Zámek v Oberpöllnitz prošel za staletí mnoha přestavbami

Dodnes stojící hradozámek s přilehlým rytířským statkem, jehož hospodářské stavení bylo v roce 1946 částečně strženo, obsahoval kdysi komplex budov s několika dvory, obytnou budovou, stájí a stodolou.

Hrad vznikl zajisté přestavbou starého panského dvoru, který prokazatelně změnil potom v průběhu staletí několikrát svou podobu. Svědectví o tom dává také ještě patrný letopočet 1414 a 1848 ve svorníku vstupního portálu.

Rozsáhlé úpravy a modernizace

Zatímco zpočátku stála v popředí hlavně obranyschopnost, převládla později na přelomu 15. a 16. století touha po obytnosti a reprezentaci, která byla důvodem neustálých stavebních změn.

Pravděpodobně rozsáhlá přestavba a modernizace byla uskutečněna za času majitele Bernarda z Pöllnitz (1569 - 1628), věhlasného saského kancléře z rodu Schwarzbach. Kolem roku 1620 byl jím hrad přestavěn do reprezentativního renesančního zámku.

Z toho času pochází typický volutový štít, obelisk, geometrická a rostlinná výzdoba vnitřních prostor. Kolem roku 1730 proběhla další větší modernizace interiérů za nového majitele rytířského statku Julia z Jobinu.

Ten nechal ve druhém poschodí v jiho-jihovýchodní části budov upravit dřívější rytířský sál pro reprezentativní účely, krom toho nechal také bohatě vyzdobit štukový strop, uprostřed s dvěma erby. Jeden patří rodu Jobin a druhý jeho paní Janě Augustě rozené z Wackerhagenu.

Její rodiče byli předcházejícími vlastníky zámku a panství. Obě rodiny byly v přímé nástupnické panské linii po roce 1721, když se rodový zámek v Pöllnitz, naposledy v držení gosecké větve, stal majetkem rodu Schwarzbach.

Šlechtické sídlo obklopené bažinami

Starou podobu hradní dispozice, bohužel, dnes s jistotou neznáme. Původně sloužil hrad jako opevněné šlechtické sídlo, byl založen jako opěrný bod v době kolonizace této oblasti.

V první etapě výstavby vznikl pevný blatný hrad, podobný okolním hradům v Triptis, Roda a Niederpöllnitz, který obklopoval ze severní a východní strany bažinatý, hluboký vodní příkop. Ten plnil svou obrannou funkci po dlouhá staletí, takže i později vybudovaný zámek jím byl obklopen. Zámecká přestavba bezpochyby vznikla při rozbourání hradní věže. Poslední zbytky vodních příkopů byly po druhé světové válce zasypány.

Uprostřed dispozice pravděpodobně stála původní obranná věž, která byla přestavbou na kruhový zámek integrována do nádvoří s funkcí schodišťové věže. Východním směrem od zámku se rozkládal park se vzácnými dřevinami, který existoval až do roku 1946 a byl přístupný dřevěným obloukovým mostem.

K zámku náležel také již od dávných dob mlýn u rybníku Muhlpöllnitz a poplužní dvůr Geheege s rozsáhlým hospodářstvím (tak zvanýVorwerk) a na severní straně další nemovitosti.

Páni z Weidy a pozdější fojtové

Nejstarší opevnění pochází nepochybně již z časů první vlny německé kolonizace oblasti Orlagau z přelomu 10. a 11.století. Vedle Niederpöllnitz se jednalo o jeden z nejdůležitějších bodů osídlení pravděpodobně nezávislé říšské ministeriální šlechty v nížině mezi Triptis a Weidou.

Dodnes není jasné, zda-li to byli ministeriálové krále, rodu Wettinů, Lobdeburgů nebo fojtů z Weidy, a odkud pocházeli. Z Frank, Švábska nebo Dolního Rýna? Jisté je, že rod se zde usadil již v raném středověku, neboť je častým svědkem v různých dokumentech fojtů z Weidy, Greizu a Plavna, sloužil a pomáhal v době válek.

Protože rytířské rody často používaly přídomek po obci, kde měli svůj rodový hrad, mohl vzniknout jejich název původně z lužickosrbského názvu Polnic. Tak v době druhé kolonizační vlny na přelomu 12. a 13. století mohly sloužit císaři k zajištění a správě osídlení původně slovanské země.

Páni z Weidy, kteří zastávali později úřad fojta, jsou v nynějším Vogtlandu jmenováni v listinách od roku 1122. Domníváme se, že vznik osady Pollnitz lze datovat do konce 12. až do poloviny 13. století. Ves Polnicz (zda Horní, Střední nebo Dolní není doloženo) byla prvně uvedena v knize fojtů již roku 1238.

Z hradu se stává postupně zámek

Zdejší svobodný říšský ministeriální rod si za léta vlády nevybudoval významnější postavení ani vlastní panství. Později, ve 13. století, se zde usídlil rod Reussů, kteří časem získali značnou moc a nezávislost.

S příchodem kolonistů jim bylo nutné vytvořit podmínky pro zřízení vlastní hospodářské existence. Tak postupně vznikly selské dědičné poplatky, hospodářský dvůr, šlechtický statek, panské sídlo, poplužní dvůr, klášterní dvůr, svobodný statek a tyto všechny se později spojily v jeden rytířský statek. V roce 1341 je v dokumentu fojta z Weidy jmenována Kateřina z Oberpöllnitz. Tato první zmínka potvrzuje existenci šlechtického sídla.

K roku 1414 existuje potom dokonce zápis o výstavbě nového domu v Oberpöllnitz, patrně se vztahuje k přestavbě starého hradu do zámecké podoby. S velkou pravděpodobností tehdy již vznikla téměř kruhová stavba s malým vnitřním nádvořím a uvnitř stojící schodišťovou věží. S touto výstavbou nového sídla v Oberpöllnitz souvisí také pozdější přemístění (roku 1438) panského domu z Niederpöllnitz. Sousední panství Niederpöllnitz bylo odevzdáno z neznámých důvodů šlechtickému rodu z Planitze.

Zámek sloužil za časů bývalé NDR jako bydliště pro převážně vysídlené rodiny a byl roku 1977 pro svou značnou zchátralost vyklizen a opuštěn. Naštěstí ale nedošlo k jeho stržení.

Zpracoval Petr Šafránek