Ladislava Myšičková z Obrnic je nezaměstnaná třináct let. Na Burzu práce v mosteckém Repre přišla jako první. Hodinu před zahájením. „Snad tu něco seženu,“ říká 50letá žena. Nevědomky vešla dál, když dveře nikdo nehlídal. Nikdo z pořadatelů si jí nevšímá. Jakoby k akci patřila. Vypadá jako personalistka. V ruce ale drží aktivizační plán od magistrátu. Stanoví, co musí dělat, aby řešila hmotnou nouzi. Protože má od lékaře změněnou pracovní schopnost, může dělat jen něco. „Třeba vrátnou nebo strážnou,“ sípe Myšičková. Je silně nachlazena. A pro některé zaměstnavatele prý příliš stará. „I to my řekli,“ vzpomíná na diskriminaci.
U střeženého schodiště do velkého sálu se tísní asi sto uchazečů o práci, další přicházejí. Nahoře na ně čekají náboráři z desítek firem. „Mami, my jsme nevzali omalovánky,“ oznamuje dítě v tlačenici. „K čemu ti budou, teď nejsme na počítačích,“ odpoví máma. „Mami, nechci, aby si chodila na počítače,“ zlobí se dítě. „Už můžete dál,“ volá pořadatel.
Většina lidí spěchá ke stánkům zaměstnavatelů. Druhý proud obklopí stůl úřadu práce. Od dvou referentek chtějí razítko, že byli na burze. „Nejdříve si všechno projděte,“ upozorňuje desítky lidí referentka. Jedna žena chce potvrdit aktivizační plán. „Papíry od sociálky nepotvrzujem,“ krčí rameny referentka. „Tak se dohodněte!“ zlobí se nezaměstnaná a odchází na povinné kolečko po burze. Několik lidí hlásí, že pozvánku na povinnou návštěvu burzy zapomněli. Bojí se problémů. Ochotná referentka si je zapisuje na důkaz, že přišli. „Co teď mám dělat, jít domů?“ ptá se obézní zapomětlivec. „Dám si to fláknout na papír, že jsem tu byla,“ říká, pár minut po otevření burzy, blondýna se zlatými prsteny na prstech. „Kam se všichni do prdele hrnou?“ diví se. „Proč tu všichni stojíte? Měli jste si hledat práci a ne čekat na razítka!“ rozčiluje se Hana Blažková z úřadu práce. Dav si vzdorovitě brouká. „Žádám vás, všichni si budete hledat práci,“ zvyšuje hlas Blažková a přísně ukáže na mumraj u náborářů. Někteří boj o razítko vzdávají a jdou ke stánkům. Jiní protestují: „My už jsem tam byli.“
Nezaměstnaný Miroslav Melichar je k vřavě netečný jako budhistický mnich. Sedí v klidu na kraji pódia a čte si detektivku Vrah dostal Councorta. „Čekám až pominou fronty, poté se tu porozhlédnu a zkusím si najít práci,“ říká.
„Je to super,“ chválí akci Markéta Adamčíková, které končí rodičovská dovolená. Hledá práci sekretářky. Zaměstnavatelé ale spíše hledají dělníky do výroby, řemeslníky a techniky. A také profesionální vojáky. „Tak já přijedu,“ loučí se mladý muž s praporčíkem České armády Janem Vojtíškem. Během půlhodiny se o práci v armádě vážně zajímali tři lidé. „Navštíví nás v našem oddělení náborů v Ústí nad Labem,“ sděluje praporčík. Rekruti se ptají nejčastěji jaké jsou zákonné podmínky a co vojna obnáší.
Burza trvala 6 hodin. První hodnocení bude známo dnes.