Jsou to pijavice. Pijavice tvoří samostatný řád a patří do nadřádu opaskovců a třídy kroužkovců. Na světě rozpoznáváme 800 až 1000 druhů pijavic, přičemž na území České republiky nyní známe 24 druhů. Jejich velikost se pohybuje od 5 mm do 12 centimetrů. Většina u nás žijících jsou predátoři – živí se nitěnkami, pakomáry nebo jejich larvami.

„Druhů, které se živí coby ektoparaziti krví, je u nás šest: jeden saje na vodních ptácích, čtyři na rybách a pijavka lékařská na savcích. Ta saje tak jednou za půl roku, přičemž dožívat se může až pěti let,“ říká naše přední expertka na tuto problematiku Nela Kubová, která se jí zabývá již sedm let.

Tělo pijavic je ze 70 až 80% tvořeno vodou a dýchají povrchem těla. „Suché by uhynuly, proto musí být stále ve vlhku,“ dodává.

Jak se rozmnožují?

Pijavice jsou hermafroditi, příbuzné žížalám. Opasek se jim tvoří, oproti žížalám, který ho mají po celý život, jenom v době kopulace. „Při ní se pijavky omotají kolem sebe a vymění si samčí spermie. Než začnou kopulovat, vytvoří se jim vzpomínaný opasek, odkud vylučují sliz do nálevky pod opaskem, kam oba jedinci nakladou kokony s jedním až třemi oplodněnými vajíčky. Po 6 až 8 týdnech z nich vylezou mladé pijavice o velikosti jeden centimetr. Malí ektoparaziti, mezi něž právě patří i pijavka lékařská, si pak musí najít hostitele, nejčastěji jsou to v tůních, kde žijí, obojživelníci. Ale aby pijavky pohlavně dospěly, musí se předtím alespoň jednou za život přisát k savci,“ líčí neuvěřitelně zajímavý cyklus Nela Kubová. Co dělají pijavice v zimě? Zalezou 20 až 30 centimetrů hluboko do bahna a tam přezimují.

Čím je pijavka užitečná?

Pijavka má v přední a zadní části svého těla přísavku a ve 3 čelistech několik tisíc miniaturních zubů. Když se přisaje, začne se zahryzávat zuby jako pilkou. Současně s čelistmi se otevírají i otvory slinných žláz. Sliny obsahují až 100 rozdílných bioaktivních látek, které se při sání pijavky dostávají do lidského těla.

„Jsou to například analgetika, aby přisátí hostitele nebolelo a pijavka mohla v klidu a nepozorovaně sát,“ vysvětluje Nela Kubová. Ze stejného důvodu v

vypouští do krve hostitele i hirudin, látku proti srážení krve. Slinné žlázy pijavky však obsahují i antibiotické látky, které v těle hostitele likvidují záněty, látky, které zlepšují imunitu hostitele a mají řadu dalších blahodárných účinků. Proto se říká, že pijavky čistí krev. Neméně zajímavý je i další efekt na lymfatický systém člověka. Ten se časem u každého člověka zanáší spoustou toxických látek, které vstřebáváme při našem nezdravém způsobu života.

Zanesená lymfa přestává proudit, tvoří zjednodušeně řečeno zátky a vznikají otoky a další komplikace. „Nakousnutím při sání krve naruší pijavka také lymfatický systém. Sáním a podtlakem, který při sání vzniká, rozpustí tento pomyslný špunt a znovu rozproudí lymfatický systém. Nejčastěji se pijavky kvůli tomu dávají kolem kolen a do třísel, kde vedou hlavní lymfatické cesty a vznikají zde chlopně. Zkoušela jsem to a ve tříslech je to úplně nejlepší. Žádné těžké, unavené nohy. Připadala jsem si jako baletka,“ usmívá se mladá expertka.

To ale není zdaleka všechno…

Pijavky pomáhají i v plastické chirurgii – třeba po přišití uříznutého prstu přiložená pijavka urychlí lymfatické i krevní zásobení prstu, a tím i jeho regeneraci. Mohou se použít také po sportovních úrazech. Lymfa se rozproudí a bílé krvinky se mohou dostat do zánětlivého místa a za týden může být hotovo. Na křečové žíly stačí dvě pijavky na dva až tři týdny. „Hirudinem pijavky rozpustí městky, částečně je i vysají, navíc zlepší cirkulaci. Čerstvé křečové žíly takto pijavka zlikviduje velmi rychle,“ objasňuje Nela Kubová. A dále: hematom na hlavě není třeba řešit radikálně. Pijavka ho vysaje.

