Mostečan „utekl“ před pár lety k cirkusu. Teď hraje poprvé v životě v rodném městě, kde se ukáže i v hlavní roli hororové show, při které někteří diváci utíkají. „Trochu trémy samozřejmě mám, ale hlavně je to pro mě výzva ukázat všem naše nové představení,“ říká 24letý varietní umělec Matěj Břešťák z experimentálního cirkusu Ohana, který nabízí dva různé programy. Matěj v Mostě vystudoval víceleté gymnázium. Po maturitě začal studovat herectví na Vyšší odborné škole herecké v Praze, kde dokončuje poslední ročník oboru herectví a moderování. V cirkuse působí jako komik MaTé, krvavý klaun To a akrobat na vzdušné čínské tyči.

Když jste byl dítě, nechtěl jste být policajtem nebo kosmonautem?
Když mi byly zhruba tři roky, tak jsem se svými rodiči navštívil cirkus. Tento svět se mi velmi zalíbil a každý další cirkus, který přijel do města, jsem samozřejmě nemohl vynechat. Pamatuji si, že pokaždé, kdy cirkus odjel, jsem doma organizoval představení pro rodinu a známé nebo stavěl z kostek model cirkusu. Tudíž se mi povolání jako policajt nebo kosmonaut vyhnulo. Snil jsem pouze o své cirkusové dráze.

Jak začala vaše cesta k cirkusu?
S postupnými roky jsem si začal vymýšlet nejrůznější vystoupení, se kterými jsem začal vystupovat před publikem. Před několika lety jsem se právě v Mostě seznámil s jednou z tradičních cirkusových rodin, se kterou jsme si byli vzájemně sympatičtí. Naše sympatie se postupně zvětšovaly a já jsem tak začal poznávat cirkus, chov zvířat i jednotlivé tréninky. Jezdil jsem k nim vždy na víkend, jarní prázdniny a pak i na celé léto. Cirkus mě zkrátka naplňoval a to, co jsem dlouhá dětská léta obdivoval zpoza publika, jsem začal poznávat na vlastní kůži.

Cirkus Horor Ohana  Zdroj: YouTube.com/CircusLifecz

Proč studujete hereckou školu?
V posledním půlroce na gymnáziu jsem stále nevěděl, jakým směrem se vydám po gymnáziu. Na jednu stranu jsem toužil odejít k cirkusu, na tu druhou jsem chtěl mít vysokoškolské studium. Po poradě s výchovnou poradkyní na škole jsem zkusil zvolit Vyšší odbornou školu hereckou v Praze, kde jsem absolvoval talentové zkoušky a byl jsem na školu přijat. Letos v červnu mě čekají závěrečná absolutoria a jsem velmi rád, že jsem mohl být součástí tohoto studia, protože většinu poznatků přenáším do své cirkusové role. Svou budoucnost však vidím v cirkuse.

Podařilo se vám získat hlavní roli v cirkuse Ohana, který je teď v Mostě. Jak jste k té roli přišel a co obnáší?
V cirkuse Ohana nepůsobím jen tak náhodou. Před třemi lety jsem se vydal s Marcelou Joovou a Robertem Mukenšnáblem na cirkusovou sezonu do Polska, kde jsme si v polovině roku řekli, že spojíme své síly a vybudujeme trochu odlišný cirkus, než na jaký jsou lidé v České republice zvyklí. Nevěděli jsme však, že své působení cirkus Ohana nalezne hned následující rok. Snažili jsme se pojmout interiér trochu kabaretně, čehož si diváci hned všimnou. Například klasické lóže jsme nahradili stolky s polstrovanými židličkami a samotnému programu jsme vtiskli svou výpravnost. Právě letošní program je na motivy filmu Jumanji, kde ztvárňuji chlapce, který se svou kamarádkou rozehraje neznámou hru a mění se do pralesního podivína. O tom, zda hru dohrajeme, se diváci přesvědčí při návštěvě našeho představení.

Mám vaši aktivitu brát jako koníčka, studentskou brigádu, nebo už jako povolání?
Jednou větou – sním svůj dětský sen, který se mi proměnil v povolání.

Co vás na tom nejvíc baví?
Líbí se mi kočovnost, kdy jsme každý týden na jiném místě. Má to svou výhodu, cestuji a ještě při tom pracuji. Baví mě také přenášet na lidi pozitivní náladu, kterou podle svého okolí oplývám, a vytvořím jim tak úsměv na tváři.

