V sociálně vyloučené lokalitě Janov na okraji Litvínova skončila demolice prvního prázdného paneláku. Těžká technika zakryla holé prostranství zeminou a elektrikáři namontovali na sloupy pouliční lampy. Staveniště, kde pokračují dokončovací práce, ještě zůstává oplocené a ulice Gluckova je neprůjezdná. Celou akci ukončí vysazení stromů.

„Konečně!“ prohlásí s úlevou 20letá Adéla. Sedí na zídce u sousedního zatepleného paneláku a sleduje, jak bagr sype na bývalý suterén hlínu. O sedm pater výš, kde teď poletují vlaštovky, mívala pokoj. Přestěhování ani demolice nelituje. Místo ruiny vidí zelené Krušné hory. „Už se nemusíme stydět, když za námi někdo přijde na návštěvu,“ vysvětluje a zahání vzpomínky na dětství, kdy čistý a hezký panelák začal kvůli dluhům krachovat a neodolal rabování.

„Starší lidé nechtěli odejít, protože tam bydleli i třicet let,“ připomíná Adéle její sousedka, která na zídce popíjí kávu a snaží si představit na pozadí hor siluetu zbouraného paneláku. „Teď je to mnohem lepší a hezčí,“ zhodnotí nový výhled 33letá Marie, rodačka z Janova. Léta pozorovala, jak panelák pustne. „Když byly bouřky a velký vítr, tak z rozbitých a otevřených oken padalo sklo na ulici. Bylo to strašidelné,“ líčí své zážitky, které lidé z běžných sídlišť neznají. „Často jsem večer koukala, zda se tam nesvítí nebo něco nehoří, protože uvnitř byli feťáci. Děti se kolem domu bály chodit,“ dodává.

Ženy, které koukají na staveniště jako na film s dobrým koncem, nahlas přemýšlejí, jak se mohl tak velký panelák vylidnit. Dluhy, vandalové, odchod slušných lidí, špatní majitelé, shodují se. „Také nás donutili odejít,“ povzdechne si Marie, která původně žila v horní části Janova. Budoucnost sídliště, kde je ještě sedm opuštěných paneláků, vidí v dalších demolicích. „Když projíždím Janov autobusem, tak si říkám, jak v něm bylo všude hezky. Je smutné, když člověk někde dlouho bydlí a pak tam zmizí dům. Jednou, až tu možná nebudu, přijedu po 20 letech, a barák, kde jsem žila, už třeba nebude,“ přemítá.

Záchrana Janova podle ní vyžaduje radikální řešení – zákaz migrace dlužníků a vandalů z bytu do bytu. „Nesměli by v Janově bydlet,“ zakončí Marie debatu. Za přelom by ještě považovala, kdyby město umístilo lavičky tam, kde zbouralo panelák. Zatím je k tomu skeptická. Adéla přikyvuje. Lavičky by prý dlouho nevydržely a lidi by si stěžovali na hlučné party.

Čeká na opravu své prodejny

Obchodník Nguyen Van Chi, ke kterému chodí ženy nakupovat, má teď jiné starosti. V červnu mu na jeho samoobsluhu spadl kus bouraného paneláku a on stále čeká, až mu někdo přijde opravit popraskané zdi. „Už to trvá dlouho, skoro dva měsíce,“ zvyšuje hlas na prahu kuchyně, kam mu tehdy krátce po rodinné snídani vletěly těžké kovové dveře vyražené zříceným panelem. Živnostník stále doufá, že úřady a firma ho nezklamou a rozhodnutí o opravě padne do konce srpna. Jeho rodina prý zatím spí na opačné straně objektu.

Samotná demolice paneláku v ulici Gluckova trvala dva týdny, suť se pak na místě drtila. Celá akce stojí skoro 8 milionů korun, z toho půlku pokryje město z dotace od státu. Radnice plánuje bourání dalších paneláků.

Demolice, současnou litvínovskou vládu a družstevníky nedávno hájil před kritiky zastupitel, starousedlík a člen osadního výboru Petr Bucha. Za příčinu devastace sídliště označil privatizaci bytového fondu po roce 1989 a špatnou sociální situaci s vysokou nezaměstnaností, kdy byty v Janově začali kupovat vlastníci nemovitostí z jiných krajů. „Tím se spustil neblahý kolotoč přísunu nepřizpůsobivých lidí do Litvínova. A nešlo jen o Janov,“ uvedl v družstevním zpravodaji Krušnohor.

Sídliště Janov v Litvínově má zhruba 4500 obyvatel a je považováno za největší sociálně vyloučenou lokalitou v ČR. Janované tvoří zhruba pětinu populace Litvínova. Na sídlišti je celkem 27 paneláků, z toho 4 jsou určené k demolici, 8 je opuštěných, z toho 5 zazděných. Hlavními problémy jsou devastace bytového fondu, obchod s chudobou a extrémní migrace. Zadlužené domy jsou odpojovány od tepla a teplé vody.

Počet obyvatel výrazně klesl

Struktura vlastnictví a správy domů je po privatizaci složitá, proměnlivá a nepřehledná. Dominantním vlastníkům (CPI Byty a SBD Krušnohor) patří jen necelých 60 procent bytového fondu. O zbytek se dělí řada osob a firem, z nichž mnozí jsou z ciziny a nezastihnutelní. V posledním desetiletí se počet obyvatel snížil na polovinu původního stavu. K příčinám patří celkový úpadek sídliště, kriminalita, drogy, narušení veřejného pořádku, sousedské konflikty a sociální napětí. V roce 2008 čelil Janov pokusu o protiromský pogrom, který skončil střetem demonstrantů s policií.