Lidé přede mnou plakali, že ještě nechtějí umřít, říká zdravotník Jakub Kopecký

Jakub Kopecký působí v Krajské nemocnici Liberec jako staniční bratr úrazové a chirurgické ambulance, po vypuknutí epidemie koronaviru dostal na starost chod urgentního příjmu chirurgických oborů. Největší zápřah začal v půlce března, kdy pro něj přestaly existovat víkendy a pracovní den měl 16 hodin. V této situaci jel v kuse přes třicet dní. „Po prvním měsíci jsem byl už dost na hraně. Nevěděli jsme, co nás čeká, měsíc jsem byl bez své ženy a dětí a konec v nedohlednu. Dnes jsou vyhlídky už veselejší,“ řekl.

Pocity z koronakrize svěřili lidé expertům. Co odhalil průzkum v regionu?

Nejdříve vznikla výjezdová skupina, která prováděla výtěry v domácnostech potencionálně nakažených lidí. Statečně se k tomu postavil personál úrazové ambulance a infekčního oddělení. „Musím říct, že do teď mě mrazí, když si na první výjezdy vzpomenu. Musel jsem se přímo v sanitce oblékat do ochranného obleku, návleků, brýlí, rukavic a respirátoru. Když takto oděn kráčíte po sídlišti, hned se mi vybavily záběry z Wu Chanu. V té době panika gradovala a lidé přede mnou plakali, že nechtějí umřít. Bylo to fakt děsivé,“ vzpomínal staniční bratr.

Stál i při budování tzv. checkpointu, kdy hasiči z Karlinek postavili před nemocnicí červený stan, kterým musel každý návštěvník nemocnice projít kvůli kontrole. A jak přibýval počet rizikových pacientů, museli pro ně vybudovat nové pracoviště. „Nejrychlejší řešení bylo oslovit armádní chemiky z Liberce. Během několika hodin přijel velitel a se svým týmem postavil osmnáctimetrovou polní nemocnici. Bylo to jak z nějakého filmu. Velmi rychle se nám začal stan plnit a denně jsme v něm ošetřili okolo třiceti pacientů. Toho času se začali objevovat i první pacienti s nákazou,“ popsal další průběh Kopecký.

Oříšek představovalo zajištění ochranných pomůcek, mezi další jeho úkoly patřilo zpracování metodiky, personální zajištění a vyřizování desítek e-mailů.

Zábava v mosteckém bytě se zvrtla v napadení s nožem

Sám přišel do styku s pozitivním pacientem na covid-19, ale pocity strachu nezažíval. Nejvíce se bál o své blízké spadající do rizikové skupiny. Spolu s manželkou se péči o své zdraví věnovali dlouhodobě, s příchodem koronaviru přidali na intenzitě. „Samozřejmě, že nás zprávy o tisících mrtvých vyděsily, ale myslím, že každý je zodpovědný za své zdraví, a pokud o ně dbá a jeho život je naplněný láskou, tak riziko onemocnění nebo úmrtí je malé,“ zdůraznil staniční bratr.

I když se pohyboval v centru dění, vyhledával si další informace, aby mohl pochopit situaci a připravit se na ni. Hledal zahraničí i medicínské zdroje. „Důležité je, jak s informacemi pracujete, jak je třídíte a jak moc si je pustíte k tělu. Když se člověk moc zahltí, tak přijdou nepříjemné emoce,“ vysvětlil Kopecký.

„Celá tato krize na mě působí jako špička ledovce. Podívejte se, jak lidstvo žije. Ničíme si vlastní planetu, měníme kariéru za rodinu, peníze za přátele a zdraví za nemoci. Toto je odpověď na naše činy, zákon akce a reakce. Myslím, že pro mnoho lidí byl koronavirus obrovský stimul přehodnotit některé své vzorce. Víc se zaměřit na vztahy, zdraví a svůj život,“ vyjádřil svůj postoj.

Školy, zahrádky i kadeřnictví ožily. Most se pomalu vrací do normálu

Myslí si, že lidstvo čekají ještě větší výzvy, než je koronavirus. Takové sucho může život zkomplikovat mnohem víc a záleží jen na člověku, co si z aktuální situace odnese. „Zdravotnictví jen hasí požár, který tu už dlouho hoří. Podle mě vláda zareagovala skvěle. Šlápla na brzdu a zploštila křivku. Škoda, že krizi nevyužila více k propagaci zdravého životního stylu, podpoře imunity a udržitelného životního přístupu,“ dodal nemocniční pracovník.

Zdravotníkům se po vypuknutí epidemie začalo říkat hrdinové z první linie, on sám to tak ale nevnímá. „V době před koronavirem jsme byli cílem mnoha a mnoha agresivních útoků a napadení. Část společnosti, která přichází na naše oddělení urgentního příjmu, si na nás vylévá své frustrace a často nás atakuje za věci, za které opravdu nemůžeme. Bohužel jsem už byl svědkem i fyzických napadení,“ svěřil se.

Centrální park Šibeník je podle Mostečanů bezpečnější. Co vy na to?

Epidemie koronaviru se podepsala i na panující atmosféře. Kdo by ale čekal, že negativně, ošklivě by se spletl. „Podporu jsme dostávali ze všech stran. Jak od veřejnosti, tak zevnitř nemocnice. Na začátku se u nás střídala firma za firmou a snažily se nás podpořit třeba něčím na zub. Vrchní sestry pekly každý den koláče a buchty pro první linii,“ popsal zdravotník.

„A nejvíce mě dojalo gesto liberecké firmy Restav-EU, která se dozvěděla, že se s rodinou stěhujeme, a nabídli mi vymalování bytu zdarma jako poděkování za naši práci. Tohle bych fakt nečekal. Všem lidem za to děkuji a hluboce si té pomoci a podpory vážím,“ vzkázal Jakub Kopecký.