Mám rád zvířata. I když doma nemám žádné. Ani psa. Teď se na jeden den budu muset starat ale najednou o smečku až třiceti opuštěných psů.

V rámci reportáže Na vlastní kůži jsem se totiž stal na pár hodin pracovníkem Útulku pro opuštěná zvířata v Litvínově. Právě tam je v těchto dnech „ubytováno“ jedenatřicet tuláků, kteří čekají na svůj nový domov.

Zvoním. Klepu. Náhle se okolím rozezní štěkot psů. Vítají každého nově příchozího. Na žebříku posedává kocour Honza. Maskot zdejšího útulku, nekorunovaný král a zástupce vedoucího.

„Je tu osm let a má tu dokonce vlastní křeslo, na které si nikdo nesmí sednout,“ vysvětluje mi úvodem ošetřovatelka litvínovského útulku Alžběta Vaňková.

Den v útulku začíná krmením pejsků

Pracovní den v útulku začíná úderem osmé ranní. A to velkým krmením a úklidem kotců.

Znamená to nasadit si rukavice, montérky a jít uklízet, krmit, čistit. Tedy starat se o němé živé tvory. Pro člověka, který nikdy psa nevenčil, neuklízel po něm, je to něco nového, zvláštního. Odměnou je ale novému pánovi radostné vrtění ocásků a veselé štěkání na uvítanou.

„Většina psů je totiž zatoulaných nebo opuštěných, které sem přivezla hlídka strážníků,“ vysvětluje ošetřovatelka Vaňková. Vtom se rozezvučí zvonek. Ve dveřích je psovod městské policie. „Právě jsme vám přivezli další přírůstek. Tenhle tulák volně pobíhal u polikliniky,“ vysvětlil strážník Petr Tyml.

Podobných případů, kdy se po ulici toulají psi bez svých pánů, je prý týdně hned několik.

A nastává stejný kolotoč, pejska ošetřovatelka nejprve prohlédne a pak mu vypíše kartu. Tulák pak putuje do karantény, tedy speciálního kotce, který není přístupný veřejnosti, ani dalším psům.

„Je to z důvodu, kdyby například pejsek měl nějakou nemoc, infekci, aby se pak nešířila. V karanténě bývají pejsci týden,“ vysvětluje šéf litvínovského útulku Štefan Horský.
Známka usnadní návrat tuláka

Pokud má pejsek psí známku nebo dokonce na obojku telefonní číslo nebo adresu na svého páníčka, je vše mnohem snazší.

Majitele psa kontaktujeme neprodleně, že ho má u nás. Jinak tu pejsek pár dnů přespí, než se jeho pán ozve sám. Pokud jde o opuštěného nebo dokonce záměrně vyhozeného psíka, má pak šanci, že se dostane do lepších rukou a že k němu bude osud mnohem přívětivější,“ říká další pracovník útulku Honza Novák.

MĚSTSKÝ ÚTULEK V ČÍSLECH
x Kapacita kotců v litvínovském útulku je 28
x O opuštěná zvířata se stará dvojice ošetřovatelů a vedoucí
x Ročně projde útulkem až 300 zatoulaných a opuštěných psů
x Pracovní den začíná v 8.00 hodin velkým krmením
x Pro veřejnost je útulek otevřen denně od 13.00 do 16.00 a o víkendech pak od 9.30 do 11.30 hodin
x Výraznou pomoc má útulek i v lidech, kteří na přilepšenou nosí pejskům vedle granulí, konzerv a pamlsků i deky, hračky, ale dokonce i materiální pomoc v podobě okapů na kotce či jejich elektrické vytápění.

Úklid kotců nám zabírá celé dopoledne. Nejprve se pustí pejsek ven a pak začíná samotný úklid. Čištění podlahy od výkalů, vytírání, oplachování vodou. Ještě štěstí, že jsem se na práci připravil a mám holínky.
Lidé se sem chodí dívat jako do zoo

Zatímco s Alžbětou uklízíme kotce, pejsi kolem nás vesele pobíhají. Nevnímáme čas. Blíží se poledne. Hodinu poté už se útulek otevírá veřejnosti. To je čas, kdy do areálu přicházejí návštěvníci. „Někteří se přijdou jen podívat na pejsky. Jiní jdou s jasným cílem, že si od nás nějakého vezmou domů. Některé rodiny s dětmi k nám chodí pravidelně, stejně jako do zoo na zvířátka. Je to i tím, že někteří jsou například alergici a doma zvíře mít nesmí a tímto si kompenzují kontakt se zvířátkem,“ říká ošetřovatelka Alžběta.

