Hned vedle děkanátu se nachází jedna z nejstarších budov celé dispozice tzv. „Frohnveste“, pocházející ještě z doby majetku hradu ke klášteru Altzella. Ta je ještě do 19. století uváděna v listinách jako mnišská budova.

Dřevořez pocházející z arkýře hradu, dnes vystavěný v knihovně kláštera, nechal vyrobit opat Martin z Lochau při přestavbě mezi lety 1512-13. Následkem reformace roku 1555 přechází majetek kláštera Altzella do vlastnictví saských kurfiřtů. Državy sekularizovaného kláštera tvořily základ pro správní úřad Nossen, jehož sídlem se stal právě zdejší hrad.

Mezi lety 1554-57 nechal vystavět saský kurfiřt August, z vylámaného materiálu kláštera Altzella, západní křídlo (tzv.„sálovou budovu“) na místě zbourané staré hradní věže.

Ta jim sloužila jako občasné ubytování při lovu a na cestách. Přístup do velkého sálu nové budovy byl veden po točitém renesančním schodišti. V prvním poschodí obsahovala tzv. „sál obrů“ a vedlejší obytné pokoje. Obývací pokoje kurfiřtů se nacházely v severní a jižní věži vedle sálu. Pro rozšiřující se potřeby úřadu byla mezi lety 1628-30, kurfiřtským stavitelem Ezechielem Eckhartem, vystavěna v jižní části dispozice další hlavní budova. Jejím předchůdcem byla tzv. „Stará, dlouhá stáj“, která je písemně uváděna k roku 1575. Tato tzv. „Nová budova“ sloužila k ubytování kurfiřtských ministrů a sluhů při jejich zdejší návštěvě.

Kurfiřty nahradili později vězni

Koncem třicetileté války, v roce 1646, byl požárem zničen dřevěný padací most a na jeho místě zbudován nový. V roce 1677 došlo ke stržení již nevyhovujícího tzv. „Starého zámku“, který rozděloval hradní nádvoří na dvě části – přední a zadní dvůr.

Poté následovala výstavba Kuchyňského křídla v těsném sousedství sálové budovy, při níž bylo použito materiálu ze starších konstrukcí. Přibližně od roku 1680 byl ubytován v Nové budově výběrčí daní a později vyšší úředník správy. Roku 1682 byla vystavěna nová branská věž. Ke zřízení nového příjezdu po kamenném mostě se čtyřmi oblouky, jenž byl vybudován z lomového kamene, došlo v roce 1714. Ten je dodnes beze změny zachován.

Zámek roku 1775 již nevyhovoval reprezentaci a přestal sloužil kurfiřtům jako místo odpočinku po lovech. Západní křídlo se v roce 1787 stalo pobočkou věznice Zwickau. Ale již roku 1857 došlo opět ke stavebním změnám západního křídla, které se změnilo pro potřeby a užívání obvodního soudu. Dále pak sloužil celý zámek již jako sídlo úřadů. V zámku se nacházel sociální úřad (důchody), justice a správa věznic. V roce 1877 byl zrušen Justiční úřad a jeho pravomoce byly přeneseny na Obvodní soud.

Od roku 1905 sloužily vnitřní prostory hlavní „Nové budovy“ jako místo pro slabomyslné dívky, avšak jen po dobu pěti let. Finanční úřad jako poslední opustil budovy v roce 1934 a tak došlo k přestavbě budov na obytné účely.

K vidění je výstava mučicích nástrojů

Mezi lety 1947-96 sloužilo přízemí západního křídla jako katolická kaple. V roce 1952 byl přenesen správní úřad do Míšně. Mezi lety 1954-85 bylo využíváno první patro západního křídla pro potřeby městského muzea. Roku 1981 započala sanace celého zámku, v prostorách muzea byly odkryty na stěnách původní malby a částečně restaurovány. Jižní křídlo a děkanát se staly v roce 1982 majetkem země Sasko. Ostatní části zámku zůstaly zatím ve vlastnictví a správě města Nossen.

Roku 1994 převzal celou památku do vlastnictví svobodný stát Sasko, společně s klášterem Altzella patří mezi chráněné saské památky. Následně došlo roku 1996 ke znovuotevření výstavních prostor na zámku, po předchozích restauračních pracích. Ve sklepě pod „Frohnveste“ je umístěna výstava středověkých mučicích nástrojů, které se na hradě používaly.

PETR ŠAFRÁNEK