Spolek se kromě československého vojenství zaměřuje také na Sovětský svaz za druhé světové války, pár členů dělá Německo a někteří jsou v takzvané Americké sekci. Všichni mají příslušné uniformy a zbraně a účastní se ukázek bitev, veteránských srazů a dalších akcí, včetně přednášek a výstav. Z techniky mají několik historických aut a motorek, dále vysílačky, dobové zbraně nebo zdravotnické vybavení. Část věcí mají členové spolku doma, část ve skladu v Šumné. Kromě toho se starají o pomníky a válečné hroby.

Spolek si objednávají i různé organizace, které chtějí zpestřit zábavu pro lidi a týká se to historie. Patří k nim třeba regionální neziskovky či hasičské sbory, které slaví výročí a příznivce armády zvou do doprovodného programu. Někdy mívá spolek frmol. Nedávno v jeden den dělal akci pro lékařskou fakultu v Praze a druhý den se jeho členové účastnili natáčení, při němž byli v rolích vojáků z období ruské invaze do Československa. „Bude to hraný film, jehož děj začíná kolem roku 1968 a končí v roce 1970. Víc zatím nemůžu říct,“ řekl Krajník.

K vojenské historii se dostal jako školák, když chodil s tátou pomáhat jednomu známému, který měl starou techniku a potřeboval pomoct s opravami. Postupně se z toho stal koníček, který vyústil v založení spolku. Jan Krajník mu věnuje dost svého volného času, i když nemá zrovna snadné povolání. Pracuje jako zdravotní sestra v Praze, kam dojíždí skoro každý den. S označením zdravotní sestra nemá jako muž problém. „Oficiálně se tomu říká diplomovaný ošetřovatel, ale ono se to potom plete s ošetřovatelem, který je sanitářem, což byl dřív lapiduch. Takže pacienti většinou zpočátku tápou a když mi řeknou sestři, tak se omluví. Někteří mě oslovují „pane doktore“, a tak jim vždycky říkám, že nejsem doktor, ale sestra,“ sdělil Krajník, absolvent zdravotnické školy v Mostě. V ročníku byli celkem čtyři kluci a k maturitě došli tři. On hned po škole nastoupil do Prahy. Původně uvažoval o profesi hasiče, ale nechtěl dojíždět do školy v Chomutově.

Živnostníkem roku 2023 Ústeckého kraje se stala Jana Žitná věnující se smutečním a pohřebním službám a výtvarné dílně využívající kremační popel.
Zemřelí žijí v obrazech. Majitelka pohřebnictví je maluje kremačním popelem

Do práce to má teď přes hodinu cesty autem, a nelituje, přestože jeho koníček a profese na sebe někdy rychle navazují. „Včera jsem měl třeba denní a dneska mám noční. Takže ve čtyři odpoledne to tady sbalím a odvezu to domů a jedu na noční,“ sdělil ve vojenské uniformě na akci v Louce u Litvínova, kde spolek představil svou činnost při oslavě 130 let od založení místního nádraží.

Podle Krajníka se spolková činnost v odvětví vojenské historie dá pořád rozvíjet. Jednou z met je klubovna ve vlastních prostorách, aby spolek nemusel platit nájem. Vytvoření muzea je zatím spíše pouhou líbivou představou, protože to by podle předsedy spolku byla starost na plný úvazek.