Dvacetiletá Vlasta Stehlíková, obyvatelka chanovského ghetta, loni v srpnu sama a poprvé v životě vycestovala do ciziny a bez znalosti jazyka pracovala v Holandsku jako au-pair. Před Vánoci se vrátila domů, a příští týden opět odjíždí. Holandská rodina ji chce zaměstnat i letos. „Chci se učit,“ říká Stehlíková.

Měla to těžší než jiní mladí lidé bez práce. Je tichá introvertka. Vychodila mosteckou speciální základní školu. Dva roky se na učilišti zdokonalovala v provozu domácnosti. Se čtyřmi sourozenci a rodiči bydlí 11 let v bytě 1:1 v chudinské čtvrti, která je v ČR symbolem zkázy, sociálního vyloučení Romů a extrémně vysoké nezaměstnanosti. Příběh Stehlíkové dokazuje, že i ghetto má své osvícené a kladné hrdiny.

„Sebrala jsem odvahu a s pomocí agentury odjela. Začátky byly těžké. Když jsem se po čtyřech měsících vracela domů, nevěřila jsem, že jsem to dokázala. Byl to nádherný pocit,“ vzpomíná. Děti si ji zamilovaly. Braly ji jako součást rodiny. Jezdila s nimi na kole do školy, vařila jim, žehlila a po hraní ukládala spát. Na společných fotkách vypadá jako jejich starší sestra. „Problém byl jazyk. Teď už je to ale pohoda, základy holandštiny jsem zvládla,“ říká chůva.

„Jsme rádi, že to dělá, i když cítíme stesk. Podívá se, jak to chodí v cizině a naučí se cizí jazyk,“ tvrdí její otec Václav.

„Svým způsobem překonala sama sebe,“ míní Květoslava Zůnová z obecně prospěšné společnosti Omni Tempore, která pomáhá vzdělávat nezaměstnané a která byla po kurzu pro au-pair se Stehlíkovou v kontaktu.