Mostecké Čepirohy si dělají zábavu samy. Lidi čekají na hřiště a čerpají vodu

Zdroj: DeníkCo vedlo místní k založení klubové hospůdky na jihozápadním okraji města, kde žije jen pár set Mostečanů? „Cílem bylo sdružit lidi a myslím si, že se nám to daří,“ konstatuje provozovatel, 44letý Bohumil Bucha, který v této části Mostu bydlí od šesti let. „Je tu klid a už jsem si tu zvykl,“ vysvětluje, co ho v Čepirohách drží.

V klubu se pravidelně konají státní i komunální volby, a další akce si Bokavara pořádá sama. Jsou to třeba dětské dny, vánoční minitrh a turnaj v nohejbalu, takzvaný Memoriál Zdeňka Kareše, což byl starousedlík, správce fotbalového hřiště, znalec místní historie a kronikář. „Kde kronika skončila, to nevíme,“ povzdechne si 43letý Josef, který v Čepirohách žije 17 let.

Z pláží jezera Most zmizí balvany. Nahradí je kamínky pro lepší chůzi

Původní obecní kronika, která je ve státním archivu, končí rokem 1953. Nová se začala psát v 60. letech, ale po připojení obce k městu zmizela. V klubu visí na zdi alespoň dobové fotky staré vsi, ze které kvůli těžbě uhlí zůstalo jen torzo. Pár opravených domů a zchátralé chlévy bez zvířat. Většina lidí bydlí v novostavbách, hlavně v barevných okálech, které jsou vidět z páteřního silnice.

„V Čepirohách se žije dobře, ale dlouho bojujeme o multifunkční hřiště. Děti nemají svůj plácek na košíkovou nebo malou kopanou. Letos se to má ale hejbnout a město snad hřiště postaví,“ tvrdí Josef a ukazuje na palouk mezi okály a silnicí. Místní dali na trávu branku na fotbálek a dva kůly na síť, aby mohli hrát nohejbal. „Hrajeme ho na přírodě, ona je to větší prča, posekáme trávu a nalajnujem,“ směje se Josef.

Městská rada v červenci schválila vyhlášení veřejné zakázky na výstavbu hřiště v lokalitě Čepirohy. „Jedná se o realizaci nového venkovního víceúčelového hřiště v blízkosti řadové zástavby na pozemku s travnatou plochou,“ informovala mluvčí radnice Klára Vydrová.

Voda v suterénech

„Je to tu super, ale stále máme problémy s vodou,“ říká 58letý Oldřich, který se v lokalitě usadil před jednadvaceti lety. „Když jsem sem přišel, tak ani v jednom sklepě nebyla voda, ale pak se tu propadla silnice, dutinu zasypali cementem a popílkem a od té doby doby je v domech voda,“ lamentuje. Oldřichovi vadí, že ani po průzkumu a vrtech se řešení nikdy nenašlo.

„Čerpáme, čerpáme, čerpáme,“ potvrzuje Josef. V jímce prý mívá i půl metru rezavé vody, která rychle opotřebovává čerpadlo. „Ta voda se nedá použít ani na zalévání zahrádek,“ postěžuje si.

Éru hornictví, které urychlilo rozvoj obce, ale způsobilo i její zánik, připomíná u silnice zachovaný činžák, kde byly původně šachetní byty. „Bylo to jako se starým Mostem. Tady se taky bouraly domy a dál vznikaly nové,“ zavzpomíná starousedlík na zahrádce pod výsypkou.