Někdo té oblasti říká divočina. To proto, že tam nejsou žádné ulice s domy a příroda si na výsypkách dělá, co chce. Do vysídlené krajiny s komíny, rourami a závorami, která může připomínat vědeckofantastické romány Julese Vernea, se už přes půl století chodí jen pracovat. A občas jezdit na kole.

U silnic lemovaných houštinami, smetím a industriálními stavbami bylo liduprázdno už před nálezem bomby v nedaleké chemičce ve středu 21. srpna. I poté, co byl vyhlášen zákaz vstupu do okruhu 1,5 kilometru od pumy, vypadá blízké okolí zakázané zóny opuštěně. Lidi nejsou vidět. Pracují za ploty v objektech, které dál fungují. Nemusely jako chemička omezit provoz, protože jsou od bomby dál. Policejní pásky či betonové zátarasy k nim cestu nepřekřížily.

„Zátarasy najdete určitě u muzea,“ říká řidič kamionu, který zastaví na děravé silnici u černé skládky poblíž bývalých Kopist. „Mně se to omezení nedotklo, ale sleduju to. Jsem místní a o tohle se musí člověk zajímat,“ komentuje řidič z Litvínovska nález bomby a přípravu na její likvidaci. „Původně mluvili o středě, ale teď jsem slyšel o pátku. To je dobře, protože nebudu doma,“ odlehčuje situaci.

Ta je hodně nepříjemná pro Podkrušnohorské technické muzeum, jehož areál leží blízko bomby a policie ho preventivně do odvolání uzavřela. Žádné auto u brány nestojí, uvnitř je klid. „Všichni musíme být doma, povolen nám byl jen vrátný,“ říká do telefonu ředitel muzea Zbyněk Jakš.

Podle něj omezení přišlo v tu nejnevhodnější dobu. Rekreantům končí letní dovolené a hledají poslední zážitky. Muzeum muselo kvůli bombě odřeknout řadu zájemců o prohlídku interaktivní hornické expozice. „Pro nás je to dost citelná ztráta,“ upozorňuje Jakš. Doufá, že muzeum se bude moci opět otevřít v sobotu 31. srpna. Zatím jsou u areálu zátarasy, které se značkou Zákaz vjezdu brání v jízdě po silnici směrem k Minervě, kde leží letecká puma.

„Kdyby měl člověk strach, tak nemůže nic,“ svěřuje se o pár stovek metrů dál 72letý Jirka. Jde pěšky do jedné z menších fabrik, které stojí před zákazovým pásmem a nemusely se zavřít. Jirka je jediný chodec široko daleko. Obvykle se v téhle industriální pustině jezdí autem. Do své vrátnice to má senior od tramvaje skoro dva kilometry.

„Sem žádný autobus nejezdí, takže to musím odchodit, ale někdy mě nějaký známý vezme autem,“ říká pracující důchodce. V době, kdy stavební dělníci objevili ve výkopu v chemičce pumu, v zaměstnání nebyl. „Když jsem střídal kolegyni, řekla mi, že tam našli bombu a nikoho nepouštěli nahoru, na Minervu, kde je zadní vchod do chemičky. A taky mi řekla, že to byli policajti oznámit,“ dodává vrátný. Z oblasti, kde pracuje, nemá deprese. „Za tu dobu jsem si zvykl,“ poznamená. „Měli v plánu, že šachta pojede dál, a tak to tady zlikvidovali a nic. Takových vesniček zrušených!“

V oblasti bylo několik vesnic - Růžodol, Lipětín, Záluží a Kopisty. Jejich historie sahala až do 13. století. Na historický mapách, ještě než do této části Mostecka vstoupil těžký průmysl, jsou vidět pole, louky, lesíky, vodní plochy a šňůry venkovských usedlostí. Na jihu vynikaly Kopisty, byly centrem oblasti, kde se pěstovalo obilí i ovoce. Na pastvinách se pásly krávy a ovce.

„V Kopistech a okolí byla řada rybníků známých již ve středověku, odkud byl kapry zásobován trh v širokém okolí,“ píše se v Knize o Mostecku. Až v 19. století vznikaly v okolí první továrničky, třeba cihelny a sklárna. Také v Záluží, kde dnes stojí chemička, postupně sílil vliv hlubinné těžby hnědého uhlí. Zlom nastal v roce 1939, kdy němečtí nacisté začali budovat v Záluží závod na výrobu válečného benzinu z uhlí. Důsledky jsou znát dodnes. Aktuální bomba je jednou z mnoha, které Britové a Američané shazovali v letech 1944 a 1945 na chemičku, aby ji zničili a urychlili tím konec 2. světové války.

Hasičský záchranný sbor minulý týden požádal veřejnost, aby v souvislosti s řešením mimořádné události v chemičce, respektovali zákazy vstupu do prostor za továrnou směrem na Růžodolskou výsypku. „Vedle železniční trati, zastávky Minerva a přilehlé obslužné komunikace, je uzavřen i celý prostor vytipovaného potenciálně ohroženého perimetru, tedy i část cyklostezky 3106 a okolní cesty a pěšiny,“ informovaly úřady.

„Oblast průběžné kontrolujeme,“ sdělila krajská policejní mluvčí Ilona Gazdošová. Během uplynulého víkendu nezaznamenali policisté žádné nedovolené vstupy či vjezdy do zóny. Zda se tam někdo přes zákaz dostal, nelze zjistit, protože stálé hlídky u všech cest nestojí. Například na cyklostezce 3106 vedoucí do zakázané zóny od severní části jezera Most byla v pondělí policejní páska s nápisem Zákaz vstupu stržena.

Také litvínovští strážníci jsou připraveni opět kdykoliv pomáhat. Jsou v kontaktu s krizovým štábem. „Když bude potřeba, tak výkon služby posílíme,“ sdělil velitel Městské policie Litvínov Martin Klika.