Touhu dělat politickou kariéru neměla, chtěla být spíše aktivistkou v oborech, které ji zajímaly, přesto je nyní aktivní političkou. V Mostě jste ji mohli potkávat na 14. základní škole a na gymnáziu a nyní nejvíce na koncertech s kapelou Definitivní Ententýk. Většinu času ale tráví v Brně, do kterého se zamilovala již před deseti lety díky přátelské atmosféře. A kdyby si mohla vybrat, jestli politiku nebo hudbu, tak by zvolila hudbu.

Jak se slečna z Mostu dostane do Evropského parlamentu?
Já si myslím, že být z Mostu by nemělo vyznít jako nějaký handicap. V europarlamentu je spousta lidí dokonce i z vesnic. Nemyslím si, že mě nějak výrazně ovlivnil v tom, co chci v životě dělat. Po studiu v Brně to celé zkrátka nějak vyplynulo.

Europarlament ve Štrasburku.Pomýšlela jste na europarlament už dříve?
Vlastně vůbec! Když jsem se rozhodovala, co budu studovat, tak jsem se nakonec rozhodla pro mezinárodní vztahy a evropská studia v Brně s tím, že budu později nejspíše pracovat pro někoho, kdo politiku dělá. Ať už jako zastoupení kraje v Bruselu nebo na velvyslanectví v Praze a podobně. Nikdy jsem nemyslela, že budu dělat politiku jako živobytí.

Vzpomínáte na Most v dobrém?
V hodně dobrém! Akorát mi v jednu chvíli začalo připadat docela malé třeba ve výběru vysokých škol a podobných věcech. Ale zažila jsem tu jedny z nejlepších let mého života, jak na základní, tak i střední škole. Mám tu také přátele, které už znám hodně dlouho.

Vracíte se často?
Mám tu stále ještě kapelu, takže hlavně kvůli ní se vracím na zkoušky nebo koncerty, ačkoliv mi mamka vyčítá, když to takhle říkám (smích). Jsem tu zhruba třikrát do měsíce, ale ne vždy to vyjde, tak se snažím sem zajet alespoň jednou každý měsíc.

Jak vnímáte problém Mostecka v tom, že mladí vystudovaní lidé město opouštějí?
Je složité říct, jestli to musí být vyloženě problém. Jedna věc je, aby tu bylo poskytováno nějaké vzdělání a práce, která mladé zaujme, na čemž se podle mě dá ještě zapracovat. Myslím si, že pokrytí vysokými školami tu je dostatečné, ačkoliv tu samozřejmě nemůže být vše. Vím o zajímavých pozicích, které tu jsou, ale není jich moc, takže tu může zůstat jen určité procento lidí. Vím, že spousta přátel tu zůstala, ačkoliv z práce tolik nadšení nejsou, ale město se ve spoustě aspektů opravdu snaží.

Před vaším jménem stojí Bc. Přemýšlela jste i o magisterském studiu?
Přiznám se, že nepřemýšlela. Nechtěla jsem jít vysoko do státní správy, ani na doktoranda a učit. Chtěla jsem spíše už pracovat, takže jsem magistra nepotřebovala. Navíc jsem poměrně hodně velký stresař, co se týče jednorázových výkonů a zkoušek, u kterých je úplně jedno, jak jsem pracovala roky předtím.

Proč jste nikdy nevyjela na Erasmus?
Protože jsem u Pirátů od chvíle, kdy jsem začala studovat a člověk, který mě k nim přivedl, byl členem zahraničního odboru, takže jsem se zapojovala s ním. Hned čtvrt roku po připojení už jsem s nimi jela do Chorvatska za tamními Piráty. A takhle postupně jsem od něj tento odbor přebrala, takže jsem jezdila do zahraničí mnohem více než kdokoliv z mých spolužáků. A zároveň mi úplně nevyhovovala délka pobytu na Erasmu, jelikož jsem měla doma kočku, kterou jsem nechtěla pro mě zbytečně opouštět. Od spolužáků jsem měla zpětnou vazbu o tom, jak moc se tam pije, zatímco já s Piráty skutečně pracovala, učila se a pít mohla v Brně.

Jste členkou Pirátů, 1. místopředsedkyní krajského sdružení Pirátů v Jihomoravském kraji a předsedkyní Evropské pirátské strany. Jak to stíháte?
Zní to sice docela náročně, ale ve skutečnosti každá funkce zabere jen několik hodin týdně, takže se dá vše nakombinovat. Některé z nich jsem stíhala dělat i s „normální“ prací, takže teď je to spíše pohodlnější. Záleží na mně, jak velké cíle si nastavím, nic nezanedbávám.

První kroky europoslance(-kyně)  Zdroj: YouTube.com/Markéta Gregorová

Neplánujete se některé z funkcí vzdát?
Teď mi skončil dvouletý mandát vedoucí zahraničního odboru, kam už kandidovat znovu nebudu, ale stále budu v úzkém kontaktu s mým nástupcem. Zastupitelský mandát už jsem složila s žádostí na určité datum, ale bohužel se to bere podle toho, kdy ji doručím, takže jsem si to ukončila o něco dříve, než jsem chtěla. Tím pádem na další zastupitelstvo už půjdu jen jako občan, ale stejně promluvím! A dál ještě uvidím, jak to půjde.

