„Tati, voni nejedou v Mostě žádný vlaky!“ sípe do telefonu nešťastná mladá žena s dvěma velkými taškami. Rozhovor s novinářem odmítá. „Dejte mi pokoj!“ vykřikne. Pláče.


I další lidé jsou naštvaní. Z nádražní haly volají blízkým, že uvízli na nádraží. „Je to v prdeli,“ prohlásí mladík, když čte, co nejede.


Zmatky: „Rychlík pojede, nepojede“


Na peróně postává hlouček nervózních železničářů. Usmívá se jen muž v oranžové vestě a přilbě. Z debaty vyplývá, že zaměstnanci nemají dostatek informací a že jsou zmatky. I jim se s novinářem o podrobnostech moc mluvit nechce. Ukazují jeden na druhého.

„Stávka nám komplikuje provoz, a to dost silně,“ svěří se Deníku výpravčí. Starostí má nad hlavu. Nikdo ještě neví, zda přijede rychlík na Chomutov a Cheb. Infotabule v hale přitom oznamuje, že rychlík pojede. Železničáři kroutí nejistě hlavou.


„Záleží, jestli je strojvůdce ve federaci. Když je, tak vlak prostě nepřijede,“ řekne další železničář. Strojvůdce byl opravdu radikální odborář. Na infotabuli se za chvíli objeví, že rychlík nepřijede.


Cestující Petra Beranová z Loun si čte časopis na lavičce před stojícím osobním vlakem Regionova. V úterý ve stejnou dobu by se blížil k Lounům. Teď stávkuje. „Chtěla jsem jet domů, ale musím čekat další hodinu,“ říká Beranová. Do sluchátek si pouští pro uklidnění hudbu. Dav v hale prořídl. Někteří stále nevěřícně čtou časy „odjezdůneodjedzů“. „Mám být ve dvě u zubaře. V tu dobu budu ještě v Mostě,“ zlobí se Stanislav Trachta z Bíliny. „Mě to tolik nevadí. Vlak bude mít patnáct minut zpoždění a na delší čekání jsem zvyklý. U drah je to normální,“ sdělí senior.