Centrem města bloumá pár lidí, v ulicích jsou k vidění prakticky jen školáci. Věta „tady je mrtvo" ale rozhodně neplatí pro ulici U Zámeckého parku a blízké okolí jedné z budov litvínovského úřadu práce. Zde se vyplácejí sociální dávky.

„No jo, jak jinak," říká jedna z žen, když se pomalu přibližuje k frontě, kterou ve tři čtvrtě na osm tvoří kolem stovky lidí. „To zase bude čekání na několik hodin. Uvnitř pak dojde k vydání jen padesáti čekacích lístků."

Z jejího obličeje jasně vyzařuje, že na svoje „ranní vyřizování" není pyšná. „Manžel vydělává šíleně málo. Domů nenosí ani dvanáct tisíc. Dávky prostě potřebujeme, protože jako rodina s tím nemůžeme vyjít," pokračuje a mává na kamarádku, za chvíli na sousedku.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že pokud chcete v Litvínově vidět nějakého známého, existuje velká pravděpodobnost, že na něj narazíte právě tady.
Pět minut před osmou se jde zařadit na konec dlouhého hada vytvořeného z lidských postav. „Podívejte se na skladbu lidí. Jsou tu důchodci, samoživitelky, lidé s malými příjmy," vypočítává. Do kategorie sociálních dávek ale spadají například i přídavky na děti nebo porodné.

Přijíždějí strážníci. Jeden hned zaujímá místo u dveří, druhý z dálky kontroluje poměrně ukázněně vytvořenou frontu. V osm se otevře vchod a městský policista pouští dovnitř první klienty. „Deset lidí, deset lidí," volá směrem k davu, který působí celkem klidně. Žádné velké tlačení.

„Trochu tomu slušnému chování přispívá i přítomnost strážníků. Ti jsou tu ale pokaždé a často je to tu daleko horší. V pondělí tu byla ségra a říkala, že jakmile otevřeli, dav ji úplně vcucl, nemohla se ani nadechnout," popisuje další přítomná paní s několika lejstry v ruce.

Za pár minut může dovnitř další skupinka. „Pusťte nás, my jdeme jenom sem dolů něco ukázat," křičí na strážníka těhotná žena. „Potřebuji jenom ukázat papír, že jsem zaplatila nájem," vysvětluje.

Za ní stojí mladík, který sem na první pohled nepatří. Účes má jako Leoš Mareš, sluneční brýle, značkové boty a v ruce drží „placatý" Samsung, z něhož mu do uší vedou sluchátka. Není ale sám, kdo se „vyšvihl" na vysoké módní úrovni. „Záleží, proč tu je, ale jestli si jde žádat o dávky, aby vyžil, pak je to hnus," zazní v jedné z mnoha konverzací.

„Takhle to nevypadalo, když se dávky vyřizovaly nahoře na Setě. Tam jsem takovou frontu venku nikdy neviděl a vevnitř bylo také daleko víc místa, takže to nevypadalo takhle katastrofálně," podotýká asi čtyřicetiletý muž. „Rozhodně je ale pravda, že lidí na dávkách je strašně moc."

Výtky k adrese úřadu jsou časté, stejně jako k pracovní době úředníků. „Proč dělají jenom dva dny v týdnu? Proč nás nevezmou i v úterý?" ptá se hlasitě jiný muž.

Lidé si stěžují i na interiér budovy. „Tam je dusno k padnutí, vydýcháno," popisuje mladá žena.

Podle vedoucí litvínovského kontaktního pracoviště ÚP Hany Blažkové dochází k takovým situacím částečně zbytečně. „Je mi líto, že tam lidé stojí třeba od šesti. Upřímně mohu říci, že to není potřeba. Klienti mohou chodit průběžně a dostane se na ně," říká Blažková. „Dříve byla oddělení sociálních dávek na třech místech, což bylo nepraktické, takže jsme vše přesunuli na jedno místo."

Zároveň ale dodává, že situace není jednoduchá. „Samozřejmě netvrdím, že je vše ideální. Chci například pořídit vyvolávací systém. Žadatelů je hodně. Vyplácíme kolem pěti tisíc dávek na bydlení, 2 800 dávek hmotné nouze. To jsou vysoká čísla. I tím seskupením na jednu adresu je tedy možné, že se sejde více lidí. Tyto ranní fronty ale nejsou potřeba," uvádí Blažková.