Miroslav Daneš vypadá vyrovnaně, ale je to jen zdání. Poodhrne si rukáv svátečního saka a ukáže, jak mu na předloktí naskakuje dojetím husí kůže. Když je vám 70 let a s přáteli se vrátíte po půl století do míst, kde jste nechali kus života, musíte něco cítit. „Můžeme se podívat, kde jsme seděli!“ zvolá Miroslav a zve spolužačky, starší dámy, do třídy, kde se kdysi připravovali k maturitě.

Není snadné se do učebny dostat. Chodby mosteckého gymnázia jsou zaplněné několika generacemi absolventů a učitelů. A další přicházejí. Fronta je i venku. „Tohle jsme nečekali,“ zaznělo ve foyer školy, která oslavila 100 let od svého založení.

Miroslav přijel na velké setkání až z Prahy, kde se po maturitě uchytil a vystudoval techniku. Na mostecké gymnázium chodil koncem 60. let a zažil tu ruskou okupaci. „To jsme si teda užili, to musím přiznat,“ svěřil se. Hned se mu vybaví cesta na chmelovou brigádu v roce 1968, kdy jel z Mostu s několika studenty stopem, ale zastavili je ruští vojáci s tankem.

„Když nám zabavili protiokupační letáky, odjistili zbraně. Mysleli jsme si, že je po nás, a dali jsme si poslední cigaretu. Naštěstí vystřelili jen do vzduchu a nechali nás být,“ vylíčil senior, který se na gymplu učil rusky, což mu asi pomohlo.

Oslavu 100. výročí si nemohl nechat ujít. Dozvěděl se o ní od mosteckých kamarádek. „Já jsem byl takový kašpar třídy, takže mě do Mostu zvou, když máme spicha,“ stihl vysvětlit, než ho popadli za rameno a odvedli na další prohlídku školy.

Ředitel Karel Vacek, rovněž bývalý absolvent, musel mluvit hodně nahlas, aby byl v mumraji slyšet. Připomněl, že gymnázium odolalo všem společenským změnám. „Škola se vyrovnala se ctí se všemi těžkostmi,“ řekl a poděkoval za všechno pedagogům i provozním zaměstnancům. Nepochybuje o tom, že se gymnáziu bude dařit dál. „Začínáme druhou stovku,“ upozornil a začal rozdávat učitelům pamětní listy.

Vzpomínky pro desítkách let

Také Brigita Janovská prožila velký den. Je hrdá, že je bývalá gymnazistka. Když vybírá místo pro focení se spolužačkami, postaví se společně pod obraz J. A. Komenského, jehož citát – škola je dílna lidskosti – vystihuje její zkušenosti. „Maturovala jsem tu před 55 lety a bylo to úžasné období,“ prohlásila. Mostečanka patří k absolventům, kteří přispěli do Almanachu 1919-2019.

„Gymnázium mi dalo do života nejen všeobecné vzdělání, ale i cenné formování mezilidských vztahů,“ napsala do vzpomínkové publikace, která se prodává po stovkách. Někdejší studentka chodí na pravidelné školní srazy a to, že jim přátelství vydrželo celý život, označila za další klenot, za který škole vděčí.

Na zahájení oslavy, kterou doprovázely den otevřených dveří, venkovní zábava s koncerty, výstava o historii školy a ukázky současné činnosti, přijel i hejtman Oldřich Bubeníček. „Je to jedna z nejlepších škol, kterou máme,“ řekl. Gymnázium patří Ústeckému kraji, který hodlá do zařízení dále investovat.

Některé skupiny absolventů využily sobotního mimořádného setkání ke srazům svých tříd a z hlavní oslavy zamířily do restaurací. Další se pak potkali na školním společenském večeru v tanečním sále kulturního domu Repre. „Užívejte si to! Je to jednou za sto let!“ prohlásil na pódiu bavič a bývalý student gymnázia Vladimír Hron, když zábava vrcholila.

Historie školy
České státní reformní reálné gymnázium v Mostě bylo založeno dekretem 28. srpna 1919. První zápis a přijímací zkoušky se konaly od 16. do 18. září 1919 a vyučování začalo 14. října 1919. Profesorů bylo tehdy 9 a studentů 106. Několik let působili v budově německého gymnázia, než stát postavil české škole vlastní budovu. Tehdy se platilo školné, činilo 30 korun za pololetí, ale nemajetní žáci mohli být od poplatku osvobozeni. Studium bylo velmi náročné a mnozí ho nedokončili. Například školní četba sestávala nejen z češtiny, ale i z latiny, francouzštiny, němčiny i slovenštiny.