„Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina," recituje Vladimír Hron na úvod rozhovoru. „Když Limonádníka na plese zahraje a zazpívá, bude-li tam mít i teplé prádlo jako Joe ve slavném filmu," zajímá mě. „Teplé prádlo nezapomenu. A budu po celý večer pít Kolaloku, jsem skutečný klon Limonádového Joe. Nikdy nepiji alkohol, spolužáci mi kvůli tomu říkali Limonádový Joe. Už tehdy ho televize dávala jako film pro pamětníky, byl takzvaně fousatej. Ale my ho jako žáci osmé a deváté třídy bezmezně milovali."

Koho jste měl z této legendární české westernové parodie nejradši?

Vedle Limonádového Joe krásnou Winifred a padoucha Daga Badmana i jejich hlášky. Všechno v tom filmu do sebe zapadalo, já pak v restauraci hlásil: „A mě sklenici Kolalokovy limonády! (smích)".

Viděl už jste i ústeckou verzi?

Zatím ne. Ale když jsem v Mostě v Neprakťáku veřejně zpíval s kytarou, jedna z mých prvních písniček bylo So Far. Ve filmu ji zpívá Karel Gott, ode mě ji v sobotu uslyší jubilejní Ples Ústečanů. Tu písničku jsem točil i do televize do svého pořadu Jsou hvězdy které nehasnou. A dokonce v originálním filmovém kostýmu, půjčeném z Barrandovských ateliérů. Mám na to krásný vzpomínky, teď bude Česká televize reprizovat moje Hvězdy od pondělka do čtvrtka celý měsíc, možná dva…

Padl vám kostým Joea?

Dokonale. A protože se tehdy dva dny zkoušelo a třetí točilo, trávil jsme v něm krásné tři dny. Užíval jsem si to, po natáčení jsme ho nechtěl sundat. Měl jsem i originál kolty od zbrojířů z televize, chodil jsem tam po studiu a točil kolty celej den. Samozřejmě nebyly nabitý…

Jaký je váš vztah ke zbraním?

(rozpačitě) Velmi neutrální. Krom toho, že jsem si jako malej kluk hrál na vojáky, mám legrační zážitek v předminulého roku. Kamarád mi říká „Ty pacifisto, pojď si se mnou zastřílet," a vzal mě na střelnici. A já ho porazil v klasický střelbě, kdy se tasí pistole z pouzdra a střílí na dvacet, třicet metrů. „Ty chodíš střílet?" nechápal to. „V životě jsem opravdovou pistoli nedržel v ruce," já na to. Ale asi k tomu mám vztah, možná jsem v některém z minulých životů byl kovboj. A asi jsme si na to jako kluk hrál tak často, že mi to teď jde.

V čem vám je Joe sympatický?

Na filmových westernech, na Joeovi i Vinnetouovi, jsem miloval romantickou přímost a trošku romantickou, možná pro někoho až neuvěřitelnou hrdinskost a džentlmeskost. Já měl vždycky tyhle vlastnosti rád. Ale tím, že se tyto vlastnosti dnes trošku vytrácejí, že nemáme příklady podobného rázu, jde dnes společnost směrem, kterým jde. Limonádových Joe, D´Artagnanů a Vinnetouů je dnes žalostně málo.

Žádná vlastnost vám na Joeovi nevadila?

(smích) Ne. Hodně se mi líbilo, že je to až tak přitažený za vlasy, že je to pěkná parodie. Dokázali si udělat legraci i z „klaďáctví". Přišlo mi, že to Brdečka trefil přesně. Je to geniální v tom, že parodie ať už dobra, nebo zla byla a je dokonalá. A je to tak noblesní, že mě to baví. Považuju to za jedno z nejlepších děl tehdejší československé kinematografie.

Nebyla to i sebeobrana proti režimu?

Zcela jednoznačně, mezi řádky jsou tam mnohé věci. I proto ten film svého času moc nepromítali, lidi si tam uměli najít ukryté věci. Ale byl to i hezkej útěk od reality.

Jaké bylo, obléct si po letech na zkoušce v Severočeském divadle kostým Limonádového Joe?

Úžasnej. Bude fajn, zazpívat si po letech „Můj Bóže, můj Bóže, jak ta se loká, ta úžasná Kolaloka…" Vždycky jsem si říkal: „Jestli bych si někdy něco chtěl V Karlíně zahrát, byl by to Limonádový Joe. V Karlíně jsem byl kdysi s maminkou i na panu Fialovi, to on Joea hrál ve filmu. Moje maminka milovala muzikály a operetu, jezdil jsme do Karlínského divadla s ní… Vidět Karla Fialu ve filmu i v muzikálu byl zážitek, zazpívat si pak Limonádníka v televizi bylo skvělé. Teď si to na Plese všech Ústečanů na pár písniček zopakuju.

Co po vás chtějí, abyste jako Limonádník na plese ukázal?

To se dovím až tam. Ale panu dirigentu Formáčkovi i pořadateli Kymličkovi jsem řekl, že na tom nezáleží. Jsem pro každou špatnost (smích), improvizaci miluju. A protože tu roli mám najetou, jsme ochoten sehrát jakýkoli dialog s nějakou herečkou. Nějakou legraci spácháme, i když s orchestrem ústeckého divadla to pro mě bude premiéra. Mám rád velká tělesa, loni jsem jel vánoční turné se sedmdesátičlenným orchestrem. Těší mě velká kapela, klidně i bigband, dělá mi to radost. Je to vždycky pocit souznění, takový to „za odměnu".

Co plánujete?

Na letos čtyři velké věci, ale jen něco mohu prozradit. Pojedu velké turné k 25. výročí úmrtí Freddieho Mercuryho, České hězdy zpívají Queen, tuším v šesti městech včetně Liberce. Vystoupí Davidoví Kraus i Uličník, Bohuš Matuš, padlo jméno Kamila Střihavky… Jede se se živou kapelou Prague Queen, je tam i nějaká hala a finále v květnu ve velkém sále pražské Lucerny. V neděli k němu budeme točit TV upoutávku, turné je od února do května…To je taková moje rocková tvář, z těch ostatních chystám velké překvapení. Prozradit můžu jen, že půjde o nové album s asi dvaceti písničkami. Chci si zopakovat svůj projekt Vánoční hvězdy, opět jet velké turné, které si už ale nemohu produkovat sám. Teď čekám, jak se vyjádří partneři. Loni na konci roku slíbili, že nám přidají peníze…