Být ženou kolem čtyřicítky, mít malé dítě a sehnat vhodnou práci, to dá docela zabrat. Průmyslové zóny 43letou Moniku z Litvínova nelákají. „To může být dobrá zkušenost pro mladé a bezdětné lidi nebo pro starší, kteří už mají odrostlé děti a mohou dělat na směny,“ říká nezaměstnaná matka, která uvázla v evidenci úřadu práce.

Vyučená aranžérka - zahradnice hledá obživu sama a zajímá se o všechno. Jenže potřebuje zaměstnání na ranní směny, při kterém zvládne rodinu. „Dítě chodí do školky, takže práce v sobotu a neděli pro mě nepřipadá v úvahu. Na Mostecku je těžké něco najít,“ povzdechne si. I když má rozjednanou práci v jedné firmě, přišla do mosteckého hotelu Cascade na tradiční Regionální veletrh pracovních příležitostí, kde ještě nikdy nebyla. Doufá, že ji něco osloví.

Pětihodinový veletrh je spíš burza práce. Tentokrát na zahájení nečekají u vstupu stovky nezaměstnaných, ale jen dvacítka lidí v rouškách a další se trousí. Pro evidované z úřadu práce je akce poprvé nepovinná. Volná místa nabízí deset firem z Ústeckého kraje. Jde převážně o průmysl, který stabilizuje provoz a doplňuje hlavně uvolněná místa. Žádné masové nábory v nejisté době koronaviru nepořádá. „Zaměstnavatelé jsou v tuto chvíli značně opatrní, protože skutečně nevědí, co je čeká,“ vysvětluje místopředseda Okresní hospodářské komory Most Petr Scherer.

Nejvíce utrpěla oblast služeb, perspektivní zůstávají technické obory. Firmy poptávají hlavně kvalifikované řemeslníky a střední technické kádry.

Komora dlouhodobě upozorňuje, že české školství na poptávku reaguje pomalu a rodiče mezitím odklánějí děti do jiných odvětví, kde se hůře prosazují. „Přitom v řemeslech a technice mají zaručen výdělek a zaměstnavatelé se o ně budou ještě dlouho přetahovat,“ upozorňuje Scherer.

I proto město Litvínov zakládá Technický klub pro děti a mládež, aby teenagery přitáhlo třeba k robotice. „Snad se to podaří,“ říká Scherer. Podle něj je zásadní, aby měl speciální kroužky kdo vést, protože odborníků pro práci s dětmi moc není.

Průmysl ale nehledá jen inženýry a lidi do výroby. Například údržbářská společnost Bilfinger shání třeba zámečníky a svářeče. „To jsou naše nejčastější profese, protože pracujeme v areálu Unipetrolu. Každý měsíc nabíráme kolem sedmi, osmi lidí,“ tvrdí personalistka Petra Vorlíčková. Firma přijímala i v nouzovém stavu, protože práce bylo dost - v chemičce byla velká zarážka. „Lidi jsme potřebovali,“ popisuje personalistka.

Nabírají i Severočeské doly, které mohou rozšiřovat těžbu uhlí, a Česká pošta, která shání ženy i muže pro doručování a přepážky. Pošta hledá dokonce i brigádníky s řidičským průkazem a minimálně výučním listem. Průmysl ale vede. Provozní elektrikář má nástupní plat až 35 tisíc korun, skladník 25 tisíc a šička 20 tisíc.

Za prací do Ústí

Trhu práce se přizpůsobil 49letý Roman z Litvínova, který dělá řidiče v Ústí nad Labem. „Já vím, že je to docela dálka, ale když tu nic jiného není, musím jezdit tam,“ svěřuje se. Pendluje vlakem a vstává i ve tři ráno. Nezaměstnaný už byl čtyři měsíce, takže je rád, že nějakou práci má a že mu ji koronavirová krize nevzala. Přesto se podle něj žilo lépe před rokem 1990. „Stát by se měl víc starat,“ poznamená.

V květnu měl Most celkem 3 102 evidovaných nezaměstnaných, v dubnu 2 879. Dřív bylo hůř. V roce 2004 žilo v celém okrese přes 15 tisíc lidí bez práce a nezaměstnanost přesáhla v obcích Bečov a Obrnice 40 procent. Teď je tam několikrát nižší.