Radou místního národního výboru, jak je zapsáno v kronice obce, která je uložena ve Státním okresním archivu v Mostě, byly dne 10. ledna 1968 předány dva zvony pravoslavné církvi v slovenské Polote, v okrese Humenné.

Zvony pocházely z kostela zasvěceného sv. Leopoldovi, který stál uprostřed návsi od roku 1871 a v lednu 1968 došlo k jeho demolici, a byly odvezeny na mostecké nádraží a naloženy do vagónu. Zde je ale zadržel mostecký děkan P. Jaroslav Knespl. Na nádraží byl předvolán předseda MNV v Bylanech Huml, aby prokázal totožnost těchto zvonů.

Poté bylo povoleno nádražní policií zvony odeslat na Slovensko. Případem se zabývala také prokuratura v Mostě a přiřkla zvony MNV. Ty byly do slovenské obce darovány zdarma.

Údajně se na jejich odeslání podílela také místní organizace Svazu protifašistických bojovníků. „Proč? Neví se …," píše se v zápisu kroniky obce. Malý zvon umíráček, byl zdarma darován do Malého Března. Poslední zbytky kostela byly likvidovány 29. ledna 1968. Bylany, německy Püllna, je zaniklá obec, která se nacházela zhruba 5 km jihozápadně od Mostu, v nadmořské výšce 231 metrů, nedaleko cesty z Mostu do Žatce. Její katastrální výměra činila 1035 hektarů.

Dnes její katastrální území patří k Malému Březnu.

Bylany

První písemné zprávy o obci pocházejí z let 1203, 1207 a 1209. Jedná se sice o listinná falza, ovšem věrohodná po obsahové stránce. Ves je zde zmiňována jako majetek cisterciánského kláštera v Oseku. Klášter je jako majitel obce zmiňován také v roce 1311.

Bylany se staly součástí klášterního statku Škrle. V roce 1620 koupil Bylany Bohuslav z Michalovic, ale tomu byl majetek za účast na stavovském povstání konfiskován. Bylany se staly opět majetkem oseckého kláštera a zůstaly jím až do roku 1848, kdy se staly samostatnou obcí v okrese Most.

Podle berní ruly žilo v Bylanech 13 sedláků a 7 chalupníků, kteří se zabývali především pěstováním pšenice a žita a chovem dobytka. U obce byly i menší výměry vinic, které v následujících letech vystřídaly chmelnice.

Bylany proslavily prameny hořké vody. V obci byla postavena laboratoř na výrobu hořké soli.

V roce 1820 si prameny pronajal obchodník A. Ulbrich, který v obci vystavěl lázeňský dům a léčivou vodu začal stáčet do lahví. Püllnauer Bitterwasser (Bylanská hořká voda) se vyvážela do zahraničí až do začátku II. světové války.

Podnikatel Ulbrich se zasloužil o výstavbu školní budovy v roce 1856, zřízení hřbitova roku 1867 a renovaci kostela.

Po skončení II. světové války byla obec vysídlena a odsunuté německé obyvatele nahradili přistěhovalci z československého vnitrozemí a několik rodiny volyňských Čechů z Podkarpatské Rusy.

V roce 1961 se k obci Bylany připojila osada Vršany. V roce 1968 bylo k Bylanům připojeno katastrální území zbořené obce Slatinice.

Samotné Bylany byly zlikvidovány kvůli výstavbě areálu Pozemních staveb v roce 1978. Přitom byla zničena i nedaleká přírodní rezervace Slanisko, která byla vyhlášena teprve v roce 1975.