Psi s tragickým životním osudem

Čas od času se i pracovníci útulku v Litvínově setkávají s lidskou krutostí. „Pamatuji si na případ, kdy k nám přivezli malého pudlíčka v zuboženém stavu se zanedbanou kůží.

Majitel ho vyhodil v lednu do zahrady a nechal ho napospas. Dva měsíce jsme ho tu léčili, ale nakonec, bohužel, nepřežil. Obrečeli jsme ho tu všichni. To byl i případ vychrtlého dalmatina, kterého majitel nekrmil. A když už skoro umíral, tak ho vyhodil před dům.

Sousedé ho naštěstí v mrazech objevili v závějích a zachránili mu život. Byla to jen kostra potažená kůží. U nás byl víc než půl roku, za tu dobu se vyléčil a přibral. A přežil.

Dnes má novou rodinu, vzala si ho milá žena a pejsek se má čile k světu. To potom máme obrovskou radost, když vidíme, že se najdou i hodní lidé,“ popisuje zážitky ošetřovatelka Alžběta. I ona je pro daleko tvrdší tresty pro ty, kteří týrají zvířata.

„Nechápu, proč takoví lidé si berou domů zvířata. Jsou to bezcitní lidé, kteří zvířata mají jen jako hračku, bezcitnou věc a podle toho se k nim také chovají. A když je omrzí, klidně je vyhodí k popelnici. Takové osudy si pejsci ale nezaslouží. Trestala bych to roky vězení,“ říká ošetřovatelka.

Pracovat v útulku podle tamních ošetřovatelů není jen zaměstnání, ale hlavně poslání. Pečovat a starat se o němou tvář, která právě u lidí hledá azyl, útočiště a hlavně domov. Sama Alžběta za svůj život měla víc než deset psů.

„Když jsem byla malá, naši mi pejsky nedovolovali, tak si to užívám až teď. Nejraději mám „staroušky“, tedy pejsky důchodce. Jsou to zvířátka, která už všechno ví, jsou hodná a usměvavá.

Jen vrtí ocáskem a myslí si své. Dnes mám čtyři pejsky. V kontaktu jsem se psy doma i v práci a nedovedla bych si představit život bez nich. Jsou součástí našich rodinných příslušníků. Ale tak to bere asi každý chovatel, majitel,“ říká s jiskrou v očích Alžběta.

Za zvíře z útulku se tady neplatí

Výhodu mají lidé, kteří si pejska berou z útulku. Na Litvínovsku jsou totiž osvobozeni od poplatků.

„Bohužel se občas stane, že si zájemce vezme pejska a do měsíce nám ho přiveze zpět. Neví totiž, co taková péče o psa obnáší. Najednou s ním musí brzo vstávat, venčit, krmit, starat se o něj. A to ne každý zvládá. Bohužel je takové střídání pánů pro pejska stresující. Lidé by si měli nejprve uvědomit, jestli opravdu chtějí domů psa a pak teprve si pro něj přijít. To platí i o rodičích, kteří chtějí udělat radost svým dětem a pořídí jim zvíře,“ vysvětluje šéf útulku Horský.

Litvínovským útulkem ročně projde až 300 opuštěných pejsků. Většina se vrátí majitelům a zbytek si najde nový domov. Zájem není o „dědoušky“, staří psi se u lidí moc nechytají. Do útulku se většinou dostávají, když jim zemře páníček a tady to pak mají na dožití.

Lidé totiž chtějí hlavně mladé psy. Největší poptávka je po štěňátkách, mladých a zdravých psech.

Speciální očkování je povinné

Každý nový zájemce o pejska si musí s sebou přinést obojek a vodítko, občanský průkaz a zaplatí cenu vakcíny.
Po karanténě totiž každý pes absolvuje očkování speciální pětikombinační vakcínou.

Útulek se nachází uprostřed oázy klidu, v zahrádkářské kolonii u Bílého sloupu. V podvečer ošetřovatelé útulku ještě dokrmují podvyživené pejsky, dolejí zásobu vody a doklízí kotce.

Pracovní den tak končí v litvínovském útulku úderem šestnácté hodiny. Aby další den celý kolotoč znovu začal.