Podoba města byla ovlivněna především polohou Horního zámku na Zámecké hoře, jakož i dalšími vládními stavbami knížat z rodu Reußů.

Industrializace učinila z Greizu později centrum textilního průmyslu, který je ovšem dnes téměř zaniklý. Město má kvůli své poloze v kotlině a díky zachovaným četným historickým stavbám přezdívku „Perla Vogtlandu“.

Centrum města je situováno v úzkém údolí Bílého Halštrova při ústí potoka Göltzsche. Důležitými většími městy v blízkosti Greizu jsou Gera, Zwickau a Plavno. Greiz loni oslavil 800 let své existence.

Rozvoj tkalcoven

Nejdříve patřil Greiz rodu Fojtů z Weidy (Vögt), od roku 1306 hrabata rodu Reußů užívala Greiz jako své sídelní město, jež v roce 1449 rozdělili na Unter a Obergreiz.

Z toho důvodu stojí ve městě dva rezidenční zámky. Teprve roku 1768 se spojily obě rodové linie zpět ke hrabství Reußů starších, kteří byli v roce 1778 povýšeni do knížecího stavu.

Velký požár zničil téměř celý Greiz roku 1802, o století později došlo k dalšímu požáru, který zničil několik městských bytů kolem Tomášské ulice. Při obnově byly vybudovány reprezentativní secesní stavby (Jugendstil), které tvoří celek.

V 19. století patřil Greiz k významným průmyslovým městům Německa, roku 1865 byl napojen na železniční síť (DB). Především díky výstavbě četných tkalcoven vlny, například když podnik Jiřího Schlebera z Reichenbachu přenesl hlavní závod do Greizu, rozšiřoval se průmysl ve městě, až patřil ke hlavním saským textilním městům.

V době nacionálního socialismu byli odpůrci systému nacisty stíháni a od roku 1933 bylo státním zmocněncem Bruno Bergnerem zavražděno 1942 obyvatel.

V průběhu druhé světové války byly stovky válečných zajatců, muži a ženy z Německa, totálně nasazeny v Sorgwaldu. Nejméně 102 z nich přitom přišlo o život, což připomíná památník obětí na zdejším hřbitově.

Ojedinělá knihovna

Greiz má vlastní divadlo, několik muzeí a rozsáhlou knihovnu. Vnitřní město se člení na dvě části: východně od Halštrova mezi Zámeckou horou a údolím řeky leží malé Staré město a na západní straně Halštrova je situováno Nové Město s reprezentativní Carolinenstrasse, jako hlavní třídou.

V parku se nalézá raně klasicistní Letní palác, který byl vystavěn mezi lety 1779 až 1789. Nápis na štítu rezidence zní „Maison de belle retraite“ - příjemný dům v ústraní, jak ho nazýval kníže Jindřich XI. (1722 - 1800).

Od roku 1922 je v jeho prostorách umístěna státní knihovna a sbírka mědirytin, kterou dal zřídit představitel starší linie rodu Reußů. Tato knížecí sbírka knih zahrnuje svazky hraběte Jindřicha XI. z doby kolem roku 1747.

Knihovna obsahuje rozsáhlou sbírku bohoslovecké, historické a přírodovědné literatury, encyklopedie a cestopisy. Součástí knihovny jsou ilustrované knihy, publikace o architektuře a zahradním umění, ale i sbírky francouzského osvícenství.

Koncem 18. století byly sbírky rozšířeny o spisy z francouzské revoluce. Dnes zahrnuje asi 40 000 svazků z doby od 16. do 21. století.

Silbermannovy nádherné varhany

Evangelický městský kostel Sv. Marie, jenž byl poprvé uveden v listině roku 1225, byl zničen při požáru roku 1802. Současně shořely také velké Silbermannovy varhany, ale v klasicistním slohu byl kostel znovu vybudován.

Architektem byl Krystián Bedřich Schuricht, jenž postavil kostel a dolní zámek přímo u sebe. Zajímavé je, že věž nestojí v západním průčelí stavby, ale nad chórem ve východní části.

Teprve roku 1881 byly po dlouhé době vestavěny varhany, přiměřené významu stavby, od Urbana Kreutzbacha z Borny, které byly roku 1919 firmou Jehmlich z Drážďan přestavěny a zvětšeny, takže se staly největšími kostelními varhanami východního Durynska.

Pod kostelem je zazděna krypta knížat a hrabat Reußů starších. Vedle dolního zámku stojí tzv. Hauptwache (hlavní strážnice), klasicistní stavba, která slouží dnes jako informační centrum pro turisty.

Klasicistní městskou siluetu na břehu Halštrova doplňuje třípatrová, trojkřídlá dispozice lycea, východně od Dolního zámku, jež byla vybudována v roce 1875.

Kromě toho se v Greizu zachovalo velké množství obytných budov v historickém slohu, secesní stavby jsou k vidění zejména v Tomášské, Hradní, Trhové, Lesní a Leonardově ulici.

Park se počítá k nejhezčím krajinným parkům Durynska. Areál vznikl již kolem roku 1650 jako zahrada s bylinkami pro zásobování kuchyně a byl později několikrát přetvořen.

Jeho dnešní vzhled pochází z let 1873-76, jako u jiných dvorních parků té doby byl založen v anglickém slohu. V tomto parku se nalézá Letní palác a Kuchyňský dům. Nedávno zde po rozsáhlé sanaci vznikla kavárna.

Zpracoval Petr Šafránek