Cirkus OhanaNetradiční cirkus Ohana v Karviné.Hostuje v Mostě od 7. do 11. března u Tesca. Představení začínají ve všední dny a v sobotu od 17 hodin a v neděli
od 14 hodin.
Horor cirkus hraje od 9. do 10. března
od 20.30 hodin. Cirkus pak zamíří
do Chomutova.

To chcete být cirkusovým umělcem až do důchodu?
Říká se, že jak u cirkusu prošoupete jedny boty, tak mu zůstanete věrni celý život. Já už vyměnil několik párů bot a myslím si, že ještě několik vyměním.

Kde jste všude vystupoval?
Vystupoval jsem v Polsku, Německu, Rakousku, na Slovensku a v České republice. Při turné v Polsku jsem se rozhodoval, zda studium na škole neukončím. Bylo nemožné zvládat systém polského cirkusu, kdy vystupujete téměř každý den v jiném městě. Já se však rozhodl, že školu přesto dostuduji. Mým domovem se tak rázem stal vlak. Téměř každý druhý den jsem cestoval z ranní výuky do Polska, odkud jsem se po představení vydal zpět přes noc do Prahy. Pamatuji si, že má nejdelší cesta trvala šestnáct hodin.

Přestože jste často pryč, Most zůstává vašim bydlištěm. Co vás tu drží?
Samozřejmě rodina a přátelé. Most bude vždy mým domovem.

Řada lidí cirkusy kritizuje. Považuje je za týrání zvířat. Co byste kritikům vzkázal?
V cirkusech jsem poznal i vztahy ošetřovatelů a cvičitelů ke zvířatům. Kdyby se jim nedařilo, nerodila by se každoročně řada mláďat. Já hlídal několik tygřích a pumích a byla to radost. Pro mě je týrání to, když vidím, že někde našli uvázané vyhublé koně nebo psí zápasy. Například letos jsme angažovali vystoupení lachtanů a slonice. Ošetřovatelé lachtanů berou lachtany jako své děti, neznají moment, kdyby se mohli vzdálit od cirkusu. Stejný vztah má i rodina ke své slonici. Důkazem lásky ke zvířatům je i řada ocenění, například i to z největšího cirkusového festivalu v Monte Carlo.

Čím se program Ohana liší od ostatních?
Liší se svou výpravností a divadelním pojetí. Má přesně daný příběh, úvod a konec. Děj tvoří show lachtanů, slonice, vystoupení ve vzdušné síti, čínské tyči i glóbu, žonglérské trio či ekvilibristika. Vystoupí i akrobatické duo, finalisté pořadu Polsko má talent, pětiletá Marcelka a její tatínek Robert, jejichž video na internetu vidělo přes 6,5 milionu lidí. Představí se i artisté z Velké Británie, Portugalska, Německa, Maďarska i České republiky. A navíc přivážíme i druhé představení pro dospělé publikum, první horor cirkus v České republice.

Ve filmu To má zlo podobu děsivého klauna PannywiseProč zrovna horor?
Hororové programy jsou v posledních letech velmi oblíbené, například v Německu. Hledali jsme cestu, jak českému publiku vrátit chuť navštěvovat cirkus, a tak jsme se rozhodli zkusit vytvořit druhé představení plné hororových postav, krve a také lekavých situací a tím, tak pozvat i dospělé publikum do cirkusu. V zahraničí je normální, že do cirkusu přijdou i mladí na rande, bez dětí. Baví mě proměna z chlapce z džungle do hororového klauna, kterého v představení ztvárňuji. Často se stává, že lidé po cirkuse běhají a velmi se bojí.

Co na vaši kariéru říkají rodina, kamarádi či partnerka?
Všichni mě podporují, za což jsem velmi rád. Bez své rodiny bych start své cirkusové kariéry nezvládl.

Je vůbec možné založit u cirkusu rodinu a vychovat děti?
Sám rodinu zatím nemám, ale někteří z uměleckého týmu ano. Dětství u cirkusu nese řadu výhod, například to, že děti netráví většinu času na počítači. Cirkusové děti miluji být venku, neustále něco trénují a starají se o zvířata. Jelikož cirkus putuje většinou po týdnu, poznávají řadu nových kamarádů, se kterými bývají často i v kontaktu po odjezdu z města a setkávají se třeba další rok. Na druhou stranu si musejí zvykat na jiné učitele, někdy se stává, že přichází do třídy, kde danou látku již probrali a naopak. V našem cirkuse je momentálně artistka Marcelka, která od září nastoupí do první třídy.

Mají cirkusy budoucnost?
Myslím, že ano. Cirkus je svou romantikou velmi odlišným světem. Takovým byl vždy a nadále bude.