Likvidační akce začala v září, kdy tam celníci začali navážet téměř 27 tun tabáku a cigaret. Deník o tom informovala Yvona Matějková ze středočeského celního úřadu. „Pašovaný tabák a cigarety pocházejí zejména ze zemí bývalého Sovětského svazu – a v případě tabáku dochází nejčastěji k jeho zneužití při dopravách v rámci členských zemí Evropské unie a deklarování jiného účelu použití, přičemž končí jako surovina při nelegální výrobě cigaret," konstatovala Matějková. Podle jejích slov by uváděné množství kuřiva, pokud by se dostalo do prodeje, znamenalo desetimilionový únik na spotřební dani.

Ani nyní se ale bytelné válce, devastující vše, co se pod ně dostane, nezastavily. Po zničení kuřiva došlo na likvidaci 11 tun padělků zboží nesoucího známé značky, pocházejícího ponejvíce z Číny, Vietnamu a Turecka. Pokud by se jednalo o originály, jejich hodnota by se blížila 27 milionům korun. Jde buď o zásilky zajištěné přímo během dovozů, nebo následně během úprav – či až při prodeji hotových falzifikátů. Ne vždy totiž tyhle věci přicházejí se zahraničí v té podobě, v jaké se pak objeví v prodeji (ponejvíce jako součást nabídky pro zákazníky stánků v tržnicích). Zvlášť textilní výrobky v poslední době často přicházejí do České republiky jako legální zboží. Jako věci bezproblémové, které si nehrají na nic lepšího, než ve skutečnosti jsou. Trička, mikiny, sportovní soupravy, bundy, čepice nebo třeba prádlo jsou k nám dopravovány bez značek – a až zde se na ně v utajených dílnách došívá nebo nalepuje označení chráněné ochrannými známkami, které z nich udělá věc žádanou (a třeba v očích dětí někdy dokonce i tu jedině správnou).

Aktuálně drtička ničí nejen napodobeniny textilu z dílen renomovaných výrobců, ale také zfalšované kabelky, boty, oděvní doplňky – a dokonce i hračky, školní nebo kancelářské potřeby. Třebaže se v těchto případech přímo nabízí možnost využít zabavené věci pro potřeby humanitárních a charitativních organizací, dětských domovů, sociálních ústavů a podobně, většina napodobenin zboží světových značek stejně končí právě v drtičkách nebo ve spalovnách. Před dalším využitím by totiž musely být odstraněny ochranné známky, což leckdy není možné. I v případě, že by se to povedlo, je často likvidace nejsnadnějším řešením. Zmiňované organizace by totiž zneužitá loga musely nechat odstranit na své náklady – což lze zlevnit například díky využití práce vězňů – ale také by k takovému postupu musely získat souhlas oprávněných zástupců příslušné značky. Tedy právě těch, které prodej padělků připravuje o zisky.
Drcení „značkového odpadu" na Litvínovsku již podle slov Matějkové spěje do finále. V příštích dnech pak dojde na likvidaci poslední komodity – lihovin. Také ty čeká zničení. Musí se vylít, přičemž k likvidaci dochází v čističkách odpadních vod. V minulosti býval alkohol prodáván i v dražbě – tahle možnost ale definitivně padla s metanolovou aférou, kvůli níž každá láhev musí mít jasně vysledovatelný původ. Ano, existovala by možnost nechat udělat testy – bylo by však nesmyslné chystat dražbu, jejíž náklady na přípravu značně převýší možný výnos… Pitivo zabavené podloudníkům tak už nikoho nerozjaří, ale zamíří do kanálu.