Lidé v pekárně začínají pracovat v době, kdy ostatní ještě ani nerozlepili oči. Jejími zaměstnanci jsou nejen lidé z Litvínova či Mostu, ale i širokého okolí. Práce pekařů a pekařek není vůbec jednoduchá, ve výrobnách je od stále rozpálených pecí opravdu velké teplo.

„Kromě dvou dnů v roce pečeme celý rok,“ říkají pekaři.


Nedaleko za vonícím rájem stojí rozlehlý areál místního domova pro seniory. V parku pod stínem vzrostlých vrb odpočívají na lavičkách stařenky se spokojenými výrazy na tváři. V interiérech právě probíhají stavební práce. A na balkonech posedávají pod slunečníky další klienti janovského domova důchodců. Vládne tu klid, ticho a pohoda. „Je tu příjemně,“ shodují se babičky procházející se parkem.


K další instituci, která pomáhá lidem, je to zase jen pár stovek metrů. Po chvíli jízdy po strmé silnici se vám před očima uprostřed přírody objeví přímo komplex, připomínající několika hvězdičkový hotel. Právě stojíme před Ústavem sociální péče.

„Lidé nám říkají, že to tu vypadá jako v lázních,“ usmívá se vedoucí výchovného úseku Ilona Machová a nám nezbývá nic jiného, než s ní souhlasit. Na tvářích klientů je vidět spokojenost. Mají zde vše, na co si jen vzpomenete. Hřiště, altánky k posezení, ale i společné ohniště. Do zahrady navíc všichni vidí ze svých prostorných balkonů, které jsou ve všech bytech zrekonstruované budovy.


Daleko nemají Janovští ani do přírody. Stačí například vyrazit kousek za lokalitu rodinných domků a rázem se octnete v přírodním parku Loučenská hornatina, který přímo láká k procházkám. Do místních lesů vyráží i houbaři, ti však chodí zatím s prázdnou. „Je ještě sucho,“ stěžují si.
Na některých domech na sídlišti pobíhají po lešení dělníci a opravují, co se dá. Střechy, balkony i fasádu.


Avšak polorozpadlé domy, hlasitá hudba a křik z oken z Janova i přes všechny jeho klady jen tak nezmizí. „Neměli bychom si na co stěžovat. Klasické panelové sídliště. Přidat pár míst pro děti a bylo by zas dobře, tak jako před lety. Bohužel realita je jiná,“ uvedla ve svém komentáři pro Deník blogerka Martina, která se na svém blogu litvinovjanov.blog.cz věnuje problematice tohoto romského sídliště. Více na straně Čtenář–reportér.

A JAK VYPADÁ JANOV BEZ RŮŽOVÝCH BRÝLÍ NA OČÍCH?

Na první pohled je to běžné panelové sídliště s typickými nešvary - nepořádek, nedostatek parkovacích míst, špatné cesty. Janovským starousedlíkům ale nejvíce vadí noví romští přistěhovalci, neplatiči, vandalové a místní gangy. Lidé už přestávají věřit v pomoc úřadů. Janov je přitom na vládním seznamu sociálně vyloučených romských lokalit v ČR.
Oprýskaný nápis v angličtině na zdi paneláku “Odkázáni k životu v ghettu“, který sem někdo kdysi nastříkal, připomíná místním pamětníkům, jak se sídliště během několika let změnilo k nepoznání.
Chudinskou čtvrť vytvořily z kdysi běžného sídliště realitní kanceláře. Ty vykoupily od zadlužených nájemníků, většinou Romů, byty v lukrativních částech českých měst a kromě peněz na vyrovnání dluhu jim nabídli náhradní byt v Janově. Město přistoupilo k razantnímu kroku a hodlá do sídliště vrátit zpět normální život. „Řadu věcí, které mají Janovu pomoci, jsme už učinili. Víme určitě, že zvládnout Janov je nad síly města. Pokud si ale nepomůžeme sami, pomoc odjinud nepřijde,“ prohlásil starosta města Milan Šťovíček. Litvínov se proto na pomoc od státu již nespoléhá a bude usilovat o příspěvky z Evropské unie. Janovští jsou však v tomto směru spíše skeptičtí.