Když se boural Most, byl jste mladý archeolog. Jaké to bylo, zkoumat něco, co vám mizí před očima?

Obtížně představitelné. Říká se, že starý Most byl šedivý, ale tehdy bylo šedivé všechno, i každé naše město, v čele s Prahou. Tady nadto skončila jakákoliv údržba domů a důsledky pro každodenní život byly zřejmé. Pořád ale zůstávala impozantní stavební podstata, seskupená do monumentálního a ještě živého celku. Pořád se konaly trhy na II. náměstí, nad nímž se zvedal minoritský kostel, děkanský kostel a nad tím vším čněl Hněvín. Celek jedinečný a nenahraditelný. Pořád fungovalo divadlo, do něhož mimo jiné pravidelně jezdilo Činoherní studio z Ústí. Na I. náměstí byl antikvariát, který nabízel leccos, třeba prvorepublikové knížky s obálkami Josefa Čapka. Že tohle všechno zmizí, každý věděl, sotva ale mohl domýšlet.

V té době byla určitě obtížně představitelná i situace archeologie. Čeho se jí nedostávalo?

Chyběly jí zkušenosti s výzkumem městských areálů a neměla ani zázemí, které je k takovým výzkumům potřebné. Zázemí se postupně podařilo vytvořit v expozituře Archeologického ústavu Československé akademie věd, která v Mostě existovala od roku 1953. Značné zásluhy měl Drahomír Koutecký, úplně nestandardní vedoucí expozitury v době, kdy mostecký výzkum začal. V expozituře fungoval dokonale seřízený mechanismus, v němž každý měl své nezastupitelné místo dokumentátorky Anna Hrodková-Kozlová a Helena Jonášová, fotograf Rudolf Polánek, měřiči Emilie a Jaroslav Březákovi, paní v laboratořích. Vynikající byli i brigádníci, kteří na terénním výzkumu pracovali, těch byl opravdu dlouhý zástup.

Na co se výzkum hlavně zaměřil?

Výzkum města Mostu se od počátku soustředil na několik témat, která jsme pokládali za nejpodstatnější. Samozřejmostí byl výzkum významných staveb, děkanského kostela Panny Marie, minoritského kláštera, kostela sv. Václava, komendy křižovníků s červenou hvězdou. Město Most mělo tři náměstí různých tvarů. Ještě na počátku 70. let nebylo zřejmé, jak tento výjimečný útvar vznikl. Teprve díky archeologickému výzkumu s jistotou víme, že město Most vzniklo nadvakrát. Někdy kolem roku 1230 bylo založeno v menším rozsahu, kolem poloviny 13. století přibyla část s III. náměstím. Dalším tématem byly mostecké domy, jejich počátky a středověké proměny. Samozřejmou kapitolou byl každodenní život města Mostu, poznávaný především odkryvy parcel za městskými domy.

Je pravda, že teprve během likvidace se zjistilo, o jaké významné kulturní bohatství přicházíme?

Jistě, proto se koneckonců archeologické a stavebně historické výzkumy dělají: chceme vědět víc. Každé z témat mosteckého výzkumu přineslo velmi podstatné výsledky, o nichž jsme předtím měli nanejvýš mlhavé tušení. Bylo by snadné srovnat stav znalostí o středověkém a časně novověkém Mostě před a po archeologickém výzkumu.

U Mostu třeba nadto a bez nadsázky říct, že nevíme, o co jsme přišli. Každý podobný výzkum se totiž dokáže zabývat jen malou částí informačního potenciálu, který složitý městský celek uchovává. Zachází se vzorkem, určeným několika faktory. Nějakým způsobem volíme a zdůvodňujeme témata výzkumu, máme určité poznávací možnosti. K tomu je stanoven finanční rozpočet a čas na výzkum, ani jedno nejde překročit. Kdyby starý Most přežil, jeho rekonstrukce po roce 1989 by vyvolala rozsáhlé archeologické a stavebně historické výzkumy. Díky nim bychom možná věděli ještě víc, než po usilovné archeologické kampani v 70. letech. Archeologické poznávací možnosti se totiž neustále a dost podstatně rozvíjejí.

V mostecké knihovně jste na březnové besedě o likvidaci města řekl, že vás jedna věc znepokojuje: že je to příběh, který není dokončený. Co jste tím myslel?

