Lenka Poděbradská je v mosteckém azyláku rovný měsíc. Utekla tam před svým despotickým partnerem. „Jsem tu se svou dcerou. Mám ještě syna, ale ten je právě se svým otcem. Bál se utéci s námi. Jsou to desetiletá dvojčata," vypráví svůj příběh.

Nechce se věřit, že týrání trpěla celých 12 let. „Byl to můj první muž v životě a já si myslela, že jeho chování je normální. V lednu už jsem si ale řekla, že je toho dost, že už víc nesnesu." V Mostě nejprve strávila jednu noc na krizovém lůžku, po sedmi dnech strávených ve speciálním zařízení v Ústí nad Labem se pod Hněvín vrátila a už je tam čtyři týdny.

A zhruba za další čtyři čeká ji i všechny další klientky stěhování. Na svědomí ho bude mít rozsáhlá rekonstrukce. Po jejím skončení se ženy vrátí do úplně nového prostředí.

„Oprava začne v pondělí. Trvat bude šest měsíců," říká Blahoslav Číčel z mostecké Diakonie, pod níž azylák spadá.
Rekonstrukce začne sanací základů, aby do budovy dále nezatékalo. „To tu ještě budeme. Čeká nás skákání přes příkop," usmívá se Číčel. Kolem 15. května ale bude muset objekt osiřet a oprava odstartuje naplno. „Vybuduje se nové schodiště, zateplí plášť a udělá fasáda. Chybět nebude ani oprava sociálních zařízení. Nejdůležitější je ale pochopitelně vybudování druhého patra," popisuje Blahoslav Číčel.

Protože celá akce způsobí, že zařízení přijde o bezbariérovou ubytovací jednotku v přízemí, vybuduje se nová právě ve 2. patře. Aby se do ní zajistil přístup, postaví se venku výtah.

Klientky se na přechodnou dobu nastěhují do ubytovny velebudické střední školy. „Měli bychom tam být určitě tři měsíce, ale může to být i déle," uvádí Číčel.

Nyní je v azylovém domě 30 lůžek, konkrétně pro tři ženy bez dětí a sedm s dětmi. Tato čísla se výrazně promění. „Ze tří míst pro bezdětné budou čtyři a ze sedmi míst pro matky jich bude rovnou čtrnáct," konkretizuje Číčel.

Pochybuje, že by nové prostory měly trpět nevyužitelností. „Poptávka po našich službách je poměrně vysoká, takže myslím, že nová místa využijeme. Loni jsme z kapacitních důvodů odmítli asi 30 zájemkyň," říká.

Jestli se do zrekonstruovaného azyláku vrátí i Lenka, není jisté. Základní pobyt tam činí čtyři měsíce, pak se situace s každou klientkou řeší individuálně a může se prodloužit až na rok. Lenka by každopádně od května měla nastoupit do práce a shání si byt. Kdyby ale měla pod křídly azylového domu zůstat dalších několik měsíců, nevadilo by jí to. „Tady jsou všichni neskutečně hodní. Chovají se k vám jako rodiče, přátelé. Musím před nimi smeknout," dodává Lenka, která rozjela i jiný boj. Boj se závislostí na drogách.