Využít je lze i při pomoci otěhotnět, kdy se přikládají zvenku na vaječníky, výrazně tak zlepšují jejich výživu a kondici. Jsou vhodné i na léčbu pooperačních jizev, přikládají se na transplantáty po popálení kůže, léčí alergie, to zase souvisí s obsahem imunolátek v jejich slinách.

Jak se do ní krev vejde?

Tělíčko pijavky je ploché. Vyplňuje ho z valné části objemná dutina, takzvaný žaludek, se spoustou slepých komůrek. Pijavička zvládne vysát velké množství krve a díky tomuto žaludku a komůrkám dokáže několikanásobně zvětšit svůj objem a až 10–12krát svou váhu.

Zásadní je, že pokud si pijavici pořídíte, nelze ji nikomu „půjčit“. Každý musí mít svůj exemplář z některé z farem, které jsou certifikované a pod trvalým veterinárním dohledem. Jinak hrozí přenos některých chorob krví.

Jak pijavky chovat doma ?

Chov pijaviček v domácím prostředí je velmi jednoduchý a nenáročný. Je zapotřebí jen výměna vody vždy, když „chovatel“ zaznamená její kalení či změnu barvy. Interval se nedá přesně určit, protože je závislý na teplotě okolí i vody, na množství pijaviček v nádobě, na čase od jejich posledního použití a podobně.

Dá se říct, že výměna vody z běžného vodovodního řadu postačuje jednou týdně. Lepší je voda mírně odstátá. Do víčka nádoby se udělá pár drobných otvorů pro přístup vzduchu. Víc ke svému životu u nás doma pijavička nepotřebuje.

Někomu se mohou hnusit

„Lidem se to často hnusí. Léčba pijavkami také nemá okamžitý efekt. Není ani nejlevnější, protože za jeden kus pijavky dáte dvě stě korun.“ Toto byl stručný seznam negativ, které je Nela Kubová ochotna připustit.

A co vy?

Při jakých onemocněních je léčba pijavkami vhodná a při jakých ne?

* onemocnění srdce, regulace vysokého krevního tlaku
* křečové žíly, flebotrombóza, tromboflebitida, bércové vředy
* diabetická noha, počínající gangréna
* bronchitida, bronchiální astma
* glaukom, bolesti hlavy, ateroskleróza
* chronická hepatitida, cirhóza jater
* žaludeční vředy, zánět slinivky břišní, chronická zácpa
* onemocnění imunitního systému s kožními projevy ( alergie, psoriáza, ekzémy)
* gynekologická onemocnění ( zánět vaječníků, dělohy, neplodnost)
* zbytnění prostaty, hemeroidy
* krevní podlitiny, otoky, traumata, zlomeniny
* bolesti zad a kloubů, revmatismus

Léčba pijavkami není vhodná při hemofilii, těžké anemii, nádorech, nízkém krevním tlaku, v těhotenství.
Zdroj: www.pijavice–leci.cz

Nela Kubová, 27 let

Přední expertka na problematiku pijavic v České republice se narodila v Ústí nad Labem, nyní žije v Brně. V Ústí absolvovala Gymnázium v Jateční ulici a poté na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor systematická zoologie a ekologie.

Pijavicemi se zabývá sedm let a věnovala jim bakalářskou a diplomovou práci. A nyní i doktorskou práci na téma „Ekologie českých pijavic“. „Projela jsem už 150 lokalit a zkoumám optimální podmínky pro jednotlivé druhy pijavic u nás,“ říká Nela Kubová.
A jak se k vědeckému zkoumání pijavic dostala? „Původně jsem se chtěla zabývat hlodavci, ale už v prvním ročníku vysoké školy mě začali bavit bezobratlí. Zašla jsem na skupinu hydrogeologie. Nechtěla jsem se ale specializovat na vodní hmyz, a tak jsem se zeptala, zda je možné téma pijavice…,“ vzpomíná na své odborné začátky.

Mezi její záliby patří výlety, cestování, umění, četba knih a fenka Mája, kříženka jezevčíka.