Na Mostecku sametové revoluci předcházely pouliční protesty v Litvínově a Mostě související s katastrofální devastací životního prostředí, která se projevovala nedýchatelným smogem, zvýšenou nemocností a úmrtností, kyselými dešti ničícími Krušné hory a páchnoucí jedovatou řekou Bílinou. Přestože totalitní režim díky gorbačovské "pěrestrojce" připustil nedostatky, sliboval odsíření elektráren a zlepšení ekologické situace, ztrácel důvěru obyvatel.

Dnes si připomínáme 25 let svobody a demokracie po komunistické diktatuře, která od roku 1948 potlačovala základní lidská práva a neštítila se zločinů na lidech včetně poprav svých odpůrců.    

Po brutálním zásahu na demonstranty na Národní třídě 17. listopadu se Mostecko zapojilo do revolučního hnutí během několika dnů. Je důležité připomenout, že kromě umělců a studentů sehrálo v listopadu významnou roli na Mostecku Hnutí Brontosaurus, které se od 70. let angažovalo v ochraně přírody a svolalo jednu z prvních demonstrací na mostecký Plecháč. Tehdejší asfaltové náměstí v centru města se stalo dějištěm velkých protikomunistických manifestací (dnes tam stojí nákupní komplex Central). Klíčovou roli tehdy sehrálo mostecké divadlo, kde se během diskusí a setkání vytvářela první místní opoziční komunita. Vzniklo Občanské fórum Mostecka (OFM), líheň nové politiky, které sídlilo v Oblastním domě horníků a energetiků v Mostě (dnešní Repre, které se má bourat).

"Komunisté si nakradli"

OFM bylo aktivní i v roce 1990, kdy se chystaly první svobodné volby, měnilo vedení národních výborů měst Mostu a Litvínova i Okresního národního výboru, prověřoval se majetek komunistické strany a pátralo se po spisech a členech komunistiské státní bezpečnosti (StB) v okrese. Například v dubnu 1990 OFM uspořádalo na Plecháči protestní demonstraci s mottem "KSČ si nakradla a jak to dopadlo".

Sametová revoluce přinesla konec vlády jedné strany a svobodu. Od doby, kdy se obyvatelé Mostu, Litvínova, Meziboří, Lomu a okolních vsí scházeli na náměstích a cinkali klíči, uplynulo rovné čtvrtstoletí. Každý, kdo tenkrát přišel, aby podpořil snahu vrátit do tehdejšího Československa demokracii a svobodu, měl o dalším porevolučním dění ve státě určitě jinou představu. Dnes, s odstupem času, to každý potvrdí a může srovnat svá očekávání s realitou.