Úřad práce evidoval koncem letošního července celkem 928 volných pracovních míst.

„Je to o 131 míst více než v předchozím měsíci. Na jedno volné pracovní místo připadá osm uchazečů,“ informoval ředitel úřadu Oldřich Malý.
Očekává se, že životní úroveň stovek lidí zlepší i experimentální projekt Dost dobrá šance, který končí v tomto měsíci. Ojedinělá akce za 197 milionů korun (EU platí tři čtvrtiny nákladů) pomáhá dlouhodobě nezaměstnaným na Ostravsku a Mostecku. Získat zaměstnání nebo zahájit podnikání musí nejméně jeden tisíc lidí. Je to jedna z podmínek zakázky, kterou získala firma COFET.


Jak vypadá tento rozsáhlý projekt v praxi? Po dohodě s osobními poradci mostecké pobočky poskytla firma Deníku příběhy některých nezaměstnaných, kteří prošli kurzy a našli si práci. Jména firma neuvedla kvůli ochraně osobních dat .


Příběh 1: Matka


„Paní A. K., 31 let, devět měsíců bez práce, nedokončené středoškolské vzdělání. Na první pohled příjemná žena, komunikativní a aktivní. Proč nemohla najít práci? Obecně lze říci, že ženy po mateřské dovolené, které vypadnou z běžného životního rytmu mají problém najít práci. V obdobné situaci byla paní A.K., která kvůli těhotenství nedokončila střední školu. V rámci projektu absolvovala motivační kurz, který jí pomohl získat sebevědomí a navrátit komunikační dovednosti. Poté absolvovala počítačové kurzy – IT kurz pro začátečníky a IT kurz pro pokročilé. Přestože se jedná o osobu velmi adaptabilní, nebylo lehké najít pro ni práci. Osobní poradci se jí však opravdu věnovali a zajistili jí několik nabídek – hypermarkety, prodejny oděvní konfekce, opravnu oděvů, převijárnu elektromotorů. Nakonec představy klientky byly naplněny – spokojená začala pracovat jako servírka v kavárně, má průměrný plat, dobré pracovní prostředí, příjemný pracovní kolektiv.


Příběh 2: Bez peněz


Mladík F.Z., 20 let, nikdy nepracoval, základní vzdělání, nedoučený zedník. Urostlý mladík, na první pohled dobromyslný, působící seriózním dojmem. Pro některé podnikatele může být skutečným pokladem, protože čím pomalejším dojmem působí, tím více máte pocit spolehlivosti. Může být pilířem třeba skupiny dělníků?


Jen těžko. Hned na počátku nastaly komplikace. Mládenci se nedá dovolat. Telefon zvedá až po týdnu. A potom se situace opakuje. Osobní poradce zjistil, že z důvodu katastrofálního nedostatku financí dává F.Z. telefon do zastavárny a opět si jej vykupuje zpět. Nakonec se podařilo vytvořit náhradní způsoby kontaktu, F.Z. absolvoval motivační kurzy, získal nové dovednosti a mohl nastoupit do práce. Jenže nenastoupil, protože neměl 400 Kč na lékařskou prohlídku! I tento problém se podařilo vyřešit a zdálo se, že mladík F.Z. se bez problémů stane další pozitivním statistickým prvkem projektu. Ne, tak jednoduché to nebylo. V 7. 45 hodin svého prvního pracovního dne v životě zavolal svému osobnímu poradci projektu Dost dobrá šance s tím, že si spletl autobus a nestihne začátek pracovní doby v 8.00 hod. Stihl jej. Osobní poradce jej prostě naložil do svého auta a odvezl do práce. Teprve v tomto okamžiku si realizátoři projektu mohli udělat čárku za splněno.


Příběh 3: Astmatik


Muž P.K., 45 let, 2 roky bez práce, základní vzdělání, fyzicky málo disponovaný, astmatik. Upřímně řečeno, na první pohled velmi těžce řešitelný problém.


Jenže zralému muži byť s nepříliš příznivou perspektivou málokdo dokáže říci, že to nejde, když má navíc obrovskou chuť do práce a není připraven se vzdát. Dokáže projekt pomoci člověku téměř na hranici invalidního důchodu s nepříliš specifickou profesí, kterou navíc nemůže ze zdravotních důvodů vykonávat?


Pan P.K. pracoval celý život jako zedník a jeho zdravotní problémy jsou důsledkem celoživotní namáhavé práce, a tak se jeho umístění pro realizátora projektu stalo téměř prestižním. V rámci projektu absolvoval motivační kurz a kurz IT a po několika pokusech se jej podařilo zaměstnat. Dnes spokojeně pracuje v bezprašném prostředí zahraniční firmy na výrobu spotřební elektroniky.


Takže? Asi je pravda, když se říká, že naděje umírá poslední.“


Podle COFETu je zákonité, že se najdou i jedinci, kteří pracovat nechtějí, ale zpřísňující se sociální systém jim nedává moc možností. „Pochopitelně i na takovou variantu je projekt připraven a osoby, které se jen tváří, že by rády pracovaly, jsou odhaleny a z projektu nekompromisně vyřazeny,“ uvedl mluvčí firmy Leoš Kopecký.