Na školních chodbách, kde dopoledne švitořili žáci se specifickými poruchami chování a učení, je odpoledne ticho, ale za pěti dveřmi si ještě někdo povídá. V opuštěných třídách sedí v jedné lavici dva lidé. Věkově je od sebe dělí několik generací, ale spojují je příběhy. Ty, které společně čtou v knihách. Slabikování tu nikoho nepřekvapí. Tady děti potřebují víc času, trpělivosti a lásky.

Iniciativa Hravé čtení je pozoruhodným rituálem, který se bez přerušení opakuje už třináct let každé pondělí od října do konce května v Základní škole profesora Zdeňka Matějčka v Mostě. Skupina babiček se ve 13 hodin schází na pohoštění v ředitelně, ve 14 hodin si ve školní knihovně každá vyzvedne jedno družinové dítě a do 15 hodin se věnují četbě a rozhovorům na nejrůznější témata, která z textů vyplynou. Proberou přitom třeba přírodopis, vlastivědu či historii. Důležité je, že jsou u toho sami, v klidu a nic je nehoní. „To, co děláme, je v tomto 21. století něco mimořádného. V době, kdy já jsem měla děti malé, bylo čtení knih naprosto běžné a normální,“ řekla Deníku 77letá Marie.

Necelá desítka babiček, většinou mosteckých učitelek v penzi, začala pomáhat školákům od 2. do 5. tříd v roce 2006 na popud ředitelky Hany Ajmové. Cílem je pomoci dětem se čtením nad rámec klasické výuky. „Pracují s knihou, ilustracemi a s babičkami si u toho vyprávějí. Pro všechny je to přínosné,“ sdělila ředitelka. Podle ní je na setkáváních cenná také pravidelnost a důslednost, což dnešní děti potřebují. „Cokoliv s nimi děláte systematicky, má pro ně užitek,“ dodala.

Vznikly i zvláštní pracovní listy s metodikou výuky čtení a babičky s dětmi mohou používat také tablety se speciálními jazykovými programy.

Mezigenerační komunikace v tichém prostředí funguje. Například jeden uzavřenější chlapec, který má Aspergerův syndrom, si půjčil české pověsti a když si mohl vybrat, zvolil si Karla IV. „Ten kluk najednou ožil. Začal mi povídat, že také pojede na ten Karlštejn, co ho ten Karel nechal postavit, a já jsem žasla, že na mě vychrlil všechno, co ví. On to v sobě nosil a najednou dovolil nahlédnout do svého já. To je moc důležité, protože některé děti nemají chuť se otevřít. S poruchami musíme počítat,“ svěřila se Marie.

Děti neznají řadu slov

V pondělí 20. května bylo poslední Hravé čtení v tomto školním roce, další začne v říjnu. Podle pedagogů v penzi mají děti mezery ve znalosti pohádek a neznají už řadu slov, třeba nůše. Hravé čtení pomáhá dětem rozvíjet slovní zásobu, zlepšovat vyjadřování, porozumět textu, vnímat svůj hlas, správně dýchat a povzbuzovat chuť k samostatnému čtení. Tato aktivita získala v roce 2013 významné ocenění, druhé místo v soutěži Senior roku v kategorii Nejlepší senzační klub seniorů – Nadace Charty 77.

„Celý proces je dlouhodobý. Jde vlastně o vzájemné obohacování, děti plus senioři. Jde nám všem o to, aby děti našly tu správnou cestu ke čtení, aby jejich slovník byl bohatý, aby jazyk, jako jedno z nejpevnějších pout národa, se neustále rozvíjel a spojoval nás,“ řekla tehdy jedna ze čtecích babiček.