Betonový bunkr z roku 1936 měl v mosteckém hnědouhelném dolu Šverma namále. Hrozilo mu zničení. Vojenský historický ústav ho však zachránil a přestěhoval do Vojenského technického muzea v Lešanech. 

"Nakládání betonového bunkru pomocí dvou speciálních jeřábů proběhlo až nečekaně hladce a předválečné opevnění o rozměrech přibližně obývacího pokoje cestovalo na kamionu v běžném silničním provozu,“ řekl tehdy Robert Speychal z Vojenského historického ústavu Praha a doplnil, že se tak těžký bunkr dosud nikdy před tím nestěhoval.

Samotná vykládka v Lešanech byla o něco složitější, než jeho naložení, protože železobetonový kolos musel být usazen do předem vyhloubeného lůžka poblíž hlavního vchodu muzea.

Tato odolná pevnůstka byla jednou z asi osmi set objektů československého opevnění. „Počet členů posádky závisel na počtu hlavních zbraní a střílen. Ke každé zbrani byl přidělen střelec a pomocník,“ dodal pracovník Vojenského historického ústavu s tím, že výzbroj tvořily těžké nebo lehké kulomety. Výhodou řopíku byla jeho cena a také díky malým rozměrům nízká pravděpodobnost zasažení nepřátelským ostřelováním.