Přesvědčil ji její bývalý manžel, který měl mezi začínajícími podnikateli známé. Věděla, že jde do nejistoty. Bude co prodávat? A budou lidé nakupovat? A co když se režim vrátí, kde pak znovu sežene slušnou a dobře placenou práci?

„Po roce 1989 řada lidí nezačala hned podnikat. Byli jsme vychováni v komunistické éře, zvykli jsme si na jistotu. I já se změny obávala,“ vzpomíná. Když drogerii po pronájmu a úpravě nevyužitého suterénu v paneláku otevřela, s překvapením zjistila, že se daří.

Most byl po listopadu 1989 pro drobné podnikání atypické město Starý Most se svými krámky a dílničkami na historických náměstích a uličkách byl stovky let vytvářen pro obchod a trh, ale byl před sametovou revolucí zbourán. Nové město vznikalo v éře budování komunismu, který soukromé podnikání neuznává. Komunisté nechali postavit velké kolektivní prodejny a obchodní střediska. Drobní živnostníci v 90. letech neměli tolik peněz na pronájem či koupi tak velkých ploch. Fenoménem sídlišť se staly večerky a malé provozovny služeb v suterénech paneláků.  

Obchůdek na sídlišti byl ideální, nikde žádný supermarket, lidé chodili. Tehdy si mohla dovolit prodavače, teď už je sama. Ekonomická situace se zhoršovala postupně od nástupu zahraničních řetězců koncem 90. let. Tržby klesaly, zákazníků ubývalo. „To bylo docela kruté.“

Nevzdala se. Uskromnila se, přizpůsobila trendům a má stálou klientelu. Platba bankovní kartou a poradenství je samozřejmost. Chodí k ní i lidé, kteří něco nemohou sehnat. V marketech jim třeba řeknou, že ten výrobek se nevyrábí, což ale nemusí být pravda. „My, co jsme zůstali v malých obchodech, jsme kvalifikovaní prodavači, ne vybalovači zboží. Nás nemusí zákazník hledat mezi regály. Proto k nám rádi chodí i starší lidé, kteří potřebují poradit.“ Prodávalo by se jí lépe, ale obyvatelé severu Čech nemají moc peněz.

A co ji těší? Když zákazník řekne, že u ní rád nakupuje. „To mě nabíjí energií.“ I ona má chvíle, kdy chce se vším praštit, ale pak si uvědomí, že v 55 letech je nejlepší být ve své drogerii.