Jaká je spolupráce s lídrem Pirátů Ivanem Bartošem?
Je to vtipný člověk, stejně jako já, ale náš smysl pro humor nemusí všem vyhovovat. Lidsky ani pracovně jsme spolu nikdy neměli problém, ale nepotkáváme se ani tak často, jelikož je dost vytížen.

A jaké bylo natáčení předvolebního klipu? Můžete popsat jeho zrod?
Náročné, jelikož to trvalo opravdu celý den. V Praze jsem měla být už v 5 ráno, takže jsem ani nespala a nakonec pršelo, tím pádem jsme začali stejně o několik hodin později. Ivan i já jsme přirození tahouni dobré nálady a ani my dva už jsme to nedávali (smích). Bylo to strašné, ale ne kvůli lidem, ale technice a počasí.

V Mostě byla větší než 18% účast v eurovolbách, Piráti dostali 1 050 hlasů, což je 4. místo. Co říkáte na takový výsledek?
Účast samozřejmě přímo nechválím, ale není překvapivá. Ačkoliv nestíhám sledovat vše, tak ale vím, že Piráti v Mostě zatím nemají úplně takové postavení jako třeba v Praze vzhledem k ODS, ale výsledek je krásný. Musím mostecké Piráty pochválit, jelikož na sociálních sítích informují dobře.

Jak vnímáte malé procento žen v politice?
Mám ambivalentní pocit. Jeden vychází z toho, jak myslím dopředu a ráda bych, aby lidé vůbec neřešili pohlaví, ale kompetence bez bariér. Jsem proti kvótám, které vytvářejí tlak. A krátkodobý je ten, že mě to samozřejmě štve a chtěla bych více kolegyň (smích)!

Jak chcete docílit toho, aby lidé EU více porozuměli?
To je ve skutečnosti mé velké téma, ale nesnažím se tvářit, že rozumím všemu a všem. Podle mě je důležité využít nových sociálních kanálů, přes které se dá komunikovat především s mladými. Dále také s novináři, kteří mají někdy problém s podáváním informací z europarlamentu, jelikož v Česku to funguje jinak. A oni budou za správné přežvýkání informací opravdu rádi! A nakonec klišé: mluvit s lidmi. Já mám dost energie a chuti nejen na objíždění škol, takže s tím chci začít co nejdříve, samozřejmě nejlépe třeba na mosteckém gymnáziu.

Zpíváte v kapele Definitivní Ententýk. Kdo přišel s tímto názvem?
Já přímo u založení nebyla, jelikož kapela existuje už 25 let, takže je jen o rok mladší než já. Každopádně k názvu se došlo tak, že kluci hráli ve vlaku slovní fotbal a nějakým způsobem k této kombinaci dospěli. Prý to vyjadřuje konečnost náhodnosti. Zkrátka jsou trochu šibnutí (smích). Ale když si poslechnete naše texty, zjistíte, že toto je ještě normální spojení slov.

Jak byste popsala rozdíl mezi Markétou zpěvačkou a Markétou političkou?
Markéta by moc ráda byla zpěvačkou do konce života a živila se tím, ale to bohužel nejde kvůli času. Politička bere svou práci spíše jako službu veřejnosti, nesnaží se dělat životní kariéru.

Na Youtube jsem našla videa, kde hrajete na ukulele, zpíváte a nebo tančíte. Nestydíte se?
Nestydím! Neumím se přetvařovat a tohle mi přišlo jako legrace a ukázka, že jsem taky jen člověk.

Někomu se taková vystoupení nelíbí. Jak na to reagujete?
Někteří lidé si myslí, že politici by měli být skoro polobozi, ale oni nejsou lepší než normální lidé. Na pohled nejserióznější politici můžou být zároveň, s prominutím, svině. Já chci ukázat, že můžu být normální člověk s vlastním smyslem humoru. Chápu, když mi někdo napíše, že mu to přijde trapné, ale jsem také moc ráda, když se to někomu líbí. Nikdo nemá objektivní pravdu v tom, zda-li je to dobré, nebo špatné.

Vaše příspěvky na sociálních sítích často začínají pozdravem „Mňau lidi!“ Jak to vzniklo?
Používám to v rámci nedělního shrnutí, kterému říkám Týden Markéty Gregorové, což paroduje zároveň příspěvky Andreje Babiše, respektive Marka Prchala a jeho „Čau lidi!“ s Týdnem Jaromíra Soukupa, ještě s trochou marketingu Dominiky Myslivcové a jejího “Čauky mňauky!“ A zároveň tím předávám informace, což je nejpodstatnější.

Co byste vzkázala ostatním, aby se začali více zajímat o politické dění kolem sebe?
Je potřeba si uvědomit, že vše není tak vzdálené, jak si myslí. Není to něco, co se děje jednou za pár let společně s billboardy a sliby. Je to mravenčí práce spousty lidí. Není potřeba doma po práci zkoumat, kdo co dělá. Ale doporučuju sledovat některé politiky, které si vyberete, třeba na sociálních sítích, pokud je mají, a případně se jim i ozvat a komunikovat.

Eliška Ratiborská