Stěhování do nové kanceláře, to nezní jako úvod špionážního dramatu. Ne tak v případě zabydlování hejtmanské pracovny na krajském úřadu v Ústí nad Labem Janem Schillerem. Pod stolem našel krabičku, která mu připomínala rušičku. Ta může bránit snahám o odposlouchávání. Exhejtman Oldřich Bubeníček „rušičku“ podědil a prý nevyužil, její instalaci popřeli i Jana Vaňhová a Jiří Šulc. Schiller nechal zařízení hned demontovat s tím, že nedělá nic, co by nikdo jiný nemohl slyšet. Chyba, komentuje to bezpečnostní expert.

O věci informoval Schiller novináře po jednání rady kraje ve středu 25. listopadu. „Našel jsem v kanceláři zařízení, které mi připomínalo rušičku. Mělo i čidla na oknech s kabely. Asi to tu bylo už od dob dávno minulých. Nikdo mi nebyl schopný říct, co to je. Já se toho zbavil, nepotřebuju rušit žádné hovory, dělat nic, co by nikdo nemohl slyšet,“ uvedl hejtman. Na krabičku s přepínači politik pod deskou stolu přišel, když instaloval počítač.

Jeho předchůdce hned věděl, o co jde. „Něco tam bylo,“ potvrdil Bubeníček s tím, že údajnou rušičku „koupil“, když nastoupil. „Jak jsem to koupil, tak jsem to zase předal kolegovi,“ doplnil.

Že jeho nástupce mašinku odstranil, je podle něj v pořádku. „Taky jsem to mohl udělat, ale nechal jsem to tam. V kanceláři se nikdy nedělo nic, co by někoho na odposlechy zajímalo,“ dodal Bubeníček.

Úřad ještě zařízení nevyhodil a po četných dotazech novinářů k němu zjišťuje informace, vyjádřit se má v pondělí 30. listopadu. Jak se krabička na hejtmanství dostala, je zatím záhada. Nerozkryla ji ani exhejtmanka Vaňhová. „Nenechala,“ odpověděla v SMS na dotaz, jestli rušičku nechala do kanceláře nainstalovat ona. „Nemám s tím nic společného, za mě tam nic takového rozhodně nebylo,“ odpověděl i její předchůdce Šulc.

Podle bezpečnostního experta Andora Šándora je otázka, jestli šlo skutečně o rušičku a zda byla funkční. „Ale hejtman by měl mít jednu, dvě místnosti, ve kterých může projednávat s radními určité věci,“ míní Šándor. „Informace jsou cenné, zvlášť ty utajované ze zákona, ty, na něž se vztahuje obchodní tajemství, dál ty z oboru podnikového stříbra či know-how. Na každém kraji se také rozdělují zajímavé peníze,“ vysvětlil expert. „Může existovat skupina lidí se zájmem se k nim dostat. I za využití informací, které nezíská příliš košer, třeba i kompromitujících,“ doplnil Šándor.

Veřejní činitelé by si podle něj měli uvědomit, že chránit určité informace je ve veřejném zájmu. I krajští politici si podle odborníka mohou zcela legitimně nechat vybavit kanceláře tak, aby je nikdo neodposlouchával. „To není žádná špionmánie. I na krajích jsou přece stamilionové tendry. To jsou částky jako hrom, pro které jsou lidé schopni dělat ledacos. A obzvlášť v Ústeckém kraji jsme už ledacos také viděli,“ prohlásil expert.

Ten se nepozastavil jen nad Schillerovým ostrým řezem, ale i nad Bubeníčkovou pasivitou. „Jestliže to tam měl a bral to tak, že to tam prostě je… Při vší úctě, pokud se na to zařízení nepodívá odborník, nikdo nemůže vědět, co to je a k čemu to slouží. Považuji za neopatrnost či naivitu mít v kanceláři něco, co jsem zdědil, a v zásadě nevím, k čemu to je,“ řekl Šándor.

Politikům obecně doporučil nechat si při nástupu novou kancelář odborně prohlédnout. Odposlouchávání prý není nic výjimečného ani v českém prostředí. V Tescu se sice odposlouchávadlo nepořídí, ale zas takový problém ho sehnat prý není. Třeba Čína má štěnice „sekat jako Baťa cvičky“. Každý úřad si bezpečnostní prověrku prostoru v případě podezření může nechat udělat policií či jinými bezpečnostními složkami státu, s jistým rizikem i soukromými firmami.