Začalo to vlastně úplně jednoduše. Prvním impulsem bylo poznání. Poznání něčeho do té doby neznámého otužování. „Kde jinde než v hospodě,“ říká Milan Dintspir o tom, jak došlo na to, že se v současnosti šestičlenná parta nadšenců pravidelně schází u vodní nádrže Benedikt v Mostě, aby v jakémkoli ročním období alespoň na chvíli vstoupila do vody a zaplavala si.
„Samozřejmě, byl to hec, ale prvnímu plavání na začátku října předcházelo teoretizování a debaty na téma studená voda a co to s člověkem udělá,“ doplňuje Dintspir. V partě je také lékař Alexander Selčan, který je podle ostatních zárukou toho, že nikdo zbytečně neriskuje. „Právě Sašových rad a poznatků jsme před svým prvním vstupem do vody maximálně využili,“ doplnil Jiří Vaňásek, další z těch, kterým studená voda nedělá problémy.
Mostečtí otužilci se scházejí dvakrát v týdnu a v počtu, jak jim to práce a čas dovolí. Tuto neděli se sešli pouze ve třech. „Máme v úmyslu jít se koupat i o Vánocích a na Silvestra,“ říká Jan Korba z nedalekého Vtelna s tím, že první kroky byly opravdu velice opatrné. Teď, po více než měsíční otužilecké kúře, už je to pro něj rutina. „Není to o zimě, ale o bolesti, protože ve vodě během chvilky pomalu necítím prsty na rukách. Proto vždycky plaveme jen k molu a zpět,“ vysvětluje Vaňásek.
Padesát metrů stačí
Je to odhadem nějakých padesát metrů. Podle něj to bohatě stačí. „Venku se pak cítím skvěle. Je to určité odlehčení, relax,“ svěřil se Dintspir. „Hlavně každý děláme něco pro zdraví,“ doplňuje ho Jan Korba.
Vladimír Komárek ze serveru otuzilci.cz míní, že otužování není jen o vánočním plavání špičkových otužilců v ledové Vltavě. Může se stát součástí života každého, kdo chce udělat něco pro své zdraví. „Působí proti nemocem z nachlazení, ale také proti alergiím, vředové chorobě, hypertenzi a některým nervovým chorobám nebo psychickým poruchám,“ říká Komárek.
