V Ústeckém kraji je opuštěných malých dětí velmi hodně. Z celkem 36 dětí je nyní v kojeneckém ústavu 11 postižených. Zbývající jsou zdravé. Ale buď nemůžou jít do náhradní péče, protože s nimi biologická rodina udržuje kontakt, anebo jde až o tři sourozence, pro které je téměř nemožné nalézt pěstouny či osvojitele. O přechodné i dlouhodobé pěstouny je navíc v kraji čím dál větší nouze.

Zvláště některé děti s více sourozenci nebo značně zdravotně postižené děti zájemci o osvojení ani pěstouni nechtějí a sociální služby na ně nejsou připraveny. „Takových dětí tu máme hodně,“ upozorňuje ředitelka kojeneckého ústavu v Mostě Milada Šilhová s tím, že některá zdravotní postižení limitují kvalitu života i délku dožití postižených dětí.

Ilustrační foto.
Největší odměnou jsou pro nás dětské úsměvy, tvrdí pěstouni z Ústeckého kraje

Po dosavadních jednáních ústavu s krajskými radními a úředníky v Ústí je podle ředitelky nyní dohoda na představě, že kapacita pro tyto neumístitelné děti v Mostě zůstane. Aby bylo připravovanému zákonu učiněno zadost, „kojeňák“ se pravděpodobně transformuje v domov pro osoby se zdravotním postižením s daleko menší kapacitou, než tomu je dnes.

Dům už má širší využití

Skoková redukce míst by nebyla pro „kojeňák“ nic nového. „Dnes máme kapacitu 36 míst, z toho 10 pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Ještě před 6 lety jsme ale měli 126 dětí,“ bilancuje ředitelka s tím, že není ani příliš zaměstnanců, kteří by případnou redukcí mělo přijít o práci. Naopak. „Jsme spíš v zaměstnanecké tísni,“ líčí ředitelka s tím, že to je přímý důsledek toho, že se o rušení kojeneckých ústavů v Česku mluví už více než deset let. Loni v Mostě redukovali stavy o 20 zaměstnanců, z toho 12 sester. Letos odešlo z vlastního rozhodnutí dalších 7 sester.

Sídlo „kojeňáku“ patří kraji, ale dům má posledních pár let daleko širší využití. Dvě patra má pronajatý mostecký magistrát na školku pro děti se specifickými potřebami jako porucha autistického spektra. V přízemí je ředitelství 1. Mateřské školy, v podkroví jsou dětské skupiny. Dům sv. Josefa v Husitské ulici nechaly v roce 1929 postavit holandské jeptišky a původně fungoval jako sirotčinec. Dětem od té doby slouží skoro sto let. „Když jeptišky předávaly dům státu, tak s přáním, že by měl patřit dětem dál. A kraj na to doposud myslel,“ říká Milada Šilhová.