor tudíž nebyl). Šťovíčka ale obyvatelé Janova seřvali, že patřil k StB a že mu nejde o lidi, ale jen o peníze, a vypískali ho. Tvrdými fakty ho zahnali z náměstí.

Policie zaútočila na důchodce a děti

Dav, v kterém byli i důchodci, ženy a děti, se vydal směrem k Janovu demonstrovat, že si nenecháme líbit rasistické provokace ani věčné napadaní Čechů cikány! Policii se to asi nezdálo jako dobrý nápad a tak pochod tvrdě napadla hlava nehlava. Byl jsem svědkem toho, jak policista švihl důchodkyni obuškem do obličeje, a má teta, která se jen přišla podívat, se ji zastala přímo hrdinským způsobem a vrhla se do davu policistů.

Po tomto napadení jsme se my, tzv. radikálové, začali stavět mezi policisty a lid, který byl v šoku z chování policistů. Lidé nejsou zvyklí na takovéto zacházení. Děti plakaly, starší lidé nadávali jak si toto mohou dovolit. Situace se snad dala přirovnat jen k napadání demonstrantů před pádem komunismu Veřejnou bezpečností (VB).

My, kteří jsme zvyklí na násilí ze strany policie, jsme utvořili lidský řetěz, aby měli lidé šanci odejít do bezpečí. Začaly padat policejní dělobuchy a slzný plyn. Na to někteří demonstranti odpověděli házením všeho co bylo po ruce. Do kordónů policistů vzduchem létaly věci od transparentů po dlažební kostky. Po každém výbuchu v našich řadách jsme se rozdělili, ale po chvíli zase seskupili a opět stáli proti teroru policie. Při posledním seskupení objevili lidé cestu nehlídanou policií a tak jsme ji využili k prvnímu ze řady dobrých tahů na cestě za naším cílem Janovem.

Partyzánský boj v Janově – pomoc starousedlíků

Mezi domy jsme se v poklusu vyhýbali střetům s policií, až jsme došli skoro k Janovu. V něm byly všechny příjezdové cesty hlídané těžkooděnci. Ty jsme zmátli partyzánskou taktikou pochodem přes les a bažiny. Cestou nás naváděl janovský starousedlík na kole, kterého jsme potkali cestou. Když jsme dorazili přes louku k janovským zahrádkám starousedlíků, tak nás starousedlíci naváděli jak se nejlépe vyhnout policii a dovedli až do středu sídliště. Tam už čekala zhruba dvě stě členná tlupa cikánů. Stáli jsme od nich jen na desítky metrů, ale najela do nás policie na koních, několik kamarádů ošklivě poranili.

Z kontejnerů na odpad jsme postavili hradbu, kterou by nám záviděl i Žižka. Začali jsme do kontejnerů pěstmi bubnovat a atmosféra zhoustla. Policie opět nasadila petardy a slzný plyn. K nim se přidala jízda a policejní stříkačka, z naší strany létaly kameny a flašky. Nakonec nás policie donutila ustoupit mezi domy, kde jsme se začali opět seskupovat, ale po běhu a boji jsme byli všichni vyprahlí. Z oken nám fandili starousedlíci a někdo je požádal o vodu. Ti nám z oken začali házet PET lahve s vodou.

Holky ošetřovaly raněné a my stavěli další barikádu a doplňovali munici. Sídliště Janov se změnilo na bojiště. Ta policie, místo aby bojovala proti nepřizpůsobivým, právě ta zkorumpovaná policie napadala Čechy, kteří se rozhodli tento problém řešit za ně. Toto revoluční chování si policie vynutila svým zastáváním zločinců a napadání jejich odpůrců.

Akce byla na mrtvém bodě. Ani policie, ani my jsme nehodlali ustoupit. Došlo tedy na vyjednávání, při kterém jsme se dozvěděli, že nám mohou bránit kam smíme a kam ne, také že nás mohou napadat, ale, že nepovolené shromáždění cikánů nesmějí ani o kousek posunout, abychom mohli projít Janovem zpět do Litvínova.

Cikáni od tohoto dne stoprocentně vědí, že policie je na ně nejen krátká, ale že je na jejich straně ať provedou cokoli. Nakonec jsme tedy pochodovali nižší ulicí a na kruhovém objezdu jsme se zastavili. Byl pronesen projev, že i přes odpor policie jsme se dostali tak daleko a že mafiáni už nejsou tak drsní, když proti nim stojí rovný soupeř! Toto vše jsme udělali bezprostředně po volbách, takže lid vidí, že to neděláme kvůli volbám, ale právě pro lidi.

Poté jsme se zformovali do čtyřstupu a dali se na zpáteční pochod. S policií bylo dohodnuto, že dojdeme zpět na náměstí. Tuto dohodu ale policie nedodržela - cestou nás zastavili a okolo průvodu vytvořili uskupení, z kterého nás odmítali pouštět, ani když jsme procházeli kolem benzinové pumpy a někdo potřeboval na WC. Nakonec nás nedovedli na náměstí, ale na nádraží.

Už jsme si zvykli na nelidské chování policistů, ale místní lidé byli dost překvapeni, když v tento den zjistili, že policie, kterou si všichni platíme z daní, stojí nakonec proti těm, které by měla chránit. Myslím, že alespoň v Litvínově tento den padl mýtus o tom, že my jsme ti zlí neonacisté a policie že hájí zájmy národa. Také si všichni účastníci mohli později zjistit na vlastní oči lživost médií, které většinou informovaly zcela jinak, než to ve skutečnosti bylo.

Média a policie jsou nám silným soupeřem, ale věřím, že lež nemůže pravdu nadobro umlčet. Čím více lidí si ověří, jak to ve skutečnosti na takových akcích chodí, tím rychleji pravda zvítězí! Litvínov je tedy dobrý začátek.

Autor: Jiří Šlégr