Badatelé hledají rodiny a příbuzné mužů z Mostecka, kteří bojovali na Západě

Je to možná neuvěřitelné, ale podle posledních výzkumů bylo příslušníky československé zahraničí armády na západě přes tři stovky Mostečanů. Vzhledem k celkovému počtu našich zahraničních vojáků, kteří prošli boji v Polsku, ve Francii, na Středním Východě a později třeba u Dunkerque je to možná jen nepatrný zlomek, ale z pohledu Mostecka jako takového má toto číslo velký význam.
Oblast kolem Mostu byla známa už od počátku vzniku Československa jako region levicově smýšlející, a to hlavně díky pracovní síle, která se zde nacházela, zejména pak kvůli těžbě hnědého uhlí, protože šachty, kterých bylo na Mostecku jako hub po dešti, zaměstnávali nejen místní, ale také ty, kteří se sem za prací stěhovali.

Spíše na Západ

Je to možná právě kvůli levicovému smýšlení tak trochu neuvěřitelné, ale těch, kteří když došlo na obsazení pohraničí a později i obsazení zbytku republiky hitlerovským Německem volili cestu spíše do naší západní armády více, než těch, kteří šli do později vytvořené čs. zahraniční jednotky v SSSR.

„Dozajista není bez zajímavosti fakt, že bližší výzkum ukázal, že Mostečanů sloužilo v západní armádě na naše poměry opravdu hodně," říká Edvard D. Beneš ze Severočeského leteckého archivu Most, který se společně s Karlem Otto Novákem, předsedou spolku badatelů, právě tímto výzkumem zabývá. Intenzivně se oba historikové účastí Mostečanů na bojištích západní fronty zabývají poslední dva roky. „Předtím jsme o některých věděli, ale bylo jich podstatně méně. Významně nám pomohl seznam, který vydal Vojenský historický ústav a také skutečnost, že se vedení města Most rozhodlo zprovoznit Mezinárodní památník obětem II. světové války, kde jsme chtěli právě vyzdvihnout účast Mostečanů v druhé světové válce," říká dále Beneš s tím, že v expozici památníku je věnována část právě Zápaďákům. Ale nejen jim. Snažili jsme se zachytit zde co největší počet jmen i z východní fronty, z letectva RAF. Nechybí ani další, kteří měli co do činění s účastí ve válce.
V armádě na západě tvořili většinu místní rodáci. Nejvíce samozřejmě z Mostu, další z Litvínova, ale nechyběli ani muži z okolních obcí. „Překvapivé množství chlapů bylo například z Lomu," doplňuje Novák s tím, že oba badatelé chystají o mužích ze západní pozemní armády vydat publikace.

Hledají rodiny, chybí fotky

Publikace by se měly v letošním roce objevit dvě. „Vzhledem k tomu, že chceme navázat na loni vydanou brožuru o letcích RAF z Mostecka, a k počtu pozemních vojáků, musíme vytvořit několik dílů. Počítáme se třemi," přibližuje plány Beneš. Přípravy vrcholí. Seznam s medailonky jednotlivých mužů už je hotový. Doplňují se fotografie. „Těch je zatím bohužel málo, ale jsme rádi za ně. V současnosti stále ještě hledáme rodiny nebo příbuzné, abychom mohli nejen publikace, ale i expozici v památníku obohatit. „Byli bychom rádi, kdyby se třeba příbuzní ozvali, aby se na někoho nezapomnělo. Fotografie přefotíme, dokumenty okopírujeme a zase vrátíme," říká Novák.

Nejen Češi, ale i Němci a další

Za hranice, bojovat proti nacistické okupaci republiky mířili z Mostecka nejen Češi. Vzhledem k významné mostecké německé menšině to byli také Němci, nebo ti, co se k německé národnosti hlásili. Podstatnou část mužstva tvořili Židé.

Jedním z nich byl například Emil Heller, rodák z dnes již neexistující obce Holešice. Jeho otec Alfred Heller, byl dlouholetým funkcionářem a také předsedou Německého fotbalového svazu v Čechách. Ještě za Rakouska – Uherska bojoval s c. a k. byrokracií, aby mohl v českých zemích působit německý fotbalový svaz. Přesto, že se hlásil k německé národnosti, když došlo na obsazení pohraničí a zbytku Československa, neustál kvůli svému židovskému původu boj s fašismem.

Společně s manželkou Marií, a mladším synem Kurtem nakonec zahynul v koncentračním táboře. Všichni tři zahynuli v koncentračním táboře.

Když Emil Heller přijel po válce do vlasti a zjistil, že nikdo z rodiny nežije, rozhodl se zůstat v zahraničí, protože už ve Velké Británii byl v důsledku superarbitračního řízení či přidělení do čs. civilních úřadů propuštěn z vojenské činné služby. Trochu kuriózní údaje uvedl při svém vstupu do čs. zahraniční armády v dubnu 1945 mostecký rodák Petr Putera. ten totiž tvrdil, že je ukrajinské národnosti.

Krycí jména a zapomnění

Někteří také kvůli ochraně svých příbuzných, kteří zůstali doma, používali krycího jména. Například rodák z Třebušic Karel Alt, užíval jméno Stárek. Mostecký rodák Thaddaus Tandler, protože předtím sloužil v německé armádě a nechtěl přivést svou matku žijící v Mostě do maléru, užíval jméno Boris Neruda. Další z mosteckých rodáků Josef Schejbal, který také musel nejdříve narukovat do německé armády, užíval jméno Jiří Hron. Po válce, když se většina Mostečanů sloužících v západní zahraniční armádě vrátila domů, už bylo pomalu jisté, že na další vývoj událostí v osvobozeném Československu bude mít hlavně Sovětský svaz a po únorovém komunistickém puči v roce 1948 i jeho přívrženci. Proto tito muži oblékající battledress doslov upadli v zapomnění.

„Když se ohlédneme zpět, tak na naše západní letce RAF se díky komunistické propagandě mělo zapomenout, ale na muže z pozemní západní armády se opravdu zapomnělo. Netýkaly se jich, až na výjimky, komunistické perzekuce 50. let. Chceme je proto expozicí v památníku a publikacemi připomenout uzavírá Edvard D. Beneš.