Přesto si takové jídlo někteří lidé dávají do úst. Chápu to. Když jsem měl jako mladík na vojně hlad, protože nás mazáci nenechali pořádně najíst, jedl jsem na cimře potají suchý chléb z koše, kam šikanovaní vojáci házeli zbytky hodovní hostiny připravované pro mazáky. Dobrá zkušenost pro život, i když má babička říkala, že jídlo do koše nepatří, že vše se musí sníst, co by tomu řekly děti v Africe a už za komunistů se divila, kolik starého chleba končí v mosteckých popelnicích. 

Možná i proto jsem si vzpomněl na jednu Mostečanku, která jako nezaměstnaná samoživitelka má sama málo a přesto bere ze své spíže potraviny a připravuje z nich v křesťanském centru jídlo pro chudé, aby se nasytili a nemuseli jíst odpadky. Těch žen, které takto pomáhají je několik a jsou, pokud vím, nemajetné. Jednou, až bude čas, z toho bude dobrý článek.

Svět se globalizuje, ale potřeba pomáhat zůstává. Až budeme jíst jídlo v KFC, ACF, v mekáči, doma či u stánku, vychutnejme si ho a poděkujme za ten dar, že máme tu možnost. A pak zkusme mít trochu hlad, protože sytí hladovým nevěří.