Čtrnáctiletá Jana Skácelíková z obrnické vísky Chanov vezme teploměr a encyklopedii a s tatínkem vyrazí z rodinného domku k řece Bílině.

„Dvacet čtyři,“ oznámí Jana teplotu vody. „Není to moc?“ zeptá se na břehu tatínek. „Včera bylo dvacet pět,“ odpoví sebejistě Jana. Doma si teplotu zaznamená. A také pozorované rostliny a živočichy. Závěrečnou zprávu musí poslat do Prahy do listopadu.


Zatímco tisíce dalších dětí lenoší u televize, počítačů a na koupalištích, Jana plní důležitý úkol. Zkoumá přírodu v místě, kde by většina lidí přírodu nehledala. Z jedné strany čistírna městských splašek a romské ghetto, z druhé silniční a železniční magistrála. Mezi tím se vine průmyslem znečišťovaná říčka Bělá, lemovaná nivními loukami.


„Kolem Bíliny, od Českých Zlatníků až po soutok s Liběšickým potokem, je poměrně rozsáhlé zátopové pásmo, které má značný biologický význam,“ píše Obecní úřad Želenice na svých internetových stránkách. Zdejší mokřady byly dokonce navrženy k registraci v tzv. Ramsarském seznamu, což je Úmluva o mokřadech podepsaná v íránském Ramsaru v roce 1971 v rámci UNESCO.


Zástupkyně Sněmu dětí


Jana sleduje louku v Chanově, kde bydlí teprve jeden rok. Letos v lednu jí 4. ZŠ v Mostě navrhla do Sněmu dětí ČR pro životní prostředí. „Touto nabídkou jsem byla překvapena, a jelikož mě příroda velice zajímá a rodiče mě v této aktivitě podporují, nabídku jsem přijala,“ říká. Od té doby každý měsíc vypracovává zadání. Tématem je voda. Měla si vybrat řeku, kterou bude pravidelně navštěvovat, měřit její teplotu a pozorovat její okolí. „Já chodím sem, moje kamarádka k Srpině,“ říká Jana. Zjistila, že poblíž řeky hnízdí tři čápi, špačci, vlaštovky, tři datli a vrabci. „Na louce poletuje modrásek jetelový, bělásek řeřichový, žluťásek řešetlákový a běžné druhy hmyzu. U vody jsem vyplašila skokana,“ svěřuje se. A jaké rostliny popsala? Pryskyřník prudký, kohoutek luční, štětku lesní, řeřišnici luční, žindavu evropskou, kakost krvavý, třezalku tečkovanou, vesnovku obecnou, hadinec obecný, černobílek obecný, jílek vytrvalý, kostřavu luční a psárku luční. „A věděli jste, že v Chanově odmyká jaro orsej jarní?“ ptá se dívka.
Odborníci říkají, že takové aktivity jsou pro děti ideální.


„Myslím si, že pro environmentální výchovu dětí je nezbytný bezprostřední kontakt dětí s živou přírodou, zvlášť v dnešní době plné počítačových her, internetu a DVD,“ sdělila Deníku Soňa Hykyšová, vedoucí Ekologického centra v Mostě, které provozuje i ekocentrum v Kralupech nad Vltavou. K úzkému kontaktu přitom podle ní nemusí docházet pouze na exkurzích do chráněných oblastí nebo ve škole v přírodě. „Velmi dobře lze využít školní zahrady, městské parky, řeku nebo potok protékající městem. O něco podobného se snažíme v projektu Kralupy – čisté město,“ uvedla Hykyšová. Podle ní velmi záleží na osobnosti učitele a jeho přístupu k ochraně přírody. Za takovými učiteli pak lze „vystopovat“ řadu dětí, které se začnou ekologií zabývat vážněji. „Jmenovat bych jistě mohla pana učitele Mervarta,“ poznamenala.


„I když v minulosti komplexnější pojetí environmentální výchovy prakticky neexistovalo, přesto se domnívám, že se děti dostaly do kontaktu s přírodou mnohem víc než dnes,“ dodala Hykyšová. V současnosti by měl na každé škole fungovat koordinátor environmentální výchovy, jednotlivá témata ochrany životního prostředí by se měla prolínat osnovami různých učebních předmětů. „Ale neocenitelná zkušenost, kdy mohou děti poznávat přírodu vlastními smysly, určovat drobné živočichy žijící v tůňce nebo poznávat hlasy ptáků, je již vzácnější. Za takovou zkušeností musí děti většinou vycestovat do specializovaných středisek ekologické výchovy nebo se přihlásit do přírodovědeckých kroužků,“ konstatovala Hykyšová.


Životní prostředí děti na Mostecku zajímá


Mostecké ekocentrum se na školáky a studenty zaměřuje hned v několika rovinách. Tou nejpodstatnější je tvorba environmentálně vzdělávacích projektů – CD-ROMů, metodických příruček pro učitele a výukových programů. Ekocentrum se soustředí hlavně na regionální témata, proto má v nabídce například specifický výukový program s názvem „Chemie a životní prostředí“. Tento program, který je zaměřen mimo jiné na to, co mohou děti v chemičce vidět, slyšet a cítit, ale také na to, kde se všude setkáváme s produkty chemického průmyslu, co jsou to éčka v potravinách, jak si vybrat ekologickou barvu a podobně, bude díky velkému zájmu probíhat opět od září v naší multimediální učebně, informovala Hykyšová.


Při Schola Humanitas pracuje Centrum ekologické výchovy VIANA podporované Městským úřadem v Litvínově. Cílem centra je koordinovat akce ekologické výchovy ve školských zařízeních na Mostecku, další vzdělávání pedagogů a zapojení široké veřejnosti do ekologické výchovy. Je zapojeno do celosvětového programu GLOBE, v němž žáci a studenti pozorují a měří přírodní jevy v meteorologii, hydrologii, biometrii, fenologii a pedologii.