V parčíku na okraji mosteckých Zahražan se toho od sametové revoluce moc nezměnilo. Je pondělí ráno a zahradnice technických služeb sázejí macešky pod velkým sousoším Rudé armády. Je to jeden z mála zachovaných a udržovaných monumentů z éry stalinismu v severních Čechách. Objekt vysoký skoro šest metrů zachycuje setkání válečných hrdinů a hornické rodiny, která u pěticípé hvězdy dojatě líbá sovětskou vlajku. „Mělo by to tu zůstat. Je to pomník a lidi si na něj zvykli,“ říká mladá žena okopávající záhon pod partyzánem.

Sousoší bylo kulturní památkou v letech 1958 až 1997, kdy ministerstvo kultury tento statut zrušilo, protože výtvarná hodnota už neodpovídala kritériím pro státní ochranu. „V minulém období byl tento památník prohlášen kulturní památkou výhradně z politických důvodů,“ vysvětlil resort. Navzdory tomu komunistické dílo zůstalo, protože připomíná historický fakt – osvobození Mostu rudoarmějci. Jiné sochy z totality takové štěstí neměly.

17. listopad 1989. Shromáždění studenti a kordon policie na Národní třídě v Praze.
Vekslák jako západní turista? Mladí se v minulosti vyznají

Začátkem ledna 1990 kráčel chodbou mosteckého muzea vlastivědný kroužek vedený knihovnicí Alenou Kvapilovou. Zvídavé děti se těšily na poklidný badatelský den, ale místo toho se staly svědky bizarní podívané připomínající davová šílenství. Kroužek spatřil z okna partu rozjařených mužů, jak se na muzejním nádvoří sklánějí nad dovezenou svrženou sochou komunistického prezidenta Klementa Gottwalda, močí na něj a dávají mu na krk oprátku.

„Byl to pro mě docela silný a nechutný zážitek. Vybavil se mi obrázek, jak to samé dělali v Mostě henleinovci Masarykovi,“ vzpomíná dnes na své rozhořčení knihovnice Oblastního muzea v Mostě.

Buďme lepší než nepřítel

Překvapeným žákům tehdy sdělila, že takové nekulturní chování není správné. „Také jsem jim řekla, že je to socha, která patří k dějinám naší vlasti a že když má někdo nepřítele, neměl by se chovat jako on. Jestli se socha nelíbila, měla se odstranit a dát do muzea nebo do lapidária bez dehonestování,“ dodává knihovnice.

Skupinu nadšených „revolucionářů“ údajně tvořili dobrovolníci, muži kolem 35 až 40 let, kteří v okrese odstraňovali komunistické symboly, od soch po srpy a kladiva. Gottwald, kterému někdo před 30 lety nabarvil ruce načerveno na znamení krvavé tyranie, stál před budovou OV KSČ v Mostě. Podobný osud stihl sochu milicionáře, který byl v lednu 1990 odstraněn ze sloupu u kina Zahražany. Oba jsou v depozitáři muzea.

Katharina se loučí s velvyslancem Huberem
Opuštěné trabanty, strach ze střelby: Cesta Němců za svobodou vedla přes Prahu

Sametovou revoluci přečkala v Mostě bez úhony střídmá socha G. M. Dimitrova, který stojí v nadživotní velikosti u 7. ZŠ. Tento bulharský antifašista, revolucionář a komunistický pohlavár měl sice ve své zemi po 2. světové válce podobnou moc jako v tuzemsku Gottwald, ale nebyl tak známou totalitní ikonou a likvidaci unikl. Mostečanům dnes nevadí. „Historii nemůžeme jen tak vygumovat,“ řekl u sochy kolemjdoucí senior. Přežily i názvy ulic spojené s komunistickým hnutím. Mostečané tak stále bydlí v ulicích Pionýrů, Karla Marxe, Maršála Rybalka, Maršála Žukova, Julia Fučíka, Moskevská, Budovatelů, Mladé gardy či Maxima Gorkého.

Most se s historií částečně vyrovnal v září 2014, kdy radnice nechala na 1. náměstí vztyčit obnovenou sochu první československého prezidenta a demokrata T. G. Masaryka. Na slavnostní odhalení třímetrové bronzové sochy přišlo na dva tisíce lidí včetně České obce sokolské a skautů.

„Máte ho tady v Mostě. A je to dobře,“ prohlásil tehdy akademický sochař Jaroslav Šindelář. V proslovech zazněla kritika totalitních režimů, které ničí nepohodlné symboly. První sochu Masaryka ve starém Mostě zničili v roce 1938 nacisté, druhou rozřezali komunisté v éře socialismu. Nový Masaryk stál dva miliony korun – necelá půlka se vybrala při veřejné sbírce, zbytek dalo město.

Jan Hrušínský a Kateřina Konečná.
VIDEO: Dva světy, dva pohledy. Jak se daly před listopadem 89 sehnat džíny?