Litvínovskou chemičkou pomalu kráčí o holi a v šedém obleku nenápadný starší muž. Na hlavě kšiltovku, na tváři mírný úsměv a v očích výraz plný zájmu o okolí. Je součástí velké delegace, která začátkem října přijela na slavnostní otevření nové výrobny. Přestože onen muž pásku nepřestřihne, to je práce pro manažery, každý mu dává najevo úctu. Je zajímavé pozorovat mladší muže, kteří se před ním při podání ruky znatelně ukloní. Před sedmdesáti lety byl na stejném místě Josef Pašek pouhým praktikantem s koštětem v ruce, který nemohl tušit, že se stane „otcem českých organických technologií“.

Prof. Ing. Josef Pašek, DrSc.
Přední český chemik, výzkumník, odborník na výrobu organických produktů a chemicko-technologické procesy v průmyslu. Jeho know-how využívají továrny v ČR i zahraničí. Podle jeho návrhu se postavila například výroba anilinu v Japonsku. Za zásluhy o rozvoj oboru organická technologie na VŠCHT Praha a rozvoj spolupráce s průmyslem získal řadu ocenění, například cenu Česká hlava či medaili Josefa Hlávky.

Podle nápadů tohoto předního chemika a nositele řady ocenění se v továrnách od USA po Japonsko vyrábějí produkty za miliardy korun. Byl to on, kdo pomáhal litvínovské chemičce vymyslet technologický proces výroby ve světě žádaného DCPD či izolovat naftalen z pyrolýzního oleje. Jeho stopu na Mostecku lze vysledovat už v době, kdy do chemičky ještě netekla žádný ropa.

Josef Pašek poprvé navštívil chemičku v Záluží u Litvínova v roce 1951, kdy ho jako vysokoškolského studenta 3. ročníku zařadili v rámci praxe na zauhlování. Tehdy se v chemičce vyráběl benzin z uhlí. Závodu postaveném Němci v roce 1939 se říkalo hydrák. Areál plný železa, kouře a lidí byl rozlehlý, ale studenta chemie příliš neohromil, protože z prázdninových praxí znal víc podniků. „Tenhle závod byl ale na tehdejší dobu velmi moderní. Tady se učili naši chemičtí inženýři a projektanti. Už tu fungovalo jakési dálkové řízení, protože německá chemie byla na mnohem vyšší úrovni než česká. Ta byla v podstatě větší drogerií,“ směje se profesor při vzpomínce na poválečné období.

Slavnostní zprovoznění výrobny DCPD v chemičce ORLEN Unipetrol v Záluží u Litvínova 3. září 2022.
Unikátní technologie. Nová výrobna v Záluží stála přes 800 milionů korun

Během praxe spal v přízemní ubytovně, která byla součástí válečných lágrů 17 a 18 v Záluží. Tábory stály vlevo od dnešní silnice ve směru z Mostu do Litvínova. „Byly to dřevěné baráky, kde předtím bydleli zajatci, kteří závod stavěli. V nich jsme pak bydleli my, studenti. Bylo to dost chudé a jednoduché zařízení,“ říká chemik. Praxe studentům trvala asi měsíc, ale chemií se moc nezabývali. „My jsme zametali, což se zdá být jen čistící operace, ale bylo to velmi důležité, protože uhelný prach se může vznítit a způsobit výbuch. Na zauhlování, což bylo v podstatě třídění uhlí, bylo všude plno uhelného prachu,“ vysvětluje profesor, který dětství prožil ve zcela jiném prostředí.

Pochází ze selské rodiny ze západních Čech. V mládí měl dvě možnosti, buď se stát lesním inženýrem nebo chemikem. Co rozhodlo? V Kaznějově, kam chodil na měšťanku, byl shodou okolností svého času dost významný chemický podnik, který mimo jiné vyráběl inovačně kyselinu citronovou z cukru naočkovaného plísní. Peškův otec se šel poradit s ředitelem závodu a ten ho přemluvil, aby syna dal na chemii. Čtrnáctiletý Josef tak nastoupil v roce 1944 na chemickou průmyslovku v Praze, kde studoval čtyři roky a potom šel na vysokou. V oboru organická technologie na VŠCHT Praha dosud působí a stále spolupracuje s průmyslovými podniky.

Chemička Orlen Unipetrol v Záluží
Smetí z Litvínova má po přeměně pohánět auta, chránit potraviny a zlepšit vzduch

Chemií žije i v pokročilém věku natolik, že nemá čas na jiné koníčky. Provozy s technologiemi z jeho „kuchyně“ fungují v ČR i v řadě zemí světa. Je autorem přibližně padesáti průmyslových procesů s produkcí v hodnotě 25 miliard korun ročně. Další dva provozy s hodnotou pěti miliard se mají brzy spustit. Proto nemohl chybět ani u ceremoniálu zahájení výroby litvínovského dicyklopentadienu (DCPD), u jejíhož zrodu se svým týmem také stál. Investice skupiny ORLEN Unipetrol za 831 milionů korun umožní chemičce vyrábět přibližně čtvrtinu celkové produkce DCPD v Evropě, která ho potřebuje pro automobilový průmysl, stavebnictví, elektrotechniku, lékařství a farmacii.

Nyní profesor připravuje pro jinou firmu know-how k výrobě biodieselu z kafilerního tuku. Mnohem známější je však jeho dlouholetá spolupráce s Moravskými chemickými závody Ostrava (dnes BorsodChem MCHZ) a belgickým závodem Taminco (nyní dceřiná společnost Eastman Chemical Company), který podle něj vyrábí základní surovinu pro výrobu šamponů. Stejná jednotka je v USA.

Nová kotelna v chemičce slouží pro etylenku.
Litvínovská chemička zprovoznila plynovou teplárnu. Stála jako mostecký Central

Profesor často přemýšlí o budoucnosti chemie a průmyslu. Například bez plastů se podle něj svět neobejde, ale ve snaze snížit emise uhlíku a ekologickou zátěž se bude stále víc recyklovat a od výroby z ropy se bude postupně ustupovat.

Chemička Orlen Unipetrol v ZálužíChemička Orlen Unipetrol v ZálužíZdroj: Orlen UnipetrolChemička v Záluží u Litvínova se začala stavět v roce 1939 jako součást válečné mašinérie nacistického Německa, které potřebovalo benzin pro armádu. Projekt se opíral o velkou zásobu hnědého uhlí na Mostecku, měl velkou podporu a podílela se na něm řada špičkových odborníků a známých firem. První cisterna benzinu vyjela z chemičky v roce 1942. Do konce války v roce 1945 se na stavbě továrny a v provozech vystřídalo přes 40 tisíc zajatců a tisíce další lidí na nucených pracích. Po válce začala chemička postupně přecházet na výrobu z ropy a v roce 1972 se definitivně odstřihla od uhlí, které zůstalo surovinou pro výrobu energie. V roce 2015 došlo k významnému posílení dlouhodobé spolupráce s VŠCHT Praha a přímo v továrně se otevřelo nové univerzitní centrum.