Již několik kilometrů za centrem mosteckého velkoměsta se počasí, do kterého by ani psa nevyhnal přeměnilo v modré nebe. Najít volné místo na parkování byl v lyžařském areálu vcelku nadlidský výkon. Nakonec tedy nezbývalo než se spokojit s vzdálenějším parkovištěm a ke sjezdovce vyrazit po svých.

Na „slalomáku“ zrovna probíhaly sjezdové závody předžáků a přípravky. Kolem startu tedy pobíhala spousta závodníků, rodičů, trenérů a diváků i organizátorů. Přes ohromnou masu lidí se nám podařilo prodrat se k půjčovně lyží, kde na nás již čekala snowboardová výbava. Po zaplacení 350 korun za půjčení následovalo několik rad do začátků od odborníka a mohlo se vyrazit na svah.

Že jsou snowboardy v kurzu nám bylo při pohledu na svah okamžitě jasné. Ostatně potvrdil to i Míla Bachura z půjčovny a servisu lyží na Klínech. „Je to tak půl na půl, snowboard je čím dál oblíbenější. Teď po rozšíření běžeckých tras je velký zájem i o běžky,“ informoval Deník.

Dokud bylo jasno probíhalo vše v klidu a celkem optimisticky. Na sjezdovce se proháněly zkušení lyžaři, táhnoucí na laně své ratolesti ve snaze naučit se je proniknout do tajů lyžařského umění, na sáňkařské dráze drandily za výrazného křiku děti na bobech a stejně tak jako my se plácalo několik snowboardistů amatérů.

Jakmile však zapadlo slunce a na svah padla mlha, už tak vesele nebylo. Menší viditelnost a neopatrnost návštěvníků areálů se postarala i o výjezdy horské služby. Během půl hodiny seděl na sjezdovce chlapec se zraněným zápěstím a asi šestiletá slečna s poraněným kotníkem. Společně s dědou vyrazila na hory, na bobech však nejezdila na vyhraničené dráze, ale přímo na sjezdovce a na konci nejprudšího kopce narazila čelem do trafostanice.

„Za tento víkend bylo vyjížděla horská služba celkem k šesti případům. Dva se staly v Českém Jiřetíně a čtyři v areálu Klíny. Dvakrát se jednalo o zranění ruky při sjezdu na snowboardu a další dva při bobování,“ sdělil Deníku pracovník Horské služby Miroslav Güttner. Dále také dodal, že úrazovost je nejsilnější o víkendech, kdy do hor vyrážejí lidé, kteří v týdnu pracují. V týdnu je pak prý případů méně.

Snowboardistkou na vlastní kůži
„Přeci to nemůže být tak těžké,“ pomyslíte si při pohledu na profesionály na snowboardech v televizní stanici. Realita je však trochu jinde. Jakmile byl překonán problém se zapnutím vázání, už nic nebránilo vyrazit vstříc novým sportovním zážitkům a zkušenostem. Styl „padající list“ mi potíže ani nečinil, ovšem dopracovat se k triku jménem oblouček byl úkol celkem složitý. Jediné, co mě asi po stém pádu drželo ve stále optimistické náladě, byl pohled na neméně úspěšné začínající postavičky na prknech drápajících se ze země. Občas jsem zalitovala, že jsem odmítla nabídku zapůjčení helmy od pána z půjčovny. Po pár hodinách už se mi při usilovném soustředění podařilo sjet kopec bez větší sebedestrukce a sem tam se povedl i nějaký ten profi oblouk. A tak jistě největší odměnou za celodenní snahu bylo vyjádření slečny, která si při mé poslední jízdě zapínala opodál svůj snowboard a sdělila svému příteli zcela vážně: „Já pojedu tady za tou paní, jsem na ní koukala a ona to umí.“