V panelácích je vždy při ruce. Když ale voda neteče na samotě u lesa, musí se člověk víc ohánět. Emil Marhoun o tom ví své. Tento stavební inženýr bydlí pět let v domku bez vlastní studny v zapadlé krušnohorské osadě Mníšek a je závislý na vodě z blízkého okolí.

Pitnou jezdí kupovat, užitkovou čerpá z louky za plotem nebo si ji vozí ze sousední obce a k tomu chytá déšť. Nedávno se ještě připojoval hadicí ke kohoutku za sousední opuštěnou hospodou. Tam ale voda přestala téct. Je to zřejmě důsledek sousedských sporů o využívání horního zdroje vody pod větrnou elektrárnou. Někteří Marhouna podezírali, že vodou od hospody napouští potají svůj bazén a tím odčerpává ostatním.

„Je to nesmysl! Bazén jsem nenapouštěl,“ brání se klepům horal. Deníku ukázal, jak s vodou doma nakládá a šetří. Užitkovou čerpá ze soustavy volně přístupných tří studen, které jsou v zeleni za domkem. Podle něj jsou většinu roku plné. „Poslední tři roky se ale voda v létě z neznámého důvodu ztrácí. Bude to pravděpodobně počasím,“ říká. Předloni vody přibylo až v prosinci, loni v listopadu. Zpočátku ji používal na všechno, na pití, vaření, mytí i splachování. Po rozboru tuto vodu raději nepije a už několik let jezdí pro pitnou do obchodu. Na vaření a hygienu má stále studniční za plotem. Kvůli jejímu úbytku si před třemi lety koupil barel na tisíc litrů, aby měl vždy zásobu.

Naštěstí má díky věcnému břemenu zanesenému v katastru nemovitostí právo brát si vodu i z venkovního kohoutku za zavřenou hospodou. Když z něj ještě v létě teklo, tak se napojil hadicí, kterou natáhl přes silnici a napustil si barel, aby měl vodu na další období. Dělal to v noci, když není na silnici provoz.

„Nebyla to voda na napouštění bazénu, ale na běžnou denní potřebu,“ vysvětluje. Podle něj pak někdo odpojil přípojku na horní louce, aby nemohl hadicí nabírat. „Přitom mám na tuto vodu právo a navíc nikomu neubírám a s vodou neplýtvám,“ ujišťuje. „Kdyby tu fungovaly normální sousedské vztahy, tak není problém,“ dodává.

Když má nedostatek, jezdí si pro vodu do Nové Vsi v Horách, kde má obec svůj zdroj. „Podle statistiků je v ČR průměrná denní spotřeba vody 100 litrů na osobu denně, já ale spotřebuji jen 30 litrů,“ upozorňuje horal, který má v Mníšku trvalý pobyt. „Nejsem žádný chatař,“ zdůrazňuje.

Bazén si pořídil před čtyřmi lety, kdy ho napustil koupenou vodou z autocisterny. Tíha vody mu v konstrukci drží folii, a proto bazén nelze vypustit. „Ta voda je tam celé čtyři roky,“ upozorňuje Marhoun. Vodu čistí chemicky, a co se vycáká ven, nahrazuje trochou dešťové. V bazénu se koupe i v zimě, takže nemá důvod k plýtvání. Podle něj je vody v okolí stále dost pro všechny. Doufá, že se bude společně správně využívat. Když z netěsnícího kohoutku za hospodou kapalo, přes noc plnil alespoň kanystr, aby nepřišlo nic nazmar. Soudit o vodu se nechce. Uvažuje sice o vybudování vlastní studny, ale byla by drahá.

Novoveský starosta David Kádner už dříve řekl, že příčinou problému s vodou v horní části Mníšku jsou sousedské neshody. „Není to o tom, že by tam bylo málo vody, ale že si lidé dělají navzájem zle, zastavují si vodu a nedokážou si jako dřív vyhovět,“ sdělil. Postavit vodovod z dolního pohraničního potoka Svídnice je nereálné i proto, že řada obyvatel už má vlastní studnu.