Smysl archeologického či historického poznávání spočívá v komunikaci s veřejností, proto nakonec tyto obory existují. U starého Mostu je těch položek, které zůstávají nedokončené, až nápadně mnoho. Pavel Zahradník sepsal rozsáhlou historii jednotlivých mosteckých domů, leží v rukopise. Jan Muk s neobyčejnou akribií provedl stavebně historický výzkum řady mosteckých staveb, výsledek leží v rukopise. Obě tato díla už dávno měla být dostupná na CD, vymyslet by určitě šlo i vhodnou knižní publikaci. Heide Mannlová se dlouhá léta zabývala obrazovou dokumentací starého Mostu, výsledek čeká na publikaci. Heide Mannlová a Ferda Čermák natočili jedinečný film o starém Mostě, zůstal na celuloidu a zatím marně čeká na digitalizaci. Rozsáhlé soubory archeologických nálezů by měly být součástí muzejní expozice o starém Mostě.

Proč neexistuje nějaký veřejně dostupný ucelený soubor zachráněných památek, dokumentů, filmů a fotografií o likvidaci města? Kam se poděly cenné zbytky či věci z vykopávek?

To kdybych věděl. Všechny nálezy z archeologického výzkumu města Mostu jsou deponovány v Oblastním muzeu v Mostě. Pro nás to je samozřejmě optimální řešení, za které jsme vděční. Faktické předání fondu do muzea ale zatím neproběhlo, není vůbec snadné. Vytvoření toho, nač se ptáte, vyžaduje dobrou a vytrvalou vůli. A peníze.

Je ještě něco, co se zkoumá, co ještě není vysvětleno?

Přirozeně. Časy se mění, a to nejen v písni Boba Dylana, a každá doba si klade svoje historické otázky. U starého Mostu budou přibývat další a další otázky, na které naši následovníci budou velmi obtížně hledat odpověď.

Často říkáte, že archeologové nejsou od toho, aby objevovali, ale aby řešili problémy. Co tím myslíte?

Archeologie je poznávací obor, klade si určité otázky, které řeší terénním a jiným výzkumem. Lze si třeba připomenout výzkum města Mostu. Bylo by absurdní přijít a začít objevovat. Na začátku jsou pokud možno jasně definované otázky a rozbor možností jejich řešení.

Nyní se hovoří o možném bourání Horního Jiřetína. Jaký je váš postoj?

Obrovský problém. Archeologie, která se zabývá krajinou, ukazuje hodnotu historických sídel. Z úzkého pásma při patě Krušných hor mnoho nezbylo, Horní Jiřetín patří k výjimkám. Tento kousek české krajiny měl pozoruhodnou historii. Byl soustavně osídlen až ve 13. století, v krajinném systému plnil důležité funkce. Dnešní Horní Jiřetín uchovává příznačný půdorys, jemuž kraluje mohutný barokní kostel. Historie jiřetínského kostela ale začíná ve 13. století.

Po roce 1989 nebylo snadné spočítat sídla, která v severozápadních Čechách zmizela kvůli hnědému uhlí. Je jich kolem stovky. Když se podíváte od Jezeří, spatříte nezměrnou devastaci, vymykající se lidské představivosti. Tady by měl někdy jednat náš parlament. Uhlí je pryč, zůstaly sociální problémy. Po této zkušenosti by měla být nepřijatelná jakákoliv úvaha o další likvidaci sídel. Žádný argument neobstojí, kořistnický přístup k naší krajině lze srovnat s chováním někoho, komu je zima, a tak bez rozmyslu pálí knihy, které zdědil.

Na co rád v Mostě vzpomínáte?

Na mostecká náměstí, ulice a uličky. Na domy se sklípkovou klenbou a na malované stropy. Na červeně kvetoucí hlohy kolem kostela sv. Václava. Na někdejší expozituru Archeologického ústavu. Na mostecké archeology a celý zástup archeologických brigádníků. Na Annu Kozlovou-Hrodkovou a Helenu Jonášovou, a taky Evu Oubramovou, která psala básně na krabičky od cigaret. Ještě leccos zbývá.

prof. PhDr. Jan Klápště, CSc.

Narodil se 22. října 1949 v Turnově. Je předním českým odborníkem na archeologii středověku. Už sedmým rokem vede Ústav pro archeologii při Univerzitě Karlově v Praze.

V letech 1972 až 1984 se účastnil výzkumu města Mostu. Mimo jiné je autorem známé monografie Paměť krajiny středověkého Mostecka (1994), v níž shrnuje výzkumy v severočeské oblasti povrchové těžby uhlí.