Za záplatované plátno ani nějakou tu kupku hnoje pod ním se tady nestydí. V Ředhošti na Litoměřicku se běžně konají velké trhy, prodávají se tu i výpěstky zemědělců nebo zvířata. Už několik víkendů sem ale jezdí také stovky lidí za bijáky. O uplynulém víkendu hrálo „vesnické autokino“ Mizery navždy a Jumanji, teď promítnou Muže v černém a horor Sinister.

Jde o atrakci, kterou by nejspíš mimo časy epidemie až tak moc lidí nevyhledávalo. Šlo by se prostě do kamenného kina. Koronavirus a související vládní opatření boom takzvaných drive-in kin, která zažila největší slávu před desítkami let v USA, nesporně podnítil. Že je zdraví na prvním místě, připomíná v Ředhošti i drobnost. Kdo nechce kvůli obavám o negativní test vůbec vylézt z auta, ale rád by si i na něčem pochutnal, může si o pochoutku zavolat. Menu lidé dostanou se zaplacením vstupného u brány tržiště.

Filmy v Ředhošti promítají na plátně o rozměru 5 x 10 metrů lidem do jejich aut už několik let. Loni ale zažilo autokino na hranici Ústeckého a Středočeského kraje enormně úspěšnou sezonu. Hlavně zjara, kdy šel do právě zavíraných kin očekávaný dokument Víta Klusáka o pastech čekajících na děti na internetu V síti. „Neměli to kde promítat, lidé o to měli obrovský zájem, třikrát jsme to museli opakovat,“ ohlíží se provozovatel trhů Jiří Tošil. Konec sezony ale i za časů epidemie přišel v létě, kdy lidé přestali jezdit: začala zase sezona letních kin. Teoreticky šlo autokino vzkřísit na podzim s další uzávěrou. Ale to bývají v oblasti velké mlhy. Navíc by to asi stejně nešlo. Podle předsedy Asociace provozovatelů kin (APK) a vedoucího děčínského kina Sněžník Martina Pošty stála o to jít se svou technikou do autokin s říjnovým lock-downem řada provozovatelů kamenných kin. Ale hygiena to nepovolila.

O to, aby v ředhošťském autokině šlapalo všechno jako po drátkách, se stará 14letý Štěpán Nevolin. Operuje z budky, kde je projektor, ale i mixážní pult. Ten vysílá zvuk do antének na střeše budky a z nich jde zvuk do autorádií. Štěpán před zahájením promítání pravidelně obchází auta. V pátek si o radu, jak naladit tu správnou frekvenci k filmu, řekl třeba pár, který přijel z půl hodiny vzdáleného Libušína u Kladna. Do Ředhoště běžně jezdí na trhy. Další diváci měli u auta kempinkové sezení a plánovali tu přespat.

Štěpán Nevolin radí řidičům, jak si naladit signál k filmu.Štěpán Nevolin radí řidičům, jak si naladit signál k filmu.Zdroj: Deník/Jaroslav Balvín

Štěpán pomáhá i těm posádkám, kterým zvuk trochu šumí. Obvykle jim doporučí, ať přejedou o kousek dál, kde bude signál lepší. Se smíchem popisuje, že na zdejší projekce přijela už i auta bez rádií. „Půjčili jsme posádce drátová sluchátka, která si propojili s telefonem. Zapojili si jen bluetooth, a potom zvuk slyšeli,“ líčí mladík.

Pro Ilonu Škamlovou z Litoměřic bylo páteční promítání zážitek i přesto, že pršelo. „Připadala jsem si bezpečně jako doma. Vzala jsem si z bytu i deku a bylo mi tak teplo jako u krbu. Ale zároveň jsem se cítila i součástí nějaké kulturní akce. Jako když jsem si mohla dřív vyjít mezi lidi,“ popisuje mladá žena.

Také podle Pošty je autokino zážitek sám o sobě. A to i bez ohledu na to, co se promítá na plátně. „Asi to není něco, co by chtěl mít člověk každý týden. Ale působí to romanticky, odvážně. Když chce člověk na rande, autokino není tak špatné místo,“ směje se předseda APK. Připouští, že kvalita filmového zážitku v autokině bývá různá. Z autorádia, byť by bylo sebekvalitnější, nikdo nevytáhne prostorový zvuk jako v multiplexech, které do audiovybavení investují miliony. Kvalita obrazu v autokině záleží na počasí i vypulírování předního skla. V pátek v Ředhošti začalo divákům pršet a stěrače jely v závěru Mizerů naplno. A kdo si nevzal deku jako Ilona, stál většinou s motorem nastartovaným po celou dobu.