Poprvé v průběhu druhé světové války byla také bombardována Praha. Údajně omylem, což však někteří historikové vyvracejí. V pořadí již patnáctý nálet na chemický komplex vybudovaný Němci si nevyžádal žádnou oběť. STW bombardovalo 25 čtyřmotorových letounů typu Boeing B – 17 Flying Fortress. Škody v areálu závodu byly vyčísleny na 2 miliony Říšských marek.

Hned následující noc se spojenci nad oblast v okolí Mostu vrátili, aby uskutečnili celkově již šestnácté vzdušné napadení chemické továrny. Toho se ujalo britské letectvo RAF, které tak dílo zkázy dokonalo, i když se o příliš úspěšnou akci nejednalo. Přesto si bombardování vyžádalo jednu oběť. Shodou okolností jí byl Říšský Němec, rodák ze zrovna ničených Drážďan, který zemřel v mostecké nemocnici, kde podlehl zraněním.

Nálety na továrnu STW v roce 1945
16. ledna – velký noční nálet britského letectva RAF prakticky vyřadil chemičku z provozu. Do konce války už nenajela na výrobu, pouze se odklízely sutiny a opravovalo. Bylo napočítáno více jak sto obětí na životě.
14. února – denní nálet amerického letectva, které nemohlo bombardovat Drážďany z důvodu hustého dýmu a ohně nad městem.
15. února – noční nálet britského letectva RAF. Akce si vyžádala 1 oběť.
5. března – poslední letecký útok na továrnu provedly dvoumotorové letouny britského Bomber Command RAF. Napočítáno bylo několik desítek obětí.

V Drážďanech, stejně jako před půldruhým rokem v Hamburku, vypukla po bombardování ohnivá bouře, která si vybrala svou krutou daň v podobě desetitisíců mrtvých. Město totiž bylo přeplněno lidmi. Kromě jeho obyvatel se zde totiž nacházelo obrovské množství uprchlíků z východních zemí Třetí říše. Podle pamětníků bylo možné vidět nad Krušnými horami ohromnou rudou záři a cítit, jak se chvěla země.

V tu dobu se v saské metropoli nacházela mostecká rodačka Getrud Pollak, která zde byla na přeškolení jako pomocnice protiletadlové obrany. „Bylo to hrozné. Byli jsme s dalšími děvčaty schovány v krytu, když jsme vyšly ven, bylo město v jednom ohni. Všude byl takový zvláštní zápach a nesnesitelné horko," vzpomínala po letech, když přijela do svého rodného města. Domů se z drážďanských sutin dostala až později, protože zároveň byla také členkou německého červeného kříže, takže musela pomáhat těm, co peklo přežili.

Chemička to také schytala

Při bombardovací kampani proti Drážďanům to také schytala chemička v Záluží u Mostu, blízké okolí a také samotný Most. Rozbombardované a hořící saské město 14. února bylo zakryté hustou clonou černého dýmu a osádky amerických čtyřmotorových bombardérů 8. letecké armády, startujících ze základen na Britských ostrovech, měly pro tuto možnost stanoveny alternativní cíle. Jedním z nich byl také Most a jeho blízká výrobna pohonných hmot v Záluží. Stroje se smrtonosným nákladem, kterých přiletělo celkem 25, se nad Mosteckem objevily po poledni. Před půl jednou hlásil pozorovatel Kaudetzky z Einstzstabu při podniku SUBAG, který pečlivě zaznamenával průběh náletu hlavně z pohledu jednotlivých šachet, že na město jsou shazovány zápalné a tříštivé bomby.

Ve 12.28 hodin zase hlásil werkmeister Grumpmann z dolu Julius II, že bomby zasáhly chemičku STW. „Ze seřazovacího nádraží u STW je vidět, jak se valí hustý černý dým," dodává Grumpmann. Již z větší části poničený chemický závod utrpěl další zásahy a byl prakticky vyřazen z provozu. I přesto, že STW už vlastně pohonné hmoty po velkém lednovém náletu britské RAF nevyráběla, měli poměrně hodně práce hasiči.

Bomby padaly i na Most

Kromě závodu bylo také zasaženo samotné město Most. Asi 20 metrů od budovy městských jatek vybuchla jedna bomba, která dům, starý zhruba 80 let, zcela poničila. Navíc poškodila ještě další budovy v okolí. Do základů po zásahu pumou vyhořelo skladiště městských podniků v Kopistské ulici. Ve stejné ulici byl také poškozen dům stavitele Josefa Wagnera, který v březnu 1945 žádal odškodnění po německém státu. Vzhledem k tomu, že válečné události nabraly směr k brzkému konci a pádu Třetí říše, zřejmě se odškodnění nedočkal. Škody hlásili také v Souši, Janově, Rudolicích. Bomby dopadly i na nedaleký Duchcov. Ten den byla Američany také poprvé bombardována Praha.

Následně se bombardéry, tentokrát to však byly už v noci 15. února stroje britského letectva RAF, objevily nad Mosteckem znovu. Ty dokonaly dílo zkázy. Podle německých záznamů letouny začaly akci před půl jednou v noci. Einsatzstab ohlásil konec bombardování až deset minut před třetí hodinou. Nálet si vyžádal jednu oběť.

O život přišel pětačtyřicetiletý wachmeister Walter Meitzner, shodou okolností rodák z právě zničených Drážďan, který podlehl následkům utrpěných zranění v mostecké nemocnici. Do konce války už Mostecko zažilo pouze jeden nálet, a to 5. března 1945.