Tamhle byla krouhárna zelí, pekárna, tam řeznictví, pražírna kávy, tady spořitelna a tudy jezdila tramvaj. Josef Pošta kráčí litvínovským Chudeřínem a vypráví o historii této bývalé vsi. Byla to pestrá minulost. Chudeřín je totiž specifickou místní částí Litvínova, která jako obec ztratila po válce samostatnost a srostla s městem bez viditelné hranice. Mnozí Litvínované dodnes nevědí, kde končí Litvínov a začíná Chudeřín.

Zdroj: Deník„Tam je město, ale tady už je vesnice, která poskytovala Litvínovu řadu služeb,“ říká Pošta na pomyslné demarkační linii, která se táhne ulicí Chudeřínská od Bílého sloupu. Na jeho straně musíte odpočítat čtrnáct čísel popisných, která jsou ještě Litvínov, a teprve pak začíná Chudeřín.

Patriot, starousedlík a rada Spolku přátel historie Litvínovska provozuje v Chudeříně Klub 49, kde se pravidelně scházejí příznivci časů minulých. Spolek má třicítku členů, ale pravidelné besedy zejména o historii se zajímavými hosty jsou v klubu otevřené všem zájemcům. Právě v tomto kruhu patriotů vznikla po sametové revoluci z recese myšlenka vyhlásit Spojené státy chudeřínské. Z nápadu samozřejmě sešlo a s ním ubývalo i sousedských setkání, protože přicházeli noví obyvatelé a starousedlíků ubývalo. „Kdysi si v Chudeříně lidi furt povídali. Jenže v 90. letech se tu začali měnit majitelé domů a postavili kolem sebe zdi, a to doslova. Zůstávají doma zavření,“ povzdechne si Pošta.

V obci vládl v minulém století čilý společenský ruch, protože v něm působilo hodně spolků a organizací, například Sokol, divadelní soubor Jitřenka nebo Spolek dobrovolných hasičů. Stavební družstvo Chudeřín postavilo v Litvínově třeba kino Oko a řadu činžáků. Bývalý litvínovský pivovar využíval chudeřínská povoznictví, jejichž součástí byly i stáčírny piva. Vesnicí, která neměla kostel, každoročně procházelo poutní procesí, které se zastavovalo před výklenkem s Ježíšem u pekárny a pak mířilo na Křížatky. Dnes slouží Chudeřín hlavně pro bydlení a ruch zůstal v sousedním městě.

„Je tu větší klid. Jsme tady doma,“ říká rodák Jan Rays, který sbírá v lesích kameny a ukládá je na dvorek rodinného domu v Chudeříně. Z hromady vykukuje zkamenělé dřevo a vedle něj na první pohled obyčejné šutry, ale zkušené oko pozná jaspisy, ametysty či acháty. „Všechno Krušné hory,“ upozorní sběratel.

I on je součástí skupiny přátel, kteří se scházejí v Klubu 49. Nesedí jen u stolu. Spolek pořádal Litvínovský špacír, jarní Polívkovou olympiádu a podzimní Chudeřínský kotlík, což je soutěž gulášů. Kvůli covidu se tyto akce nekonaly. Spolek čeká, až se situace uklidní, aby mohl uspořádat další ročníky.

Spolek je známý i tím, že obnovil Bílý sloup u vstupu do Chudeřína, že opravil pomník Chudeříňanům padlým v prusko-rakouských válkách (1848 a 1866) a osadil deskou se jmény padlých pomník I. světové války. Ten už je ale schovaný za soukromým plotem. To jsou právě ty zdi, o kterých Pošta hovoří.

Spolek má naštěstí na Facebooku svou skupinu, kde lze najít příspěvky o historii i dobové fotografie. Spolek také provozuje ojedinělé webové stránky věnované historii Litvínovska.

První písemná zmínka o osídlení Chudeřína je z roku 1398, kdy se nazýval Wybelgrune. Obyvatelé pracovali na polích, v lesích a později i v textilní manufaktuře v Horním Litvínově. S rozvojem těžby uhlí a železnice se obec rozšiřovala a před sto lety v ní žilo přes 3 700 lidí. Zástavbou na východě obec po válce zcela splynula s Litvínovem.

Zajímavostí také je, že v místě současného chudeřínského parku s dětským hřištěm stál v 19. století statek. Po jeho zbourání vznikla v roce 1907 škola, která pak ale měla kvůli expanzi blízké uhelné šachty narušenou statiku, takže v roce 1947 škola demolicí zanikla. Sloupy, postavené ještě pro statek, v parku dosud stojí. V Chudeříně jsou dosud vidět i zbytky hrázděné architektury a objekty nejstarších hostinců Bukový háj, Turistický hotel (dnes Rudý dům) a Apollo.

K nejznámějším pamětníkům a rodákům patřil Ladislav Křičenský. Byl to on, kdo přivezl v dubnu 1948 na závody do Litvínova svým vozem tehdy vycházející hvězdu československé atletiky, běžce Emila Zátopka. Když závod vyhrál, Křičenský ho odvezl k dalšímu běhu do Jirkova. Emil byl prý veselý, v autě si celou cestu zpíval. Pošta Křičenského paměť, znalosti a vztah k Chudeřínu vždy velmi oceňoval. „Jeho vzpomínky byly fantastické,“ říká spolkový rada.

Kdo v budoucnu převezme starost o genius loci Chudeřína, je ve hvězdách. Na úpatí svahu pod ulicí Chudeřínská vznikají nové domy. Staré jádro zatím odolává.