Čtrnáctiletý Martin v chirurgické roušce ťuká špičkou dlouhé pomlázky na okno přízemního bytu, kde bydlí jeho kamarádka. Je velikonoční pondělí a Martin chce děvče venku vyšupat. „Ale jen trochu,“ prosí kamarádka, když vyjde v roušce na trávník. „Chodím jen po známých,“ vysvětluje Martin na liduprázdné ulici panelákového sídliště Výsluní v Mostě.

Vrchol Velikonoc, kdy se udržují lidové zvyky, byl opět nezvykle tichý. Smích a křik koledníků utlumila stejně jako loni protiepidemická opatření, která omezují shlukování lidí. A na rozdíl od neděle bylo zataženo a zima. Na bleskovou šupačku proto vyrazili v pondělí ráno pouze nadšenci.

„Šli jsme jen za babičkami, protože už jsou očkované a nechceme Velikonoce nechat ladem. Chceme dodržet tradice takové, jaké mají být,“ svěřil se v respirátoru ve vylidněném centru města 37letý Aleš Ferkl. Jeho synové Alex a František vypadali šťastně a hrdě ukazovali balíčky s výslužkou. „Na hodování mě nejvíc baví říkat básničky a dárečky,“ pochlubil se Alex.

Na opačném konci města vstoupila s jedním koledníkem do paneláku maminka. „Manžel je pryč a syn chce vyšupat kamarádku. Jenže se stydí, takže ho doprovázím já,“ smála se v roušce Mostečanka, která synovi nesla košík s čokoládovými figurkami.

V obci Braňany si udělali lidovou oslavu Velikonoc už v neděli, kdy byl hlavní církevní svátek. Vesnicí projel koňský povoz s hudebníky, které doprovázel taneční pár v kroji. Obyvatelé sledovali kočovnou zábavu z oken a balkónů. Někteří vyšli na chodník, kde umělce na dálku pozdravili a sami si zatancovali, aby dodrželi pokyny pořadatele neshlukovat se a dodržovat rozestupy. „Akci jsme nazvali Velikonoce trochu jinak. Byl to první ročník, při kterém jsme chtěli s podporou obce pobavit lidi zavřené doma. Chytli jsme nádherné počasí a publikum bylo skvělé, takže hraní pod okny se protáhlo na dvě hodiny,“ řekl organizátor Radek Jareš, kterému pomáhala dvacítka lidí, hlavně herci s Docela velkého divadla Litvínov, muzikanti ze ZUŠ Litvínov a členové teplického jezdeckého oddílu.

V neděli ve stejnou dobu ožil také barokní venkovský kostel ve Vtelně. Slavnost Zmrtvýchvstání Páně přilákala do otevřeného chrámu na okraji Mostu třicítku věřících, kteří se při nejdůležitější bohoslužbě posadili s ochranou dýchacích cest dál od sebe, aby dodrželi protiepidemická opatření. Dorazila i jedna rodina s dítětem. Všichni si společně připomněli Kristovo zmrtvýchvstání a vítězství nad smrtí a pomodlili se za ostatní. „Velikonoce jsou pro nás největším svátkem v roce,“ svěřila se seniorka sedící v poslední řadě. „Jaký je rozdíl mezi prožíváním Velikonoc a Vánoc? To vám nemůžu říct. Je to duchovní věc, kterou neumím slovy vyjádřit,“ dodala.

Místo evangelia a pomlázek české vlajky v ruce. Na parkovišti u zavřeného rekreačního areálu Benedikt panovala zcela jiná velikonoční atmosféra. V neděli tam přijížděly desítky aut, jejichž posádky se připravovaly na třetí mosteckou protestní jízdu proti lockdownu, například proti zavření škol.

„Chceme dát najevo svůj nesouhlas s tím, jak se nyní stát řídí. Nejsme popírači covidu, my víme, že je, ale myslíme si, že se dá řešit jinak, lépe a účinněji, s menšími následky a škodami,“ vysvětlil důvody společné jízdy 37letý spolupořadatel Michal Beran. Podle něj na různé zákazy nejvíc doplácejí děti a lidé z utlumených profesí.

Na první jízdu přijelo v březnu 9 aut, pak 31 a o velikonoční neděli zhruba dvojnásobek. „Budeme pokračovat i příští víkend, až do doby, než nás někdo začne poslouchat,“ uvedl Beran. „Je to poklidná jízda městem, neděláme výtržnosti, prostě jedeme a upozorňujeme na to, co se nám nelíbí, nic víc,“ dodal.

„Líbí se mi, že lidi něco dělají, že spontánně vyjádří svůj názor a nesedí doma,“ řekl 54letý řidič Bob, podle kterého jsou už lidi na zákazy naštvaní. „Třeba distanční výuka. Ženský doma přece nejsou žádný učitelky. Chodí do práce a navíc se starají o domácnost. Je to neúnosné,“ zlobil se před jízdou s českou vlajkou na kapotě. Kdyby měl tu moc, prý by chránil jen rizikové skupiny. „Teď mají nohu v sádře i zdraví lidi,“ poznamenal. „Chceme se už vrátit do normálního života,“ povzdechla si jedna z maminek, která si jízdy účastnila.

Kněz Leo Gallas při nedělní bohoslužbě rozdával naději. Zdůraznil, že epidemie, nemoci, stáří a smrt mohou vyhrávat jen v prvním kole, ale příběh Krista ukazuje, že všechno zlo nakonec prohraje. Když lidé čelí utrpení, mají vždy pamatovat, že je to jen první kolo. Tím se osvobodí od každodenní úzkosti. „Už teď můžeme vnímat zárodky věčnosti,“ řekl kněz.