Pět desítek žáků místních základních škol se od ledna setkávalo s pamětníky ze svého okolí a na diktafon či video zaznamenalo jejich příběhy z války a ze starého Mostu. Dokumenty s cennými informacemi pro budoucí generace vznikly v rámci vzdělávacího projektu Příběhy našich sousedů, který vymyslela nezisková organizace Post Bellum. V Mostě spolupracovala i s magistrátem.

„Pátrání po pamětnících a zaznamenávání jejich příběhů děti prožívají jako úplnou detektivku a přitom se seznamují s nedávnými dějinami mnohem intenzivněji než v klasické hodině dějepisu," řekla Hana Hniličková, manažerka projektu z Post Bellum.

„Projekt byl pro děti nesmírně přínosný," sdělil Roman Ziegler, ředitel 8. ZŠ, která už léta pořádá besedy s pamětníky holocaustu a válečných hrůz. V novém projektu žáci vstoupili aktivně přímo do příběhu jako dokumentaristé.

Pamětníků války ubývá. Podle Petry Trojnové z magistrátu je třeba věnovat pozornost těm, kteří jsou ochotni se o své zážitky podělit. „I díky jejich vzpomínkám se daří zaplňovat bílá místa v historii," dodala Trojnová, profesí historička.

TYTO PAMĚTNÍKY ŽÁCI ZPOVÍDALI

Stanislav Štýs /zpracovali žáci 7. ZŠ Most,

Jan Darsa / zpracovali žáci 1. ZŠ Most

Miroslav Seidl / zpracovali žáci 1. ZŠ Most

Oldřiška Šicová / zpracovali žáci 18. ZŠ Most

Antonín Klepáč / zpracovali žáci 8. ZŠ Most

Bedřiška Králová / zpracovali žáci 8. ZŠ Most

Blažena Lébrová / zpracovali žáci 7. ZŠ Most

Vojtěch Strauss / zpracovali žáci 4. ZŠ Most

Hana Krabcová / zpracovali žáci 10. ZŠ Most,

Karel Ksandr / zpracovali žáci 10. ZŠ Most

Všechny žákovské výstupy jsou uloženy na www.pribehynasichsousedu.cz.

Natočená svědectví se stanou součástí sbírky Paměť národa, která dnes představuje na tři tisíce pamětnických příběhů.

Bude mezi nimi i příběh Oldřišky Šicové, která se narodila v roce 1934 a prožila své dětství v obci Souš u Mostu. Její vzpomínky zdokumentovali žáci z 18. ZŠ Lucie Barlíková, Martin Kubík a Hana Pavelková pod pedagogickým vedením učitelky Pavlíny Bunganičové.

Paní Oldřiška vzpomínala především na svého tatínka, který byl 22. srpna 1944 zatčen a později odveden do koncentračního tábora. Matka Oldřišky zahlédla svého muže na nádraží ve skupině vězňů čekajících na příjezd vlaku. Pospíchala domů, kde vyzvedla tabák, jídlo a malou Oldřišku. „Běžely jsme zpět. Měly jsme hodinu na to, než vlak odjede. Stráž nás k otci pustila, ale celé to bylo silně emociálně vypjaté a hned nás vyhodili," sdělila žákům. Naposledy zahlédla otce v zamřížovaném okně vlaku, z tábora se už nevrátil.